Korouhev

Korouhev

Obec Korouhev se nachází v jednom z nejhezčích krajů našeho státu -   ve východním okraji Českomoravské vrchoviny. Jejích 765 obyvatel  žije nejen v Korouhvi, ale  také v přilehlých osadách Lačnov, Maxičky a Kateřinky. Celková katastrální výměra katastru Korouhev  a katastru Lačnov u Korouhve  tak činí 1788 ha. Středem obce protéká Mlýnský potok, který se v Lačnově vlévá do řeky Svratky. Rybáři si  mohou zachytat v této řece nebo v rybníku Musil  v Lačnově.

V obci jsou v provozu dva obchody a stejný počet hostinců. Ve středu obce je také situována  školka a škola, kterou navštěvují děti od první do čtvrté třídy. Do vesnice byl v roce 1993 zaveden vodovod, v r. 2002 byla realizována stavba plynovodu. V r. 2003 byla plynofikována osada  Lačnov.  Návštěvníci  obce mohou obdivovat  například nově opravený kostel sv. Petra a Pavla. 

Historie
Kdy byla Korouhev založena, nelze s určitostí přesně říci, ale jedna z prvních zpráv  o naší obci se datuje roku 1167. Z tohoto roku je listina, ve které se píše o pohraničním veliteli – krajištníkovi, který zde lovil zvěř. Již v této době vzniklo jakési centrum, které dodnes tvoří rychta, kostel, škola a fara. Naše obec byla stavěna na základě německého typu hromadných vesnic, což znamená, že chybí náves.

Důležitým mezníkem v životě našich předků byl rok 1555, kdy došlo k převodu naší vesnice z panství Svojanovského  na panství v Bystré a asi 8 statků připadlo městu Poličce. Následovala sedmiletá válka, která znamenala pro naši obec velkou ztrátu. Dvory byly zpustošeny, nebylo peněz na jejich obnovu. Poličští se omezili na to, že poddaným předepsali místo roboty jen plat – urbář. Proto strana poličská měla značnou výhodu proti straně bysterské, jejíž robota nebyla nijak ulehčena. Z toho vznikla mezi oběma stranami závist a nepřátelství, které pěkně vylíčil lidový spisovatel a korouhevský rodák Josef Ehremberger v románě ”Sňatek divem”.

V roce 1659 založil hrabě Max Valentin z Martinic v Lačnově u řeky Svratky hamry, ve kterých se tavila železná ruda a zní se vyráběly železné výrobky. Okolní lesy se kácely na milíře a hrabě tyto paseky věnoval několika rodinám, které si zde vystavěly své domy. Tak vznikla osada, kterou hrabě pojmenoval po své manželce – Kateřinky. Druhá osada dostala jméno po hraběti – Maxičky. V roce 1677 byly železárny v Lačnově zrušeny, neboť výroba železných výrobků se nevyplácela.

K nejstarším statkům v obci patří rychta, která dostala nynější podobu po požáru dne 9. dubna 1928. Při právě konaném představení začala rychta z neznámé příčiny hořet. Kronikář uvedl, že se starou rychtou zapadl i kus historie naší obce. Dne 18. června 1928 se začaly kopat nové základy a do zimy byla postavena nová rychta nákladem 200 000 korun. Stavbu provedl stavitel J. Mach z Poličky a 28. října 1928 byla rychta slavnostně otevřena.

Další z významných budov v obci je kostel sv. Petra a Pavla, který je pokládán za jeden z nejstarších kostelů v regionu. Jeho vznik se datuje kolem roku 1050. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s kulatými  okny a dřevěným stropem. První větší oprava byla provedena v roce 1616. Do doby vlády císaře Josefa II. byl náš kostelík v zanedbaném stavu. Panovník zrušil klášter minoritů v Pardubicích a řeholníci byli umístěni na prázdných farách. Do téměř prázdného kostela byl ze zrušeného kláštera převezen hlavní oltář, oltář postranní s obrazem sv. Františka, ostatky sv. Benedikta a barokní kazatelna z 18. století.

Jednou z nejcennějších památek v našem kostele je tzv. sankturium – výklenek ve zdi za hlavním oltářem. Pod barokní kazatelnou stojí dnes křtitelnice z roku 1847. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908 a to zásluhou kanovníka Minaříka z daru profesora Františka Michla. Při této opravě byla na severní straně kostela vybudována kaple sv. Františka s hrobkou, kde byl spolu s profesorem MUDr. Fr. Michlem pochován i jeho synovec ThDr. Josef Trnka. Na přání obce byla vybudována sanktusová věžička. Místní rodák Otakar Brož namaloval novou křížovou cestu a o výzdobu kostela se postaral akademický malíř Antonín Hasler z Prahy, žák Mikoláše Alše a přítel Fr. Michla.

V těsné blízkosti kostela se nachází hřbitov, jehož vznik se váže k době, kdy na území dnešní obce sídlili první obyvatelé. Hřbitovní zeď byla několikrát opravována a na jižní straně opatřena čtyřmi zděnými opěrami. Na hřbitově se nacházejí ještě další dvě budovy –  první z nich je hranolová zvonice ze 17. století, čtyřboká zděná stavba s dřevěným zvonovým patrem. Střecha je stanová, kryta šindelem. Na okapní římse se zachovaly malby ze 17. století, které počátkem devadesátých let zrestauroval akademický malíř Jiří Šindler.

Obranný význam stavby dokládají střílnová okénka v přízemí a patře. Na zvonici bylo zavěšeno postupně celkem osm zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží svému účelu, je z r. 1532, má výšku 1 m, průměr 1,165 m a váží 1200 kg. Další zvon, zavěšený na zvonici je z 18. století. Korpus zdobí 9 cm vysoký reliéf Jana Křtitele s nápisem IOHANN. Druhou stavbou na hřbitově je kostnice, ve které se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty v naší obci Jana Haveleho.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sweb.cz/obec.korouhev/, na kterých najdete další informace.