Borová

Borová

Borová leží na Českomoravské vysočině při státní silnici ze Svitav na Hlinsko, asi 10 kilometrů od královského věnného města Poličky. Silnice se ovšem obce dotýká pouze okrajově. Borová je na severní hranici chráněné krajinné území Žďárských vrchů a má s tímto komplexem mnoho společného.

Povrchový ráz zdejší krajiny je poměrně jednoduchý. Vesnice leží v údolí vytvořeném dvěma pásy kopců. Údolím protéká Černý potok, po jehož obou březích je ves rozložena. Táhne se do délky asi 2 km. Borová leží asi 600 m nad mořem a polohou tou dáno je do jisté míry též její drsné podnebí. Nejvyšší kopec je kopec Betlémský (748 m n. m.) a na jihu o něco nižší Lucký vrch (737 m n. m.).

Pro celou oblast Poličska, do níž Borová patří, je charakteristická malá migrace. Borová má po řadu desetiletí přibližně stejný počet obyvatel (necelých 1000). Ve větším časovém horizontu je nápadná i relativní vyrovnanost mezi počtem narozených a počtem zemřelých. Za zmínku stojí i jazyková čistota, česká národnost je v Borové téměř stoprocentní.

Historie
Počátky Obce Borová sahají skutečně několik staletí zpět. První písemná zpráva o Borové pochází z r. 1349, kdy byla Borová zmíněna jako farní osada kostela sv. Markéty. Obec patřila královskému věnnému městu Polička, z části Lichumburku. Velký požár v Poličce v r. 1845 však zničil mnohé písemné doklady o tomto kraji a tudíž i záznamy o Borové a jejich obyvatelích za nejméně dvě staletí. Tím nám zůstává i zahaleno jak osudné události (např. třicetiletá válka) se dotkly Borové a jejich obyvatel. Historie je svázaná se sousední obcí Oldřiš, která je starší, a obě zastavěná území podél Černého potoka na sebe navazují.

Katolický kostel sv. Markéty založili benediktíni – Jiří z Horní Police ve 14. století. Je to kostel zachovalý a velmi cenný. Z té doby pochází i založení kostela sv. Kateřiny v horní části obce. Evangelický kostel s farou byl založen až koncem 18. století. Nachází se poblíž kostela sv. Markéty v dolní části obce. Osídlení obce se vyvinulo v údolí podél Černého potoka a to na obou jeho březích. V horní části Borové je terén údolí plošší, a proto se zde zástavba rozšířila do jednotlivých osad a samot více do šířky. V jižní části katastru se vytvořily samoty na okraji Borovského lesa. Horní část vlastní obce se nachází u státní silnice I. třídy, střední a dolní část obce je natažena podél potoka a silnice III. třídy.

Zde se osídlení vyvinulo v souvislou a nepřetržitou zástavbu. Typická jsou samostatná nízká selská stavení tzv. „Poličského typu“ vystavěná napůl ze dřeva a napůl zděná. Kolem roku 1700 byla zde postavena škola, přirozeně dřevěná, která v r. 1892 byla nahrazena budovou z kamene. Ve druhé polovině 19. století se Borové dostalo dvou vysoce důležitých institucí pro styk s ostatním světem:

- v roce 1874 byl v obci zřízen poštovní úřad, který měl ovšem podstatně širší působnost a obhospodařoval i tak vzdálené obce jako je Pustá Rybná a Březiny

- v letech 1896 –1897 pak bylo přikročeno ke stavbě železniční trati Svitavy-Polička-Skuteč a v Borové byla zřízena stanice pro osobní i nákladní dopravu; koleje byly v Borové položeny ve dnech 3. – 6. července 1897 a první vlak zde projel 18. srpna téhož roku.

