Černuc

Černuc

Historie

Nejstarší dějiny
O historii Černuce se prameny různí. Ovšem archeologické nálezy prokazatelně dokládají pravěké a starověké osídlení katastru. Jedná se na příklad o nález zlatých keltských mincí tzv. duhovek a žárového pohřebiště z doby římského císařství s nálezem třírohého bronzového býčka v lokalitě zvané „Na skalkách“. Nález vzbudil značnou pozornost francouzských archeologů, neboť tato forma býčka se vyskytovala téměř výhradně v dávné Galii v době římského císařství na místech starých chrámů. Měl význam náboženský a svědčí také o velké kovolitecké dovednosti. Černucký býček je nálezem nejvýchodnějším a do jisté míry překvapujícím.

Slovanské osídlení naší krajiny se uskutečnilo pravděpodobně v 11. – 13. století. Sídla byla zakládána především při vodních tocích nebo při vydatných pramenech, neboť získávání vody ze studní bylo tehdy ještě technicky velmi náročné. Začátek 14. století byl v našem kraji dobou značné kolonizační aktivity. Během přibližně padesáti let došlo prakticky k úplnému dosídlení celé oblasti podél Bakovského, Zlonického a Vranského potoka. Největší počet nových osad je evidován jako vlastnictví drobných feudálů, kteří se pro tuto krajinu stali přímo typickou sociální vrstvou.

O Černuci se předpokládá, že zde bylo od pradávna sídliště při prastaré obchodní cestě. Původ názvu Černuc můžeme hledat v přídavném jménu přivlastňovacím, utvořeným z vlastního jména někdejšího majitele vsi – Černutova ves, staročesky Črnucě ves, jak bývalo v té době zvykem.

Prameny poznání
Různé listiny, roztroušené v archivech, „Paměti královského města Velvar“ Františka Vacka, Ottův naučný slovník a další přinášejí zprávy o naší obci, ale bohužel, mnohdy se významně liší a zaměňují se vsí Tursko, která se ve starých písemnostech rovněž nazývala Černuc. A také s  Malou a Velkou Černocí na Žatecku, která se také označovala jako Černuc. Mnoho cenných poznatků z historie však naší obci přinesla náhoda.

Kronika
Černuc získala svoji kroniku, jakou se může pochlubit jen málokterá obec v Čechách, opravdu zvláštním způsobem:

Před řadou let došla na tehdejší MNV v Černuci velká bedna, obsahující desítky fasciklů a tisíce stran nejrůznějšího archivního materiálu k dějinám obce. Odesilatelem byl starožitník B. Kotva z Pardubic, pověřený rozprodejem pozůstalosti jakéhosi Antonína Plundra, který tyto spisy shromáždil a zpracoval. Na Pardubicku o ně nemohl mít nikdo zájem a mohly se dostat do sběru. Budily však svým rozsahem i obsahem úctu a tak je obchodník poslal obci.

Pozoruhodné je, že Antonín Plundr nebyl starousedlíkem z Černuce. Narodil se roku 1867 v Radešínku a v Černuci prožil jen dětství a chlapectví. Po studiích a praxi působil od roku 1890 v Pardubicích. Byl zřejmě milovníkem historie, neboť byl funkcionářem pardubického muzea, psal a překládal do regionálních i odborných časopisů a věnoval se zejména sbíráním materiálů o dějinách Černuce. Zemřel v roce 1944 v Pardubicích.

Památky

Středověký kostel sv. Barbory v Nabdíně
Areál kostela sv. Barbory leží v dominantní poloze nad vsí Nabdín. U kostela je rozsáhlý hřbitov a nedaleko kostela je starobylá zvonice. Kostel je jednoduchá, přízemní stavba, složená původně jen z obdélníkového presbytáře a větší chrámové lodi. Generální oprava a přístavba kostela byla provedena v roce 1695. K jižnímu průčelí byla přistavěna vstupní předsíň s křížovou klenbou a k severnímu sakristie. Kostel má podobnou dispozici jako kostel Všech svatých ve velvarských Malovarech. Jako autor přestavby je uváděn Domenico Spinetta. Byl italského původu a pracoval ve firmě známého stavitele Francesca Anselma Luraga. Vnitřní vybavení kostela pocházelo z doby kolem roku 1700 a zůstalo zde až do 60. let 20. století.

Zvonice a zvon v Nabdíně
Při východní hřbitovní zdi stojí starobylá zvonice. Má šestiboký půdorys, spodní část je vyzděna z kamene a omítnuta. Na ní leží konstrukce z mohutných trámů, z níž věžovitě vystupuje nástavba s bedněním a šindelovou krytinou. Zvonice je dimenzována pro zavěšení 2 velkých zvonů. Dnes je v ní pouze 1 zvon z roku 1552, mladší zvon z roku 1743 byl zabrán v 1. světové válce pro válečné účely.

Památník padlých vojínů v Nabdíně
V parčíku před jižním vchodem do hřbitova, napravo od vstupního portálu, byl v roce 1925 postaven památník vojínům z Bratkovic a Nabdína, kteří padli ve světové válce 1914 - 1918. Uprostřed je kruhový reliéf, znázorňující umírajícího vojína. Po stranách jsou vyryta jména padlých.

Kaple sv. Linharta v Černuci
V Černuci se zachovala vedle mohutné barokní architektury zanikajícího poplužního dvora čp. 1 novější kaple sv. Linharta, patrona zemědělského Velvarska, jehož úctu ve zdejším kraji dokládá i jeden z barokních obrazů ve velvarském městském muzeu. Kaple byla vystavěna z dobrovolných sbírek občanů a vybavena oltářem sv. Linharta.

Pomník obětem první světové války v Černuci
byl slavnostně odhalen 25. září 1921. Vznikl díky zdejším divadelním ochotníkům, kteří k tomuto účelu uspořádali v obci sbírku. Pomník zhotovil sochař Josef Prokop z Vyšínku u Zlonic. Rekonstrukce pomníku byla provedena v roce 1998. Na obrázcích je vidět pomník před rekonstrukcí a konečný stav pomníku po restaurátorských, rekonstrukčních a konzervátorských pracech.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.cernuc.cz/, na kterých najdete další informace.