Odolena Voda

Odolena Voda

Historie
První písemná zmínka o Odoleně Vodě, v minulosti nazývané též Odolenova Voda, Vodolina Voda, Odolena Vodis nebo prostě Vodolka, pochází z roku 1352. Do počátku husitských válek byla v majetku kapituly při kostele svatého Víta na Pražském hradě, kdy po násilném záboru téměř veškerého duchovního zboží připadla Starému Městu Pražskému.

Roku 1547 se staroměstští měšťané zúčastnili neúspěšného povstání proti tehdejšímu panovníkovi Ferdinandovi I. Habsburskému a doplatili na to konfiskací podstatné části svého majetku, tedy i Odoleny Vody. Ta byla krátce na to odprodána bratřím Janovi a Benešovi a jejich strýci Fabiánovi, členům šlechtického rodu Sekerků ze Sedčic. Při dělení celého rodového majetku v roce 1556 připadla Janovi, který z ní vytvořil centrum svého drobného panství a mezi léty 1556–1563 vybudoval na severovýchodním okraji návsi renesanční tvrz.

Po jeho smrti v roce 1574 získávají Odolenu Vodu synovci Ladislav, Mikuláš a Jan Ratibor, o něco později pouze Ladislav, který se aktivně podílel na protihabsburském povstání. Ladislavovým potomkům byl záhy celý rodový majetek zkonfiskován a 21. ledna 1623 prodán paní Polyxeně z Lobkovic, rozené z Pernštejna. Roku 1671 došlo ke směně, při které Polyxenin syn, Václav postoupil Odolenu Vodu jezuitské koleji při kostele svatého Klimenta na Starém Městě Pražském náhradou za Ctiněves, ležící blíž jeho roudnického panství. Krátce po svém příchodu obnovili faru, opravili bývalou renesanční tvrz stojící v areálu poplužního dvora a na počátku druhé poloviny 18. století ji přestavěli na útulnější trojkřídlou barokní rezidenci určenou pro pobyt členů řádu a jako obydlí správce statku.

V letech 1733–1735 vybudovali na místě staršího, zbořeného kostelíka nový barokní chrám, jehož architektem se stal Kilián Ignác Dientzenhofer. Pražské jezuitské koleji náležela Odolena Voda až do zrušení řádu v roce 1773, kdy byla zprvu převedena na tzv. studijní fond, v roce 1811 pak připadla spolu se statkem Panenské Břežany náboženskému fondu. Roku 1828 kupuje odolevodsko-břežanský komplex Matyáš Friedrich z Riese, po jehož smrti v roce 1864 jej zdědil a navíc o drobné statky Předboj, Máslovice a Chvatěruby rozšířil jeho syn Adolf.

V roce 1844 vyrostl v areálu hospodářského dvora cukrovar, k němuž byla roku 1882 prodloužena železniční vlečka z Úžic, vedená po náspu při severovýchodním okraji Odoleny Vody. (Někdy na počátku 20. století byl cukrovar zrušen.) Rozsáhlý majetek se však Riese-Stallburgům nepodařilo kvůli neutěšené rodinné finanční situaci udržet. Po Adolfově smrti převzala celý komplex Hospodářská a úvěrní banka pro Čechy, která ho od roku 1909 začala rozprodávat. Tehdy statek Odolena Voda-Panenské Břežany získal Ferdinand Bloch-Bauer a držel jej až do roku 1941, kdy mu byl zabrán německým státem. Poválečné držení statku Blochovými dědici již nemělo dlouhého trvání.

Novodobý dynamický rozvoj Odoleny Vody je spojen s vybudováním letecké továrny Aero, která zahájila provoz 28. dubna 1953. V návaznosti na rozšiřování výroby začalo od roku 1956 vyrůstat jižně nad dosavadní vsí nové sídliště. V několika etapách v něm do počátku 80. let 20. století bylo předáno do užívání celkem 1 066 bytů. Nové pracovní příležitosti podpořily také výstavbu rodinných domků v severozápadní části Odoleny Vody.