Turistika
Borová nabízí klidný odpočinek i příležitost ke sportům v náručí lesů, vonných luk a potoků na táhlých kopcích s pěknými výhledy. Lucký vrch (739 m n. m.) a Skalka (699 m n. m) poskytují daleké výhledy na Vysočinu, Orlické hory i Jeseníky. Skalní útvary kolem Proseče a Milov uspokojí turisty i horolezce. Celý kraj je ideálním prostředím pro turistiku i sport. Je zde řada pěších, v zimě běžeckých tratí, nechybí zde značené cykloturistické stezky.

Zastávka č. 2.: Bývalý lom Štamberk
V lokalitě zvané Štamberk byla kdysi velká skála. Nebylo to jen romantické zákoutí Borové, ale dokonce i dějiště kulturních akcí - hrála se zde divadelní hra Jánošík. Postupem času se však ukázalo, že se zde nachází celkem kvalitní žula, a tak byla v roce 1954 zahájena těžba. Aby mohla být tato činnost provozována, bylo nutné provést četné úpravy. Byl vybudován bunkr pro uskladnění trhavin, vystavěn nový most přes potok s odpovídající nosností a také byla do lomu přivedena elektřina. Dokonce se uvažovalo o vybudování vlečky k nádraží. Tento plán se však neuskutečnil. Těžba přinášela také některé problémy. Vlivem otřesů praskaly zdi nejbližších stavení, kameny létaly příliš daleko a lidé si stěžovali. Naplno se zde dolovalo asi 10 let a posledních 5 let pak jen v omezené míře. Dnes lom pomalu zarůstá bujnou vegetací a stává se opět malebným místem.

Pokud v lese na rozcestí nezahneme směrem k lomu, a vydáme se na kopec, naskýtá se nám možnost vyhlídky na velkou část obce. Jako na dlani máme Babku, Hatě, Svatou Kateřinu i s kostelem, hájovnu na Bukovině, Betlémský kopec i samotné centrum Borové. Pokud vystoupáme až nahoru, na konec lesa, otevře se nám výhled na údolí Černého potoka, v němž se rozprostírá Oldříš, a za dobrého počasí dohlédneme až k Poličce.

Zastávka č. 3. : Evangelický kostel
Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19. 4. - 19. 5. 1783. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak "stůl Páně", dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.

Zastávka č. 4.: Kostel Sv. Markéty
Úplně první kostelík ve vsi byl postaven ze dřeva a stál o něco jižněji než dnes. Podle zmínek v písemných pramenech byl postaven někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16., nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám, tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 ma široká 7 m. Ve farní kronice je o zvonech zaznamenáno:

1. zvon: Byl dvakrát přelit panem L. F. Stanke v Olomouci. Druhé přelití proběhlo v r. 1850.
2. zvon: Tento zvon s průměrem 95 cm je 88 cm vysoký. Má ucha s hrubým pletencem a kolem koruny nese nápis: Zvon tento jest slit ke cti a chvále Boží a Sv. Markéty.
3. zvon: Výška i průměr je 85 cm.
4. zvon: "Poledník", byl přelit r.1861 u pana L. F. Stanke v Olomouci.
5. zvon: (v sanktusu), výška i průměr je 30 cm. Kolem koruny v obrubě z gotických lilií je nápis: GLORIA IN EXCELSIS DEO.

Dne 30. března 1917 byl první a třetí zvon vojáky sundán z věže a odebrán k účelům válečným.

Jak léta plynula, mnoho částí kostela volalo po opravě. Nejprve byly provedeny opravy v interiéru kostela. Jednalo se především o hlavní a postranní oltáře a rekonstrukce se dočkalo také sloupoví pod kůrem. Také střecha a věž byly vícekrát opravovány. Poslední rekonstrukce věže proběhla v r.2000, kdy byla střecha nově pokryta šindelem.

Kostnice
Na hřbitově u kostela Sv.Markéty nalezneme také kostnici. Pochází z téže doby jako stávající kamenná budova chrámu, tj. někdy z konce 16. nebo začátku 17. století. Kostnice má osmihranný půdorys a kuželovitou střechu. V její omítce lze spatřit stopy rustiky a škrabaného nápisu z počátku 17. století.

