Borek

Borek

Historie
Krajina při Labi, kde se nyní nachází obec Borek, byla osídlena již v pradávných dobách. Zdejší příznivé podmínky pro život lidí byly umocněny rovinatým územím s lehce obdělávatelnou úrodnou půdou, rozsáhlými hlubokými lesy plnými lovné zvěře a přítomností vodního toku se spoustou ryb.

Důkazem tohoto osídlení jsou archeologické výzkumy - např. v r. 1983 provádělo Okresní muzeum Praha-východ archeologický průzkum při těžbě písku na katastrálním území Borek a v mělčích vrstvách zde bylo zkoumáno sídliště z doby římské a z období hradištního. V hlubších vrstvách 3 - 5 m byly vybagrovány sídlištní nálezy z mladší doby kamenné (lineární keramika) a z pozdní doby kamenné (michelberská kultura). V období příchodu slovanských kmenů na naše území pak byl zdejší kraj kolem r. 600 n. l. osídlen na pravém břehu řeky Labe kmenem Pšovanů.

Dávno před vznikem současné obce Borek se nacházela v místech, kde se říká Na Oujezdě a rovněž V Okrouhlíku malá ves zvaná Oujezd (podle jiných pramenů Oujezdec či též Oujezd u Staré Boleslavě). Dosud se zde pod ornicí nacházejí cihly, které svědčí o tom, že zde bývaly budovy.

Polohu této vsi zjistil roku 1907 dr. J. V. Prášek z purkrechtního zápisu: "podle Starého Labe, jdouc od Staré Boleslavě ke vsi Chřeníku, proti ostrovu Vitínu". Labe tehdy proudilo jedním ramenem obloukovitě, podél v té době znalých tůní (narovnání Labe proběhlo až okolo r. 1930 - pozn. autora), a mizelo tímto ramenem - v té době zvaným Staré Labe. Zde u hlavního řečiště na povýšené ploše nalezl mestiště někdejší vsi. Do té doby byl Oujezd kladen proboštem Padlesákem do míst zaniklé obce Zípce u Záp u Brandýsa nad Labem.

První zmínka o vsi Oujezdě pochází z r. 1339 a obsahuje sdělení, že Janda z Hlavna, který tuto ves držel, daroval kostelu sv. Václava ve Staré Boleslavi "pět kop grošů pražských". Další záznam z roku 1361 vypovídá o tom, že jistý Ješek se svými bratry prodali svá dědictví v Oujezdě Boleslavské kapitule. Od té doby byl Oujezd více než 200 let kapitulním zbožím, kde "poddáno v něm bylo 5 usedlých lidí možných, z nichž někteří i koně drželi ...". Další pozemky ve vsi však patřily městu Brandejsu. V té době nebylo totiž nic divného, že různé části vsi měly různé majitele. Viz blízké Ovčáry či Nedomice.

Kapitulní poddaní v Oujezdě trpěli velice zvěří, která byla ve zdejších královských (a později císařských) lesích, díky přísným trestům hrozícím poddaným v případě jejího lovu, přemnožena. R. 1571 z té příčiny prosila kapitula o slevu daní a uváděla, že jsou v Oujezdě osazeny pouze dva grunty. R. 1574 si tatáž kapitula stěžovala arciknížeti Ferdinandovi na nejvyššího lovčího Jetřicha ze Švendi, "že nešetří majetku jejího." "Též v Oujezdci", dokládá, "poddaný naší Hanzlový (Švendi) dobrej kus lesa zmejtil a prodal, ježto hrozné máme klatby na to v majestátu krále .... Otakara". Tyto stížnosti byly příčinou, že r. 1580 královští komisaři Humprecht Černín a Pavel z Lidlova navrhli, aby Oujezd byl za jiné zboží vyměněn, k panství Brandejskému připojen a sveden.

Kapitule byla dána náhrada v Kostelním Hlavně, ale tato žalovala císaři, "že nedostala náhradou lidi ani tak možné ani forováním kostelu nebo kapitule prospěšné". Proto ještě r. 1585 ukládala Česká komora purkrabímu Brandejskému, aby jednal s kapitulou strany směny "za dva člověky kapitulní ve vsi Oujezdci". Konečně však byla směna provedena a ves natrvalo opuštěna, čímž končí i její historie.

Některé pozemky se však ještě dlouho poté objevují v zápisech města Brandejsa, "zvláště louka při Labi pode vsí, kterážto louka od ... arciknížete Ferdinanda ... toho času gubernátora království Českého dle ... obzvláštního zaznamenání neb paměti v knihách městských města Brandejsa se nacházející z milosti na místě JMCé (Jeho Milosti Císařské) někdy urozenému pánu Mikulášovi Vachtlovi z Pantenova .... darována byla". Z dalšího zápisu víme, že dcera Mikulášova, paní Sabina Finková z Pantenova, prodala r. 1622 tuto louku za 115 kop. gr. českých paní Marii Šnukartové k jejímu purkrechtnímu dvoru v Popovicích.

