Rudná

Rudná

Odbočíme-li ze silnice E 461 v Moravské Chrastové k severovýchodu, dostaneme se Mariánským údolím podél sotva znatelného Chrastovského potoka mírně stoupajícími zatáčkami v Rudenských lesích Třebovské vrchoviny po 4 km k označníku obce Rudná, ležící v mírném údolí v nadmořské výšce kolem 540 m. Má zhruba 200 obyvatel a 77 domů kolem silnice vedoucí k Janůvkám. Ta dříve v Rudné končila, do Janůvek a Křenová byla prodloužena až v roce 1914, čímž obec získala dopravní spojení s Třebovskem a Malou Hanou.

Historie
Ve středověku tvořil hranici mezi Čechami a Moravou až 40 km široký pás hustého hvozdu, kterým vedly jen úzké kurýrní a obchodní stezky. Na obou stranách hvozdu se vybíralo mýto. Když se Morava stala trvalou součástí českého státu, ztratil hraniční hvozd důvod své existence a panovník se chopil možnosti toto území hospodářsky využívat.

Král Přemysl Otakar II. za součinnosti olomouckého biskupa, kterým byl Bruno ze Schauenburgu, jeho rádce a přítel, umožnil získat osadníky v přelidněných krajích na německém západě. Na tak rozsáhlý úkol totiž domácí lidské zdroje již nestačily: spotřebovala je tzv. první či domácí kolonizace úrodnějšího území Čech. Verbíři získávali zejména mladé lidi, kteří pak překonávali obrovské vzdálenosti, aby si na severní Moravě založili nový domov. Jako jeden z organizátorů této kolonizace je znám Boreš z Rýzmburka, držitel třebovského panství (Třebová - tehdy latinsky nazývaná Trebovia - byla založena kolem roku 1257).

Třebovsko čili Hřebečsko (od německého „Schónhengsť a dříve „Schónhángst" - „země krásných svahů") tvořilo až do odsunu valné většiny německého obyvatelstva po roce 1945 největší německý jazykový ostrov v Československu: např. kolem roku 1915 tu ve 194 obcích žilo spolu s 3700 Čechy kolem 120 000 Němců. Při uvedené 2. kolonizaci vzniklo na Třebov-sku kolem 160 vesnic a na severní Moravě celkem asi 530 vesnic (kromě asi 70 mezitím zaniklých) a na 40 měst.

Vesnice byly zakládány nejen na zeleném drnu, to je na místě vykáceného lesa, ale i u staročeských osad, které s nimi postupně hospodářsky, administrativně i jazykově splynuly. Původní slovanský název je v německém znění dobře patrný. To platí i pro Rudnou, jejíž první zachovaný název Ruden je odvozen od rudky, červené hlinky. Dolní Rudná je poprvé písemně doložena v české darovací listině olomouckého biskupa Jana Mráze datované v Brně 13. 1. 1402. Biskup tehdy daroval svému vazalovi Mikuláši Lutkovi z Doubravice „úroky i hájové", tzn. poplatky a lesní dávky „v naší vsi v Rudném", které měl odvádět fojt „v Rudném". To svědčí o tom, že již tehdy bylo ve vsi fojtství. Další písemný doklad o dědičném rychtáři je z roku 1582. V roce 1656 se rychta dostává koupí do rodiny Hickade, kde se pak dědila po dobu delší než 250 let.

O Horní Rudné je první písemná zmínka v latinském pergamenu uloženém do zemských desek moravských v Brně 17. 1. 1365. Je to záznam o tom, že pan Jindřich z Lipé prodal Janovi, markraběti moravskému, Moravskou Třebovou s hradem, mlýny a panstvím, kde je mezi 22 vesnicemi (s německými jmény) uvedena i ves „Ruden". Některé z uvedených vsí jsou už doloženy dříve, takže je možné, že i „Ruden" byl založen (či byla založena) snad i o několik desetiletí dříve. Ležela totiž na staré obchodní cestě mezi Jevíčkem a Březovou nad Svitavou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.brnenec.cz/%5Cplace.asp?place=14, na kterých najdete další informace.