Kunvald

Kunvald

Přírodní zajímavosti

Přírodní poměry:
Katastr Kunvaldu o rozloze téměř 30 kilometrů čtverečných sousedí svým jižním okrajem s katastrem města Žamberk. Na straně východní se dotýká území Líšnice a Klášterce nad Orlicí. Na severu sousedí s katastrem Bartošovic a Rokytnice v Orlických horách, na západní straně s Pěčínem a Kameničnou.

Po stránce geografické náleží do východního výběžku Orlických hor, do tzv. Žamberské pahorkatiny.

Kromě Rokytenky, která je na západě hraniční vodotečí, protéká středem obce od severu k jihu Horský potok, pramenící v lesích mezi Předním a Zadním vrchem (665 m n. m.). Horský potok se svým levým přítokem Lesním potokem obtéká místní svědecký vrch Krejsův kopec (493 m n. m.), pod nímž se vlévá do Rokytenky (420 m n. m.) a s ní již na žambereckém katastru teče do Divoké Orlice.

Severní část katastru s vyšší nadmořskou výškou a drsnějším klimatem je pokryta z velké části lesními porosty, jižní část katastru s rovinatějším terénem tvoří zemědělskou krajinu.

V horní části obce byl mohutný výchoz žulové horniny těžen pro stavební účely ještě do poloviny 20. století. Podobně byla těžena její zvětralá forma, jako písek v dalším lomu nad ohbím silnice na Rokytnici.

V dolním toku Horského potoka a Rokytenky se vytvořily vodní erozí několik desítek metrů vysoké strmé břehy, tvořené opukovou (slínovcovou) horninou. I tento kámen byl lámán v několika opukových lomech a využíván pro stavební účely.

V těchto slínovcích je možno nalézti množství zkamenělin mořských živočichů spodního a středního turonu.

Po okraji katastru v komplexu Žamberských lesů probíhá hranice Chráněné krajinné oblasti Orlických hor s blízkou přírodní rezervací Zemská brána v údolí řeky Divoké Orlice.

V dřívějších dobách rostlo ve smrkových lesích množství buků a jiných listnáčů. Smíšené porosty se dosud zachovaly na strmých březích vodních toků, které jsou lemovány hustým porostem olší, osik, vrb, lip a jeřábů. V jednotlivých lokalitách roste celá řada chráněných rostlin, z nichž lze uvést alespoň rosnatku okrouhlolistou a vachtu třílistou. Dosud hojně roste v lesích lýkovec, janovec, trnka, bledule jarní, devětsil, mařinka, petrklíč, sasanka a blatouch.

Ve vodách Rokytenky a Horského potoka je možno kromě raků ulovit pstruha, úhoře, lipana, jelce, mníka.

Ze vzácnějších ptáků se zde vyskytuje slavík, ledňáček, čejka, sluka, čáp bílý i černý, chocholouš, bažant a koroptev. Na blízkém Lauterbachově (Dymlovském) rybníku hnízdí párek labutí a velký počet kachen divokých.

Ve zdejších lesích se běžně vyskytuje zvěř srnčí i jelení. Od druhé světové války se zde vyskytuje velké množství divokých prasat. V šedesátých letech byl do Žamberských lesů lesníkem J.Egrtem zaveden chov muflonů. V roce 1974 byl v Zaječinách uloven beran s trofejí, která byla v roce 1976 na výstavě v Českých Budějovicích hodnocena 240,65 body CIC jako tehdejší světový rekord. Také další trofeje ze Zaječin získaly ocenění na mnoha světových výstavách.

Ze vzácnějších zvířat je možno uvést ještě jezevce, který se vyskytuje v lokalitě na Suché. V minulých stoletích žil na Rokytnicku vlk a dokonce i medvěd a rys.

Údolí Záhorského potoka
Přírodní památka Údolí Záhorského potoka byla vyhlášena v roce 1987, na ploše o velikosti 9,99 ha. Nalézá se v nadmořské výšce 500 - 640 metrů. Tvoří ji údolní zářez ležící na hranici krystalických hornin a křídových sedimentů nad východní hranou svahu.

