Svárov

Svárov

Historie
Svárov je prastará osada, jejíž jméno odvozuje Karel Jaromír Erben od „Svaroha", boha pohanských Slovanů. Roku 1249 patřila osada klášteru břevnovskému, ale v letech 1256 až 1260 vyměnil klášter osadu Svárov s králem Přemyslem Otakarem II. za jinou ves.

Svárov získali vladykové z Červeného Újezdce. V roce 1525 prodali Červenoújezdští Svárov Janu Jiřímu Žďárskému ze Žďáru. Nedaleký dvůr Rymáň, který leží na místě zaniklé stejnojmenné vesnice, který patřil břevnovskému klášteru, koupil rovněž Jan Jiří Žďárský. Vystavěl v něm pivovar. V roce 1598 byla mezi Svarovém a Červeným Újezdem postavena Boží muka. V roce 1606 byla postavena stará svárovská škola. V roce 1631 byla škola zbořena.

V    roce 1625 Florian Jetřich Zďárský ze Žďáru dává přistavit ke kostelu půlkruhovou kapli morových patronů svatého Rocha a svatého Šebestiána. Později je kaple zasvěcena Janu Nepomuckému. V roce 1741 přešel Svárov na vévody bavorské. V roce 1786 byl opraven kostel uvnitř i zvenčí a byla rozšířena kruchta. V  roce 1736 byla obnovena fara. V roce 1805 přesel Svárov na rod habsburský a roku 1847 byl přidělen k soukromým císařským statkům v Cechách. V letech 1802 až 1827 byly prováděny opravy kostela, varhan, křtitelnice a zdi okolo. Škola byla v roce 1873 rozšířena o další třídu a v roce 1876 bylo přikročeno k přestavbě školy.

Obec Svárov náležela do okresu Unhošť. V naší obci žili vletech 1915 - 1919 italští uprchlíci z jižních Tyrol.

Na počest vzniku samostatné republiky byly v listopadu roku 1918 slavnostně vysazeny u kostela 4 lípy.

Místní Škola byla vždy vzorně vedena, takže v roce 1926 získala zvláštní uznání Zemské školní rady. V roce 1927 obecní zastupitelstvo rozhodlo o zavedení elektřiny. Již o hájecké pouti v září roku 1930 poprvé svítila část domů.

V   roce 1928 byly na katastrálním území obce Svárov postaveny první rekreační chaty.

Poslední svárovský farář František Cikánek, kterého mnozí ještě pamatují, odešel na odpočinek roku 1937. Po jeho odchodu zůstává svárovská fara prázdná. Farnost je spravována z Unhoště, dále pak františkány z Hájku. V roce 1941 je jmenován zdejším farářem PhDr. Karel Brabec. Po jeho zatčení roku 1950 byla fara spravována z Úhonic, Unhoště a v současné době úhonickým farářem Janem Moulíkem.

Přípravy obyvatelstva na válečný konflikt byly v obci organizovány v rámci civilní ochrany již od roku 1937. Mobilizace v září roku 1938 se účastnilo 16 svárovských mužů. Od října téhož roku do obce přicházeli běženci ze Sudet. Obec pro ně organizovala pomoc, byli ubytováni v domech svárovských obyvatel. Později pro ně byly postaveny dva dvojdomky na obecním pozemku při silnici k Pticím.

Zástupci okupačních úřadů se v obci objevili v březnu 1939. Obec dostala německé jméno „Swarau". Z obecní knihovny bylo zabaveno a ihned spáleno 40 knih. Byla zavedena veškerá opatření platná V Protektorátu Cechy a Morava. Na nucené práce do Německa byli nasazeni 3 muži, z nichž tam jeden zahynul.

V   roce 1944 dopadla na okraj obce zatoulaná bomba při spojeneckém bombardování Prahy. V lese v okolí Svarová byl v roce 1942 zatčen jeden z lidických mužů.

Na jaře 1945 přijely do Svarová povozy s německými uprchlíky z východní části říše, kteří utíkali před Rudou armádou. Osvobození předznamenal slavnostně ozdobený vlak Kladno-nučické dráhy, který projel již 5. 5. 1945 ráno. Dne 8. května projížděly obcí od Prahy kolony německých aut.

První vojáci Rudé armády přijeli do obce 10. května 1945. Jeden rudoarmějec zahynul na silnici do Podkozí 11. května téhož roku. Tam byl pochován a jeho hrob je po mnoho let udržován.

Počet občanů se dále zmenšil. V rámci osidlování pohraničí se odstěhovalo 5 rodin. První dostupný údaj o počtu obyvatel je až z roku 1958 a uvádí 234 trvale bydlících osob.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=10753, na kterých najdete další informace.