Zastávka č. 5.: Osada Dědek
Osada Dědek leží na hranici katastrů obcí Borová a Oldříš. Do osady se dostaneme také po žlutě značené turistické trase a můžeme po ní pokračovat na Lucký vrch - přirozenou dominantu kraje s krásným výhledem a dále pak do obce Telecí, kde stojí za shlédnutí především Lukasova "zpívající" lípa, nebo gotický hřbitovní kostelík Sv. Maří Magdalény ze 14. století se čtyřbokou zvonicí s dřevěným patrem a kostnicí, či roubené uzavřené dvorce poličského typu.

Lucký vrch je zčásti zalesněný výrazný vrchol severovýchodní části Hornosvratecké vrchoviny (738 m n. m.) s nádhernými výhledy na Poličsko a Svratecko. Areál s restaurací pod vrcholem je tradičním cílem turistických i cykloturistických výletů. Místo je jedním z dějišť románu Terezy Novákové "Jiří Šmatlán".

Lukasova (zpívající) lípa:
Lípa velkolistá (Tilia platy phyllos Scop) přibližně 700 let stará, s obvodem kmene 11,61 m a výškou 26,5 m je druhým největším stromem ve Východních Čechách. K lípě se váže pověst o českém písmákovi bratru Jirouškovi, který v dutině stromu tajně při světle svíce přepisoval knihy Nového zákona a žalmy. Při práci si zpíval a jeho zpěv býval v okolí stromu slyšet. Proto se stromu začalo říkat "zpívající lípa". Strom je chráněn podle ustanovení § 46 zákona č.l14/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny v kategorii "Památný strom".

Zastávka č. 6.: Osada Bukovina
Kapličku Sv.Jana Nepomuckého na Bukovině nechal r. 1828 postavit z úcty ke svému patronu poličský lesník pan Jan Harrich, který žil ve zdejší hájovně. Do věžičky byl pak zavěšen zvonek, který byl slit již r.1795. Na svém plášti nesl reliéf Panny Marie. Roku 1839 byla kaple vymalována panem Františkem Dostálem ze Svitav. Do dnešních dnů se však malba nedochovala.

Výraznou dominantou Bukoviny je hájovna. Podle dobových záznamů v obecní kronice, byla místem poslední roboty, kterou uplatňoval poličský velkostatek vůči borovským sedlákům.

Zastávka č. 7.: Prameniště Černého potoka
Černý potok nemá jeden jediný pramen, nýbrž hned několik. Oblast tohoto prameniště se nachází v nadmořské výšce 705 m.n.m. Voda z lesů je jím stahována a odváděna směrem do centra Borové. Dále pak směřuje přes Oldříš a Sádek do Kamence, kde se ve výšce 545 m.n.m. vlévá do Bílého potoka. Voda z Borové jím pak teče do Svratky, ta se vlévá do Dyje, Dyje do Moravy, Morava do Dunaje a Dunaj ústí do Černého moře. Plocha povodí Černého potoka zaujímá 30,1 km, délka toku je 11,9 km. Průměrný průtok vody v ústí je 0,26 m3/s.

Zastávka č. 8.: Pomníček U výbuchů
Toto místo je nejen smutnou vzpomínkou na největší válečný konflikt v dějinách lidstva, ale také mementem zbytečně ztracených životů po jejím skončení.

Na konci II. světové války postihla Borovou tragická událost. Skupina několika občanů se rozhodla vyčistit borovský katastr od nebezpečné munice, která zde byla v obci a jejím okolí volně poházena. Tento "odpad" lidé sváželi na předem stanovené místo do lesa, kde mělo dojít k jeho likvidaci. Za nejasných okolností, patrně však neodbornou manipulací, došlo k výbuchu, který čtyři muže usmrtil na místě, pátý pak zemřel po převozu do nemocnice. Další čtyři byli těžce raněni, ale podařilo se je zachránit.