Dnešní ves Borek vznikla o dvě stě let později v těsné blízkosti zaniklého Oujezda. Byla emfyteuteticky vysazená v roce 1777 po pozemkové reformě zvané po dvorním radovy císařovny Marie Terezie F. A. Raabovi, "raabizace". Dvorní rada Raab byl povolán ke dvoru, aby své zkušenosti, kterými se zasloužil o hospodářský rozvoj Rakouska, využil i v českých zemích. Dosavadní hospodaření - robota - totiž byla brzdou rozvoje a pokroku. Poddaní byli tehdy rozděleni do několika skupin: na podruhy - zcela bez majetku, domkáře - vlastnili domek a zahrádku, chalupníky - majitelé chalupy a kusu pole, a sedláky - vlastnili statek - tj. budovy, pole, hospodářské zvířectvo.

Dvorní rada Raab navrhl místo roboty platit peněžité dávky a rozdělit panskou půdu zemědělcům, aby si založili vlastní hospodářství. Tak vznikla feudální forma dědičného nájmu pozemků - pronájem navždy. Aby dosavadní bezzemci mohli zakládat rodiny a hospodařit, dostali půdu a podporu a tak byly postaveny často zcela nové vesnice, známé předem určenou výstavbou, tj. řada domů v jedné linii. Nové usedlosti měly humna, před chalupou pole a společnou cestu. Všechny pozemky byly ve stejné výměře.

Podle tohoto vzoru vznikla r. 1777 samostatná obec Borek vedená rychtářem. Název obce vznikl podle hlubokých borových lesů - borů, které se kolem obce rozkládaly. Obec tehdy měla 12 dřevěných chalup postavených v jedné řadě vedle sebe a před nimi pole vedená východním směrem. Podle záznamů nejstarší gruntovní knihy obce Borku byla r. 1785 připojena k sousední obci Křenek. Toto spojení trvalo do r. 1848, kdy se Borek stal opět samostatným.

Ves se během let rozrůstala - v r. 1871 měla již 20 čísel. 18. září 1871 však 17 domů do základů vyhořelo - kromě čísel 9, 10, 11. Před domem č. 9 se totiž otočil směr větru a tím plameny ohně tyto budovy nezasáhly. Obyvatelé chalupy č. 9 však věřili, že domy zachránila soška svaté Panny Marie, která byla údajně zakopána v základech domu, a která odvrátila ničivé plameny. V roce 1962, ve kterém bylo toto stavení zbouráno, se ale v jeho základech nic nenašlo.

Do dnešní doby se z původních stavení zachovala jako jediná dřevěná chalupa č. 10, která je součástí velké usedlosti, ve které dodnes žijí potomci nejstaršího rodu v Borku, rodu Houšteckých.

Obec byla roku 1900 znovu vystavěna asi 300 m severně od původní a měla již 24 domů a 119 obyvatel.

Borek od r. 1777, kdy vznikl, patřil politickou správou k panství Brandejskému. Zrušení poddanství r. 1848 si vynutilo i reformu politické správy. Byla zřízena okresní hejtmanství (Borek patřil k okresnímu hejtmanství Karlín) a soudní okresy (Brandýs). V roce 1918 se začalo používat místo hejtmanství názvu okresní politická správa. Ta v Brandýse nad Labem spravovala roku 1930 59 obcí včetně Borku, který toho roku měl 159 obyvatel, 36 domů a rozlohu 291 ha. V roce 1960 při další správní změně byl Borek začleněn do okresu Mělník, i když logisticky (školy, obchody, zdravotnictví, práce obyvatel) neustále spadal pod Brandýs.

První obyvatelé pracovali kromě zemědělství také jako dřevorubci v rozsáhlých lesích. Od r. 1926 se v zemědělství začala používat závlaha, pěstovali se rané naklíčené brambory a sázela se mezisadba, která umožňovala sklizeň dvojí úrody. Po počáteční nedůvěře tento způsob začala používat většina zemědělců a tím se poměry v zemědělství v Borku poněkud zlepšily.

Hospodářská krize r. 1931 - 1936 však zasáhla i tuto obec. V předmnichovské republice byl v obci jeden obchod a jeden hostinec patřící Josefu Salačovi. Dále zde byli tři řemeslníci. Jan Kolařík postavil v čp. 48 r. 1937 dílnu, ve které vyráběl různé nástroje. František Mareček z č. p. 9 a Václav Rambousek z č. p. 7 byli košíkáři. U Brandýsa měli pronajaté prutníky. Převážná část obyvatel pracovala v zemědělství a dělníci v továrně Melichar v Brandýse. Borek měl také od roku 1887 obecního strážníka, který toto místo zastával více jak třicet let - byl jím František Mareček z č. p. 9. Za prací se chodilo pěšky nebo jezdilo na kole. Žádná jiná doprava zde tehdy neexistovala.

