Líšnice

Líšnice

Líšnice leží v údolí řeky Divoké Orlice v nadmořské výšce 430 m v podhůří Orlických hor. Tento kraj s drsnějšími přírodními podmínkami nebyl vhodný pro život pravěkého lovce a zemědělce. Proto v pravěku, ale i v době, kdy na naše území přicházely první slovanské kmeny a začal se formovat raně feudální český stát, bylo celé dnešní Žamberecko téměř neobydlenou oblastí pokrytou rozsáhlým pohraničním lesem.

K osídlení celé oblasti Žamberecka a tedy i ke vzniku Líšnice došlo teprve v souvislosti s rozsáhlou kolonizační činností, organizovanou přímo českými králi, a to intenzivněji až od poloviny 13. století. Osídlení horských a podhorských oblastí v této době bylo podmíněno zdokonalením zemědělského nářadí, především konstrukcí pluhu, který umožnil lepší obdělání a využití i méně úrodné půdy v drsnějších přírodních podmínkách.

Historie
O průběhu kolonizace (osídlování) oblasti na horním a středním toku Divoké Orlice se zachovalo jen málo písemných zpráv. Osídlení této oblasti proběhlo pravděpodobně ve 2. pol. 13. a na počátku 14. století. Impuls ke kolonizační činnosti dal asi český král Přemysl Otakar II. (1253 - 1278). Vlastní kolonizační činnost pak zřejmě na panovníkův pokyn prováděly dva šlechtické rody - Drslavici a páni ze Žampachu (erb trubka).

Rod Drslaviců (nazývaný rovněž podle často užívaného jména Půta - Půtici, jehož původní statky byly v okolí Plzně) přišel do kraje kolem Divoké Orlice někdy v polovině 13. století. Zde v souvislosti s kolonizační činností vytvořil nové rozsáhlé panství, jehož středisky byly hrady Potštejn a Litice. Jména těchto hradů přenesli Drslavici ze svých původních sídel na Plzeňsku.

Hrad Litice je na území města Plzně, hrad Potštejn v parku zámku Žinkovy na okrese Plzeň jih. Jako městské centrum a středisko obchodu a řemesel nově vytvořeného panství založili Drslavici snad i Žamberk. Hrad Potštejn je doložen poprvé v roce 1287 (jako Mladý Potštejn, zřejmě na rozdíl od jeho západočeského jmenovce), Litice v roce 1304 a Žamberk již jako hotové město v roce 1332 (připomíná se tehdy žamberský měšťan Tyčko, který kupoval rychtu v Lanškrouně.

Páni ze Žampachu (erb trubka) prováděli kolonizační činnost v oblasti kolem Divoké Orlice na východ od Žamberka a dále v oblasti mezi Divokou a Tichou Orlicí. Tento rod pocházel původně z Broumovska a do Podorlicka přišel někdy na sklonku 13. století. Zde zbudoval nejprve nový hrad Žampach a podle něho začal používat přídomku - poprvé doložen v roce 1308 - Petr ze Žampachu.

Pravděpodobně příslušníci tohoto rodu někdy na přelomu 13. a 14. století založili a vybudovali, nebo alespoň zahájili výstavbu dnešní Líšnice. Písemný doklad o tom sice nemáme, neboť Líšnice je poprvé výslovně doložena písemně až v letech 1513 - 1514, ale předpokládáme to na základě následujících okolností:

V roce 1332 existovalo město Žamberk, v seznamu farnosti, který vznikl někdy v letech 1344 –1350 v kanceláři prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic je doložena existence farního kostela v Nekoři, mezi lety 1279 až 1290, pravděpodobně pod patronátem pánů ze Žampachu vznikl klášter křížovníků s červeným srdcem (cyriáků) v dnešním Klášterci nad Orlicí.

Je tedy pravděpodobné, že v době, kdy vznikal Žamberk a Nekoř, byla osídlena i oblast mezi těmito dvěma místy, tedy území Líšnice. Nedostatek písemných zpráv o Líšnici před 16. stoletím je dán tím, že zde nebyl farní kostel (Líšnice od svého vzniku náležela k faře v Žamberku). Všechny zprávy o Nekoři, Klášterci nad Orlicí i některých dalších vsích v okolí vzniklé před 16. stoletím totiž souvisí s dosazováním farářů ke zdejším kostelům. První světské zprávy o těchto vsích rovněž pocházejí až z let 1513 - 1514.

Jestliže jsme uváděli, že Líšnici založili pravděpodobně páni ze Žampachu (erb trubka), neznamená to, že příslušníci šlechtického rodu přímo vykonávali praktické práce spojené se založením nové vsi. Tyto práce obvykle vykonával jejich zmocněnec, tzv. lokátor, pocházející často z řad měšťanů nebo nižší šlechty. Jeho úkolem bylo nalézt vhodné místo pro novou osadu, získat pro ni osídlence, zorganizovat vymýcení lesa, vyměření polí, vybudování obydlí pro osídlence.

Za tuto službu obvykle získal největší statek v nově založené vsi, někdy krčmu, mlýn a funkci rychtáře - představitele vrchnosti ve vsi. Poddaní, kteří přišli do nově zakládané vsi, měli obvykle písemnou smlouvou stanovené povinnosti k vrchnosti, přičemž převládalo placení peněžní renty. Robota a odevzdávání naturálií byly bud' malé, nebo nebyly vyžadovány od poddaných vůbec. Další výhodou osadníka v nově založené vsi bylo to, že určitou dobu, obvykle na 20 let, byl od všech povinností osvobozen, aby mohl vybudovat své hospodářství. Tyto výhody způsobovaly, že poddaní byli ochotni do nových vsí, budovaných v drsných podhorských podmínkách, vůbec přicházet.

Vzhledem k naprostému nedostatku písemných pramenů nemůžeme uvést, kdo byli první obyvatelé Líšnice, jaké byly jejich povinnosti, kdo byl lokátorem a prvním rychtářem ve vsi. Pouze ze jména vsi – v původní podobě - Leščnice - můžeme usuzovat, že prvními obyvateli vsi byli, např. od sousedního Trundorfu, čeští osadníci.

Leščnice je slovo staročeského původu a označovalo potok nebo řeku tekoucí mezi lístkovými keři nebo místo, těmito keři porostlé. Jde o jméno v českých zemích velmi rozšířené. V České republice je 8 Líšnic a několik desítek lokalit s příbuznými názvy (Líšno, Líšťany apod.). Odvozování jmén Líšnice od slova lěščiti = mýtit, kácet les, objevující se někdy i v literatuře, je pouze lidovým výkladem, který nemá filologické opodstatnění. Slovo lěščiti se totiž ve staročeštině pro mýcení nikdy neužívalo.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.obeclisnice.cz, na kterých najdete další informace.