Žilina

Žilina

Historie
Žilina je obec v okrese Kladno. Je členem Svazu měst a obcí, Sdružení obcí a mikroregionů Křivoklátsko a Svazek obcí mikroregionu Bratronicko.

Obec je položena v mělké kotlině, lemované od jižní strany až po severozápad lesním masívem zde začínajících křivoklátských lesů. Další lesní útvar menší rozlohy (Smejcenina) je na severní straně katastru obce. Dno kotliny je v prostoru původní návsi na úrovni 393 m n. m. Je vzdálena západně 30 km od Prahy, 10 km od Kladna a 7 km od prezidentského zámku a hrobu prezidenta T. G. Masaryka a jeho rodiny v Lánech. Obcí prochází hranice Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Obec vznikla asi v polovině 12. století. První písemná zmínka o ní je z roku 1352, kdy je v seznamu papežských desátků. Název obce je staroslovanského původu a znamenal místo bohaté na vodní prameny a mokřiska. V průběhu doby procházel změnami - Zylina, Zilina, Silina, Zilinia, kolem roku 1660 již Žilina, poté Schillin, Žlín, Žihlina, ale od roku 1845 je již nezměněný – (Žillina) Žilina.

Obec byla královským majetkem, ale roku 1552 ji daroval král Ferdinand I. Janu Bořitovi z Martinic a na Smečně. Až do vzniku ČSR roku 1918 byla součástí Smečenského panství. Od té doby do roku 1949 patřila do okresu Slaný, potom do okresu Nové Strašecí a od roku 1960 do okresu Kladno, kam má nejblíže i nejlepší spojení. V letech 1980 - 1990 byla k Žilině připojena sousední obec Lhota. Dnes má obec 265 domů, 735 obyvatel a dále se rozrůstá.

Památky
Je to především žilinský kostel, který je kulturní památkou České republiky, rejstříkové číslo 674. Od svého postavení patří od nepaměti pod správu družecké fary jako kostel filiální. První písemné zmínky o žilinském kostele jsou z roku 1352. Původní dřevěný kostel, spolu se hřbitovem, stál s největší pravděpodobností v místech dnešních č. p. 10, 69, 70, 71, 129 a 167. Zanikl pravděpodobně roku 1634 při tažení Švédů na Prahu, kdy byla vypálena i celá obec.

Nový zděný kostel byl postaven roku 1770 a roku 1771 vysvěcen. V roce 1907 byl opravován, též byl přelit prasklý zvon vážící 336 kg, který byl následně 8. 5. 1917 zabrán pro válečné účely. Původní varhany, postavené neznámo kdy, sloužily až do listopadu 1896, v témže měsíci byly postaveny nové. Z těchto varhan byly též v roce 1917 zabrány cínové píšťaly o váze 22,5 kg pro válečné účely. Poté byl kostel postupně devastován. V roce 1928 byl strop na několika místech promáčený, bez oken, propadlá podlaha a jiné škody. Kostel dále chátral a roku 1931 bylo rozhodnuto, že se odvezou varhany, oltáře a jiné zařízení a kostel se nechá pozvolně rozpadnout. V prosinci 1931 byly některé věci odvezeny. Od roku 1932 se stal patronem kostela stát, byly provedeny nutné opravy. V roce 1933 až 1934 byly kostel a varhany s velkými náklady opraveny. Roku 1934 byl kostel znovu vysvěcen.

Poslední právoplatný církevní sňatek se v kostele konal 26. 12. 1949, od 1. 1. 1950 platily pouze sňatky civilní. Poslední mše byla asi roku 1952, poté byl kostel uzavřen. V roce 1954 byl závěs zvonu porouchán a nešlo již zvonit. V roce 1957 byla opravena střecha, dány okapní žlaby a svody. Kostel od té doby pustl, byl postupně devastován. Asi roku 1966 byly rozbity varhany, demolován oltář. V roce 1968 byly odvezeny varhany, lavice, zbylý malý zvon a ostatní zařízení. Zbyla jen nosná kostra oltáře.

Asi v roce 1970 byl do kostela složen starý dřevěný renesanční strop ze středověké pražské hospody "U Glaubiců", který byl po velkém jednání v roce 1993 odvezen, zrestaurován a osazen v pobočce Komerční banky na rohu Karmelitské ulice na Malostranském náměstí v Praze. V roce 1981 údajně jednal MNV s děkanátem na Kladně a památkovým úřadem o opravě kostela. Tyto organizace nemínily v dohledné době kostel opravovat. Okenní otvory kostela byly zatlučeny prkny, rozbitými vraty lezly dovnitř děti a zdi různě "vyzdobily". Strop byl místy promáčen a měl dvě díry, každou asi 1,5 m² velkou.