Jaroměřice

Jaroměřice

Vesnice ležící na rozhraní mezi drahanskou vrchovinou a okrajem Malé Hané. To jí dodává specifický a nezaměnitelný charakter plný rozmanitostí. Nádherně zalesněné kopce lemující krajinu dávají jedinečnou možnost k nekonečným procházkám přírodou, cykloturistice, agroturistice, prostě aktivní relaxaci. Obec, známé poutní místo, je velmi bohatá na historické hlavně církevní památky.

Historie
- Až do založení Jevíčka byly Jaroměřice poslední větší osadou před lesem na cestě z Moravy do Čech, byla zde proto zemská celnice, zvaná “úsobrnská” (okolní krajina byla nazývána “kraj úsobrnský”).

- Jaroměřický statek byl v letech 1088 – 1436 majetkem pražského biskupství. (U této vsi byl roku 1145 přepaden olomoucký biskup Jindřich Zdík údělným znojemským knížetem Konrádem. Šťastně však unikl, i když dvorec, v němž nocoval, lehl popelem.)

- Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka.

- Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu.

- Po nich získal panství Kuneš Naksera z Chotěvic.

- Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník, po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka.

- Po jeho smrti přešlo panství na Hynka Smidarského z Újezda.

- Roku 1510 je dostal Petr Šedík z Kunčiny jako zástavu od krále Vladislava. Byl pravděpodobně prvním, kdo zvolil Jaroměřice za své sídlo a založil zde tvrz.

- Závětí z roku 1541 přešel jeho statek na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu a roku 1559 na sestry Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z Rychnova.

- Manželem jedné z nich byl asi rytíř Jan z Linhartic, který zde roku 1562 zemřel (náhrobek v kostele sv. Ducha).

- Roku 1563 se na statku uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan.

- Od roku 1564 držel statek v zástavě od krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jehož manželkou byla Elička Šarovcová ze Šarova.

- Po něm zdědil Jaroměřice syn Jan Blahoslav Bílský, který zámek opravil, přestavěl a vyzdobil renesančními sgrafity.

- Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl jako manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na katolickou víru, byl mu statek vrácen.

- Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660 panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z Chobyně, komisař lánské vizitace.

- Po něm dědil syn František Julius Šubíř z Chobyně. Teprve roku 1703 vzdává se za náhradu 10 000 zl. nároku na Jaroměřice pražské arcibiskupství.

- Statek byl přiřknut Františkovi Juliovi Šubířovi z Chobyně jako jeho majetek.

- Již v následujícím roce však statek přejímá František Michal Šubíř, nejvyšší zemský sudí. Byl to právě on, kdo v letech 1713 – 1714 postavil na kopci Kalvárie kostel Povýšení sv. Kříže.

- Po něm vlastnil statek František Xaver, který měl zásluhy o zřízení olomoucké univerzity.

- Roku 1756 koupil “sirotčí” statek Karel Otto Salm Neuburk.

- Po něm dědil syn Karel Vincenc, po něm jeho tři dcery, jejichž podíly skoupila sestra Henrietta hr. Herberštejnová, která je odkázala synu Jindřichu hr. Herberštejnovi.

- Roku 1874 přechází statek na majitele panství biskupického Thurn a Taxise.

- Roku 1945 byl statek zrušen a parcelován.

Zámek v Jaroměřicích
Osada Jaroměřice vznikla snad již ve 12. století jako jeden ze statků pražského biskupství. Teprve na počátku století 16., kdy se stala centrem samostatného panství, byly podmínky pro vznik jednoduché tvrze. Ta sloužila jako rezidence svých majitelů (Bílští z Kařišova, Zástřizlové, Šubířové z Chobyně) až do roku 1735. Poté sloužil k nejrůznějším hospodářským účelům (např. palírna) Po roce 1945 slouží potřebám obce.

Kostel všech svatých
Když v roce 1708 získal Jaroměřice František Michal August Šubíř z Chobyně, rozhodl se vybudovat v blízkosti městečka poutní místo (jako poděkování za záchranu života své mladé ženy při porodu). Dal si poslat z Říma plán jeruzalémské baziliky a pověřil františkána Jeronýma Veitha (z Moravské Třebové), aby vyhledal místo podobné jeruzalémské Kalvárii, kterou dotyčný kdysi navštívil. Postupně vznikal pozoruhodný komplex staveb, na jejihcž projektování měl zásadní podíl Santini, jenž stavebníkovy záměry přeformoval svou nezávislou koncepcí. Provádějícím stavitelem byl brněnský František Benedikt Klíčník.

Severozápadně před vlastním poutním areálem vyrostla až v letech 1730 – 1731 budova kněžské rezidence, nepochybně podle starší architektovy předlohy, jak prozrazuje její půdorys ve tvaru ondřejského kříže. Poutní místo zaujímá obdélné prostranství ve směru západ – východ, ohrazené ambity, na podélných stranách vždy se třemi kaplemi. Vstupuje se do něj na západě tzv. Pilátovým domem, bránou mezi dvěma hranolovými věžemi, na níž je na balkóně umístěno sousoší Ecce homo. V podélné ose pak následuje čtvercová hrobní kaple Panny Marie a za ní Betlémská kaple s hrobní Kristovou kaplí v patře, volná kopie stavby v Jeruzalémě. Soubor budov vrcholí na východě Santiniho poutním kostelem Povýšení svatého Kříže z let 1712 – 1713. Areál představuje jedinečný příklad mystického barokního divadla, působícího psychicky i fyzicky na věřícího, který jím procházel a jehož bezprostřední podíl na obřadech vrcholil v poutním chrámu.

Podoba chrámu je výsledkem adice rozmanitých prostorových částí. Jádro tvoří dva příčně spojité trojlisté útvary, k nimž na východě přisedá těleso na půdoryse konvexního čtverce a na severu čtvercová sakristie s oratoří v patře. Jistý exotismus ve skladbě svatyně vzešel asi ze záměru stavebníka napodobit proslulou stavbu z církevní historie ve vzdálené zemi. Fasády jsou tvořeny plynule probíhajícím konvexně konkávním pláštěm zdiva, jehož dynamiku podtrhuje plasticky vyložená korunní římsa, tvar a římsa průčelního štítu a expresívní formy říms nad portálem a okny. Trojlistý motiv v dispozici kostela tu byl realizován záhy poté, co se poprvé objevil v gotizující kapli na plánu pro plaské cistrciáky.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.jaromerice.net/, na kterých najdete další informace.