Telecí

Telecí

Obec Telecí leží poblíž královského věnného města Poličky, na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Poličku založil král Přemysl Otakar II. roku 1265 v místě hraniční strážní osady Na poličkách - tehdy ve významu na rovinkách.

Vojenské posádky byly umístěny podél tzv. Královské zemské stezky (od 19. stol. název Trstenická) vedoucí z Bavorska přes Prahu do markrabství Moravského. Na ochranu před bandity, zvláště v oblasti hlubokých pohraničních hvozdů, musely cestující obchodníky, vrchnost i církevní poselstva, doprovázet mezi jednotlivými posádkami ozbrojené oddíly. Z německých oblastí přicházeli také kolonizátoři nově zakládaných měst, kteří od krále obdrželi mnohé cestovní i osídlovací výhody. Kupř. v místech jejich dřívějšího pobytu jim měly být prominuty všechny tresty, kromě dluhů. V lesnaté pahorkatině vysočiny vznikaly také osady dřevorubců, po vyžďáření části lesů také zemědělců, později i horníků těžících rudu. V kraji se postupně usídlila i část vysloužilých strážců zemské cesty.

Z nejstarší dochované církevní písemnosti vyplývá, že roku 1403 byla ve vsi Teleczie již větší farnost s kostelíkem. Vznik původní osady spadá patrně do století třináctého. Obyvatelstvo východních Čech se později hlásilo převážně k církvi podobojí, Jednotě bratrské, či jiným reformačním směrům. V Litomyšli sídlilo biskupství Jednoty bratrské, také první tiskárna spisů Komenského, Chelčického a další literatury, později označené jako kacířské. V období pobělohorské rekatolizace se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo do kopců Vysočiny. Také v Telecím byly znova osídleny dříve opuštěné grunty, přestavbou pak vznikaly čtyřstranně uzavřené dvorce s okny jen do vnitřního dvora.

Rodiny tak mohly tajně dál setrvávat ve víře předků, předčítat z Písma, zpívat z kancionálů. Když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil Toleranční patent, velká část obyvatel se hned přihlásila k nové církvi evangelické. Postavili si i nový kostel. Gotický kostelík ze 14. stol. původně patřil nerozdělené církvi západokřesťanské, po husitských válkách byl užíván církví podobojí. V době pobělohorské připadl církvi římskokatolické a je zasvěcen sv. Maří Magdaléně. Součástí kruhového obezdění hřbitova, v jehož středu kostel stojí, je průchozí obranná zvonice. Střílnami ve zděné části se v případě ohrožení obce mohl bránit přístup ke kostelu i shromáždění farníci.

S dobou náboženského útlaku je spojena známá legenda o zdejší Lukásově Zpívající lípě. Jedné z nejstarších a nejmohutnějších českých lip je podle odborného odhadu okolo 700 let. Obvod kmene téměř 12 m, výška koruny 25 m. (Obr. z roku 1930, další ve Fotogalerii). Legenda vypráví o tajném Českém bratru, který v prostorné a tehdy uzavřené dutině stromu nalezl úkryt při opisování Nového zákona i zakázaných žalmů. Svítil si lojovými svíčkami, texty si prozpěvoval a při šumění rozložité koruny vznikal dojem, že zpívá lípa. Téma různě literárně zpracovali A. Jirásek, T. Nováková, A. Wenig, M. Bureš, J. Orebský. Dalším památným stromem v obci je 500 let starý dub u Pajkrova statku. Okolní cestou lze sejít do romantického údolí Svratky s půvabnými meandry, peřejemi a tůněmi.

Současná obec je 6 km dlouhá. Na jednom konci se dotýká řeky Svratky (520 m n. m.), na druhém se tyčí Lucký vrch (739 m n.m.). Ve zvlněném údolí mírných strání jsou podél potoka a silnice volně roztroušeny staré roubené chalupy, nové domky, dva kostely a dva hřbitovy. Také škola, pošta i šest autobusových zastávek. V obci žije přes 400 stálých obyvatel a je zde asi 50 rekreačních chalup.

Významnou stavebně-kulturní zajímavostí jsou památkově chráněné stavby původní lidové architektury Poličský dvorec. Typické jsou i jejich dřevěné štíty lomenice, sestavované do ozdobných vzorců (v obci lze nalézt 8 variant sestav). Krajovou zvláštností jsou úzké stříšky mezi štítem domu a okny, tzv. podlomení. K architektonicky nejzajímavějším patří dvorec č. p. 16 v dolní části obce. Roubený dům je atypicky dvoupodlažní a v jeho průčelí se zajímavě uplatňuje motiv čel stropních povalů a okénka výměnku v patře. Dvorec je předmětem častého zájmu etnografů, architektů i fotografů.

Další stavební památkou v obci je roubená polygonální (devítiboká) stodola se šindelovou krytinou (u č. p. 10). Jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání uzavřeného dvorce. Tyto stodoly vznikaly od 16. stol., ale pro časté požáry obytných chalup se později musely stavět jen samostatně a v dostatečné vzdálenosti. Nová chalupa se tehdy postavila snadno, na uchráněné úrodě závisel osud rodiny.

V roce 2001 získalo Telecí Zelenou stuhu (péče o krajinu a životní prostředí) v soutěži Obec roku. V dalším roce byla obec Telecí vybrána za ČR k účasti v evropské krajinářské soutěži Entente Florale. Vybrané obce z 11 států postupně navštívila mezinárodní odborná komise. Při vyhodnocení soutěže v Holandsku pak převzal starosta J.Bednář za obec Telecí stříbrnou medaili. Ministerstvo pro místní rozvoj pak obec pověřilo přípravou 1. českého workshopu Zelená Evropa, se zástupci krajinářů, památkářů, starostů regionu, vedení CHKO.

Na rok 2003 připadly Oslavy 600. výročí první písemné zmínky o obci. Zároveň bylo uspořádáno 1. setkání rodáků, etnografická výstava Klíč od domova, byla vydána stostránková kniha Telecí, historie a současnost, šestistránkový prospekt a čtyři tématické pohlednice. Při této příležitosti byl občanům také představen Parlamentem ČR čerstvě schválený znak a prapor obce.

Během let 2002 až 2003 byla započata i dokončena plynofikace obce. V roce 2004 vydala Česká pošta známku se Zpívající lípou v rámci série Chráněné stromy. V Kulturním domě i u lípy samé obec uspořádala slavnostní programy ke Křtu známky. Zúčastnili se nejen filatelisté (byl vydán Pamětní list, příležitostná pohlednice a razítko), přijeli také autoři návrhu známky, dva poslanci Parlamentu, vedení CHKO. V roce 2006 oslavíme 120 let trvání našeho Sboru dobrovolných hasičů.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.teleci.cz/, na kterých najdete další informace.