Útěchov

Útěchov

Obec Útěchov zřejmě patřila k původně českým vesnicím, které existovaly již před německou kolonizací, v polovině 13. století však byly již téměř vylidněny a v důsledku kolonizace postupně poněmčovány.

Archeologické nálezy svědčí o osídlení již v mladší době kamenné. První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1365.

Mezi Útěchovem a Dlouhou Loučkou, na pahorku dodnes zvaném Hrádek, stávala tvrz. O lokalitě nejsou žádné písemné zprávy, ale podle nálezů keramiky lze její existenci datovat do konce 13. a do 14. století. Byla velmi nesnadno přístupná, přístupu bránily i tři rybníky, dnes zaniklé. Objekt se skládal z vlastní tvrze a předhradí a byl opevněn příkopem a náspem z hlíny a ze dřeva. Stopy valu a příkopu dodnes určují někdejší dispozici tvrze.

Ladislav z Boskovic obnovil v předchozím období ztracené pravomoci útěchovského dědičného rychtáře. Roku 1572 vrchnost rychtu odkoupila a založila zde dvůr.

V Útěchově je dodnes zachován objekt původně lenního dvorce, který vlastnil v letech 1588 – 1605 Šebestián Reichenbach z Reichenbachu, uvádí se však také, že byl roku 1596 ve vlastnictví Johanna Humberka z Belzdorfu. Reichenbachové z Reichenbachu byli původně slezská rodina, mezi prvními, kteří přišli na Moravu, byl Jindřich, úředník Václava Černohorského z Boskovic a na Třebové (Václav byl majitelem panství v letech 1549 – 1569). Roku 1695 byl také tento dvůr odkoupen vrchností, stal se součástí lichtenštejnského velkostatku a došlo zde ke zvýšení robotních povinností.

Po třicetileté válce bylo ve vsi 21 domů, z toho sedm pustých, dalších devět sice obydlených, ale majitelé byli zcela ožebračeni. Pouze v pěti domech zůstal alespoň malý majetek. V roce 1657 bylo vykazováno 17 statků a devět domkářů, několik statků však bylo neobydleno a půda ležela ladem.

V roce 1715 byla vesnice stižena morovou epidemií. Přírodním katastrofám se obyvatelé snažili čelit s pomocí pověr – např. je zaznamenáno, že roku 1664 vykáceli jasany na vrchu Kamenné, protože věřili, že právě jasany zabraňují příchodu dlouho očekávaného deště.

Zachovala se také pověst o vzniku kopce, zvaného Němci Kikselberg. Je prý dílem ďábla, který se jednou rozhodl Útěchov zasypat a tak zničit. Právě když se svou čertovskou družinou přilétal ke vsi, začalo na zvonici vyzvánět poledne. Zvuk zvonu zlomil moc ďábla, a ten se obrátil na útěk. Přitom mu z rukou padaly kameny určené k zasypání vesnice a vytvořily oválný pahorek.

Útěchov byl zemědělská obec. Od 18. století byly však opakovaně podnikány pokusy o těžbu hnědého uhlí, nejdříve lichtenštejnskou vrchností, pak moravskotřebovským továrníkem Franzem Sal. Steinbrecherem a znovu na začátku 20. století, kdy byl v obci i kamenolom. V obci byly dva mlýny a pila, od roku 1906 záložna, ve 30. letech 20. století konzum. Roku 1793 měl Útěchov 57 domů a 441 obyvatel, roku 1839 61 domů a 489 obyvatel (219 mužů a 270 žen), v roce 1854 měla obec 538 obyvatel, 1858 509 obyvatel. Obyvatelstvo bylo převážně katolického vyznání, obec patřila do boršovské farnosti.

V obci byla od roku 1876 jednotřídní obecná škola (předtím byla nejbližší škola v Boršově), která měla v roce 1890 73 žáků, v roce 1901 80 žáků.

Od roku 1885 zde působil sbor dobrovolných hasičů, od roku 1904 Svaz Němců (Bund der Deutschen), od roku 1920 Spolek malorolníků a domkářů, od roku 1923 Spolek zemědělců. Z politických stran byl zastoupen “Bund der Landwirte” (1924).

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec nově osídlena.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.regionmtj.cz/place.asp?place=29, na kterých najdete další informace.