Připomínkou této nehody zůstávají už jen krátery v zemi, zbytky vybuchlé munice a pomník padlým. Každoročně z Borové vychází průvod občanů do těchto míst, aby znovu společně zavzpomínali a vzdali čest památce obětavých mužů.

Zastávka č. 9.: Katolický kostel Sv. Kateřiny
První kaple ve Svaté Kateřině stála již někdy na počátku l0.století. Jako materiál pro výstavbu bylo použito dřevo. Tato kaple byla zasvěcena sv.Janu Křtiteli a Panně Marii a nacházela se někde na kopci nad dnešním kostelem v místech, která dnes už pokrývá lesní porost. V 10. až 12. století, v období pronásledování přívrženců slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje byl kostelík zcela zdemolován. Obětavostí a pílí místních obyvatel byl na počátku 14. století postaven nový kostel v místech, kde stojí i ten dnešní. Byl opět postaven ze dřeva. Dokonce při něm zřídili i malý hřbitůvek. Léta plynula a zub času se podepsal na kostelíku tak, že se osadníci ze Svaté Kateřiny ujali výstavby budovy z kamene, jenom věž byla dřevěná. Tato přestavba probíhala v druhé polovině 17.století. Ani tento, již kamenný kostelík se nám nedochoval, neboť byl zcela zničen požárem.

Dnešní, v novogotickém slohu postavená budova kostela Sv.Kateřiny pochází z konce 19. století (1890-1893). Výstavba, která byla pro všechny obyvatele obce velikou událostí, se neobešla bez komplikací. Po dokončení klenby nad chrámovou lodí byly odstraňovány vzpěry, které ji podpíraly. Neopatrností bylo klenutí poškozeno a vzápětí se zřítilo na zem. Naštěstí při tom nebyl nikdo zraněn. Když se klenutí stavělo podruhé, byly práce provedeny již svědomitě a pod přísným dozorem samotného stavitele pana Šilhána. Pak následovaly činnosti spojené s dotvářením interiéru.

Nový hlavní oltář byl postaven v červnu 1893 panem Uherkou z Litomyšle. Na něm byla umístěna socha sv. Kateřiny pocházející z původního kostela a zhotovená již v 15. století. Socha je dnes uložena ještě s některými dalšími předměty z kostela v městském muzeu v Poličce. Dále byla pořízena kazatelna od pana Ossendorfa z Vysokého Mýta. Varhany byly postaveny v r. 1899 panem Bedřichem Čápkem, varhanářem z Poličky. O rok později byl kostel dovybaven dubovými lavicemi, které vyrobil také pan Ossendorf. Roku 1902 byl interiér kostela Sv. Kateřiny nákladem patronátu královského věnného města Poličky vymalován. Práce zde prováděl akademický malíř Vilém Ondřej z Královských Vinohradů. V této podobě můžeme kostel vidět i dnes.

Zastávka č. 10.: Vrch Skalka
Kopec Skalka nalezneme na okraji obce v části, jež je podle kostela, který je této světici zasvěcen, nazývána Svatou Kateřinou. Na vrcholku, v šeru původního bukového lesa, se skrývá drobný skalní útvar - Skalka (699 m n. m). Toto místo je opředeno mnoha pověstmi.

Zastávka č. 11.: Vyhlídka na Sv. Kateřině
Za krásného slunečného počasí se z tohoto místa otevírá jeden z nejhezčích pohledů na obec a její blízké i vzdálenější okolí. Stačí se na chvíli zastavit, zapomenout na každodenní shon a spěch a v klidu tu krásu vstřebávat. A když budete zvláště vnímaví, třeba zaslechnete v šumění větru i úryvek z melodií Bohuslava Martinů, nebo útržky textu Miloslava Bureše.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.borova.cz/, na kterých najdete další informace.