Zázemí významné továrny, umocněné roku 1977 výstavbou sportovní haly, mělo vliv i na rozvoj sportovních aktivit. Volejbalový klub Aero Odolena Voda, od roku 2001 Chance Odolena Voda, dosáhl brzy po svém založení v roce 1953 vrcholové úrovně a v letech 1977–2004 získal kromě řady domácích a mezinárodních pohárů sedm titulů mistra mužské volejbalové extraligy. 5. října 1998 získala Odolena Voda statut města, městský znak a vlajku. Tehdy v ní vyrostlo kromě řady rodinných domků dalších 88 bytů včetně domu s pečovatelskou službou. V září roku 2004 bylo dokončeno 373 bytových jednotek postavených v místech bývalého dvora na tzv. sídlišti Cukrovar.

Zajímavosti
Území představuje po stránce geomorfologické a geologické velmi nesourodou jednotku. Nejstarší část v okolí Špičáku, Na Skalách a Čenkova a dále k železniční trati Kralupy–Neratovice pokrývá slabě metamorfovaný metabazalt neratovického tělesa stáří mladší proterozoikum – geologická éra starohory.

V širším okolí rybníku Jordán zasahuje pásmo korycanské vrstvy druhohorního cenomanu české křídové tabule, kde podloží tvoří organogenní vápenec, pískovec a slepenec s četnými otisky schránek měkkýšů, mechovek či korálů. Tyto jsou však rozlámané o skaliska, například Špičáku, jak na něj narážely mořské vlny plné zbytků schránek živočichů úživného moře. O málo mladší je pás území od Postřižína přes starou část Odoleny Vody, zahrnující i Dolní náměstí, a dále pokračující přes Dolínek k Panenským Břežanům. Tam jsou podložím druhohorní usazeniny z období křídy – vápnité jílovce, slínovce a prachovce.

Třetihory reprezentuje Kopeč. Jedná se tam o kruh vyvřelých hornin, který vystoupil na povrch po jakési poruše v druhé fázi vulkanické činnosti terciéru, čili ve svrchním miocénu asi před 13–14 miliony let. Vyvřel do křídových hornin a do proterozoických hornin, které sem pokračují od Čenkova v podobě Kozích hřbetů. Jedná se o nejjižnější výběžek Českého středohoří spolu s Vinařickou horou u Kladna.

Morfologické vystupování vulkanitu tvoří podkovovitě stupňovitě uspořádanou soustavu kuželovitých kopečků a protáhlých hřbítků otevřenou severním až severovýchodním směrem. Límec této soustavy je tvořen lávovou čedičovou horninou, kterou někteří (např. Straka) považují za tři divergentní strmé žíly, čemuž neodpovídá vnitřní stavba vulkanitu indikující ploché uložení. Mohlo by jít o 5–15 m mocný lávový okraj kráteru výbuchové kaldery, který byl do severního nížinného předpolí erozním rozhlodáním široce otevřen.

Vyvřelina má název augitit, jinde se dočtete o ainitu nebo analcimitu případně o häunickém nefelinitu. Složení výlevné vyvřeliny: ain, analcim, augit, nefelín a olivín. Na puklinách se vyskytuje i sodalit, apatit, natrolit, pylipsit, siderit, aragonit, a sádrovec. Při výstupu magmatu směrem k povrchu strhávalo toto s sebou druhohorní usazeniny, které se vlivem tepla přepálily a tvoří světlé různě objemné kusy porcelanitů, souhrnně se mluví se o čedičové brekcii diatrémové povahy tak, jak je známa např. z Měrunického vrchu u Měrunic či z Linhorky u Třebenic.

Území od Dolínku k Aeru a v okolí dálnice k Postřižínu, včetně horní části Odoleny Vody je vyplněno sladkovodními štěrkovitými písky terasy Vltavy. Oblast vznikala ve spodní části starších čtvrtohor. Nejmladší sedimenty se jeví deluviální hlinito-kamenité sedimenty podél toků a spraše se sprašovými hlínami z období pleistocénu na území Dolínku. Z nerostných surovin je významné již těžené ložisko stavebního kamene spilitu v lomu Čenkov a zatím netěžené ložisko štěrkopísků zasahující oblast „staré“ silnice Praha–Teplice až k Odoleně Vodě. Významný krajinný prvek z hlediska paleontologie je odkryv křídových sedimentů z tělesa bývalé vlečky při výjezdu z Odoleny Vody směrem na Velikou Ves. Jedná se o transgres těchto usazenin s mikrofosiliemi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.odolenavoda.cz/, na kterých najdete další informace.