Úzká niva Záhorského potoka, přítoku Rokytenky, je jednou z nejbohatších lokalit bledule jarní v okrese. Roste zde také prstnatec májový, rozrazil horský, prvosenka vyšší, podbílek šupinatý, kuklík potoční, pcháč potoční, čarovník alpský a další.

Meandrující koryto potoka obklopují břehové porosty olší a maloplošné, částečně obdělávané louky a olšové remízy s příměsí smrku. Na potoce je postavena hráz, vytvářející malý rybníček vhodný pro rozmnožování obojživelníků. Rozmnožuje se tu čolek obecný a čolek horský. Na loukách je poměrné hojná ještěrka živorodá. V lokalitě hnízdí ptačí druhy doprovázející vodní toky - skorec vodní, konipas horský a střízlík obecný.

Do nivy potoka zasahuje svým okrajem sousedící hospodářská smrčina a v lesním porostu v nivě bude podporována olše lepkavá na úkor smrku.

Památné stromy
Lípa velkolistá roste v jižní části obce u chalupy č. 178. Obvod kmene měří 480 cm, výška stromu je 25 m a stáří se odhaduje na 250 let.

Lípa malolistá, zvaná "Bratrská lípa" roste u domu číslo popisné 77 ve stráni vlevo od silnice do Rokytnice v Orlických horách. Obvod kmene je 780 cm, výška stromu 25 m a stáří asi 450 let.

V Kunvaldě nalezneme čtyři stromy lípy malolisté, rostoucí ve střední části obce při silnici do Žamberka, poblíž domu číslo 137. Lípy byly vysazeny v roce 1716 ve svahu okolo pomníku svatého Jana Nepomuckého. Jejich obvody činí 540 cm u prvního stromu, 345 cm u druhého a 445 cm u stormu posledního. Výška všech stromů je 26 m a odhadované stáří 290 let.

Na samotě, severozápadně od obce u domu číslo popisné 54 se nachází další lípa malolistá. Obvod kmene činí 400 cm, výška 23 m a stáří pouhých 150 let.

Historie
Založení Kunvaldu lze předpokládat někdy ve II. polovině 13. století. Tehdy totiž byl zdejší kraj kolonizován. Přibližně ve stejné době vzniklo Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Žamberk, Německá Rybná a jiné obce. Kunvald byl nejspíše založen podobně jako Žamberk německými osadníky. Nemusí to však být pravda. Pokud by byl opravdu osídlen německým obyvatelstvem, pak je zřejmé, že český živel v Kunvaldě zcela převládl již v polovině 14. století patrně vlivem starších okolních slovanských osad.

První písemnou zmínkou o Kunvaldu je zápis z roku 1363 v souvislosti se jmenováním nového faráře Jana Petra z České Třebové na faru v Nekoři. Byl dosazován pánem žampašského panství a vykonavatelem byl farář z Kunvaldu.

Přes Kunvald vedla celkem důležitá cesta z hradů Žampach, Litice a Potštejn do Kladska a Slezska. Ves patřila od roku 1389 k panství Litickému a pravděpodobně už od svého vzniku se dělila na Horní a Dolní Kunvald.

Původ názvu obce
Původ názvu obce je nejasný a existuje několik možností vysvětlujících jeho vznik. Může jít například o název přenesený osadníky z jejich původní vlasti. Sousední město Žamberk vzniklo zhruba ve stejné době jako Kunvald a jeho první obyvatelé přišli pravděpodobně z Lužice, kde leží staré město Senftenberg (česky Žamberk).

Kunvald mohl být pojmenován podle stejnojmenné vesnice (městečka) v Horní Lužici. Toto městečko se psalo Kumwald nebo Cunewalde a bylo rovněž rozděleno na Obercunewalde a Niedrcunevalde. Ves by také mohla být nazvána podle vlastního jména lokátora anebo majitele. Původ názvu je často spojován s rytířem jménem Kuna, který prý sídlil buď na blízkém hradě Suchá, nebo na tvrzi nad Kunačicemi. Ale to se už dostáváme spíše do oblasti pověstí.

Kunvald je pro náš národ významnou historickou obcí, neboť se zde v letech 1457 či 1458 usadila skupina lidí myšlenkově vycházející z učení Petra Chelčického a dala základ nové české církvi - jednotě bratrské.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.kunvald.info/, na kterých najdete další informace.