Horky

Horky

Obec Horky leží sedm kilometrů severozápadně od Litomyšle, v nadmořské výšce 338 m, nad rybníky Velkým Netřebským, Heřmánkem a Švábem. V obci, jejíž katastrální výměra je 267 hektarů, žije 113 obyvatel. Horky přináleží do Pardubického kraje, pověřený městský úřad je v Litomyšli. Obec je členem sdružení Mikroregion Litomyšlsko.

Historie
První písemná zpráva o Horkách pochází ze září roku 1226, kdy je na listině českého krále Přemysla Otakara I. uváděn mezi jinými svědky i Glupen de Gor, tj. Hlupen z Hor. Horky zůstávaly v držení drobné místní šlechty až do poloviny 16. století. Mezi jinými je na přelomu 14. a 15. stol. zmiňován i Tomáš Horka z Horek, který se nejpozději r. 1405 stal rychtářem v Chocni. Od 15. stol. se také již prokazatelně užívá dnešního názvu obce a jeho příslušných tvarů. Před r. 1541 ves koupili Kostkové z Postupic a připojili ji ke svému panství Brandýs nad Orlicí. Od r. 1559 držel brandýské panství Jan starší ze Žerotína, jenž r. 1565 koupil horecký dvůr.

Na konci 16. stol. bylo na Horkách již 15 poddanských usedlostí a panský mlýn. Žerotínové byli horeckou vrchností až do r. 1636, po nich krátce Bruntálští z Vrbna a Marie z Lipé. Ta r. 1652 prodala brandýské panství Trautmannsdorfům, kteří v té době drželi i panství Litomyšl. Jan Fridrich z Trautmannsdorfu připojil kolem r. 1674 Horky k zámeckému panství Litomyšl, kam příslušely až do r. 1848, kdy byla vrchnostenská správa zrušena (poslední horeckou vrchností byli Valdštejnové - Vartemberkové). Poté až do r. 1960 Horky náležely k okresu Litomyšl, od r. 1961 podnes k okresu Svitavy. Několikrát dokonce ztratily správní samostatnost a staly se součástí obcí sousedních - r. 1849 náležely k Cerekvici nad Loučnou, r. 1869 byly osadou Českých Heřmanic, r. 1980 byly opět na čas připojeny k Cerekvici.

Náboženský vývoj obce byl neméně zajímavý. Až do r. 1652 byli držitelé panství Brandýs nad Orlicí ochránci Jednoty bratrské, a tak není divu, že se r. 1651 při soupisu poddaných podle víry všichni horečtí obyvatelé přihlásili jako nekatolíci. Svou víru si pak zachovali i navzdory protireformaci. Stali se katolíky jen naoko. Na tajné evangelictví upozorňuje několik případů z let 1713 - 1732, kdy příbuzní nenechali umírajícího zaopatřit od katolického kněze. R. 1733 a 1737 zběhly pro víru tři poddanské rodiny a usadily se v Berlíně. Na Horkách byly čteny zakázané knihy a r. 1746 odtud bylo sedm osob odsouzeno pro „luterské kacířství“. Zdejší evangelíci však vydrželi až do vyhlášení tolerančního patentu r. 1781. Tehdy se přihlásila k víře svých otců ještě více jak třetina obce. Horečtí evangelíci helvetského vyznání pak byli od té doby spravováni pastorem v Bučině, katolíci farářem z Českých Heřmanic, ke kterým byly Horky přifařeny odnepaměti.

Neodmyslitelnou součástí Horek je obora a rybníky. Dubový háj opatroval místní hajný, okolo r. 1700 v něm byla zřízena bažantnice. Horecká honitba sloužila až do r. 1914 pouze potřebám majitelů litomyšlského velkostatku. Počátky zdejšího rybníkářství lze klást do poslední čtvrtiny 15. stol., kdy byl vykopán náhon, odbočující u Končin z Končinského potoka a ústící v Tisové do Sloupnického potoka. Na něm byl jako první vybudován dnešní Velký Netřebský rybník, který je však ještě v 19. stol. uváděn jako Velký Horecký. Později vznikl rybník Šváb a v polovině 17. stol. jsou jmenovány i další horecké rybníky - Heřmánek, Nohavice, Paloučí (Polní), Baštovec, Baláč, U horeckého mlýna, z nichž některé již zanikly.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://sweb.cz/obec.horky/, na kterých najdete další informace.