Od r. 1932 působila v Borku čtenářsko-ochotnická beseda. Pořádala divadelní představení, besídky pro děti, silvestrovské a mikulášské večírky. Zvláště divadelní činnost byla převážně v zimním období velmi živá. Byla zde také Obec baráčníků, která pořádala taneční zábavy a vyvíjela podpůrnou činnost.

Obyvatelé Borku prožili ve své historii i katastrofální události. Četné ničivé záplavy, které napáchaly školy na polích i lukách. Největší z nich byla r. 1926.

I. světová válka si vyžádala život šesti boreckých mužů. K uctění památky padlých byl v obci v srpnu 1938 odhalen pomník, který je udržovaný dodnes.

Složité období hospodářské krize také zasáhlo zdejší obyvatele.

Současnost
Místní obyvatelé jezdí za prací převážně do nedalekých větších měst, někteří až do Prahy, protože autobusové spoje jsou jenom občasné pak většinou vlastními auty. 1. 12. 2000 stálo v Borku 72 celoročně obývaných domů a na osmdesát chat a rekreačních chalup, kam za klidem okolních lesů a vodními radovánkami dojíždějí rekreanti, převážně z Prahy. Z celkového počtu 175 stálých obyvatel je čtyřicet osm důchodců a třicet jedna děti do patnácti let. Z ekonomicky činných lidí je v obci patnáct podnikatelů, což je, pokud se statistik týče, číslo vysoko nad celostátním průměrem. Je zde poměrně dobře zásobovaný obchod, který pro lidi, kteří nevyrážejí za velkými nákupy do supermarketů, plně dostačuje.

Každý rok od časného jara až do podzimu se obec o víkendech, ale často nejen o nich, počet zdejších lidí zdvojnásobí, protože sem přijíždí majitelé chat a chalup a mnozí pražští důchodci zde tráví i celé léto. Rekreanti zde nacházejí vše, co jim může středočeská krajina nabídnout, mnoho vodních ploch v okolí ke koupání, krásné lesy plné hub, nádherné stezky pro cyklisty a pěší turisty a významnou část lákadel tvoří i rozsáhlá rybářská oblast, kde si přijde na své každý vyznavač Petrova cechu.

Územní plán schválený v roce 1998 směřuje ke zvýšení počtu obyvatelstva, pracovních příležitostí, vybudování kompletní infrastruktury, včetně podpory rekreační činnosti v dané lokalitě. Jedním z velkých projektů, které se podařilo úspěšně dokončit, je vybudování tlakové kanalizace a čistírny odpadních vod, kompletní přeložky el. vedení do kabelových rozvodů a to bez jakýchkoliv dotací, až na jedinou výjimku, propojení Labe s Boreckou tůní, na což obec dostala od státu dotaci ve výši 697 000 korun. Jednalo se o ekologickou stavbu - v roce 1998 totiž došlo k otrávení vody v tůni, pomřelo mnoho ryb, včetně velikých sumců. Průkop musel být proveden proto, aby se lépe čistila stojatá voda v tůni, která byla 33 let odříznuta od proudící vody.

Ostatní investice se už obešly bez státní pomoci. Obec si vybudovala přeložku veškerého elektrického vedení do země, takže zmizely dráty, a součástí této akce bylo vybudování nové trafostanice. V létě roku 2002 se dokončila výstavba tlakové kanalizace a vybudovala i vlastní čističku odpadních vod.

V Borku se hodně dělalo i pro děti. Již dvacet čtyři let jsou ve vesnici pořádány akce pro děti - nejenom jedna za rok, ale hned dvě. První akce je pořádána vždy na Den dětí a druhá koncem prázdnin jako rozloučení s létem. Akcí se vždy zúčastňovalo až okolo 60 dětí, bylo pro ně připravováno množství různých her a soutěží, které byly spíše pro pobavení všech než pro vrcholné sportovní soutěže, a byly sem k této příležitosti zvány i různé soubory, např. historičtí šermíři nebo taneční škola s kulturní vložkou, které přispívaly ke zdaru dětských sportovních olympiád. Bohužel tyto akce, které se už staly tradicí, pro nedostatek pořadatelů v obci skončily.

Památky
Obec Borek nikdy nebyla sídlem vrchnosti - byla emfyteuteticky vysazená v roce 1777 po pozemkové reformě zvané po dvorním radovy císařovny Marie Terezie F. A. Raabovi, "raabizace". Nikdy v ní tedy nestálo žádné panské sídlo, vzhledem k její velikosti ani kostel či kaplička. Žádné historické památky se proto nedochovaly.

Ves navíc 18. září 1871 zcela do základů vyhořela - kromě čísel 9, 10, 11. Před domem č. 9 se totiž otočil směr větru a tím plameny ohně tyto budovy nezasáhly. Obyvatelé chalupy č. 9 však věřili, že domy zachránila soška svaté Panny Marie, která byla údajně zakopána v základech domu, a která odvrátila ničivé plameny. V roce 1962, ve kterém bylo toto stavení zbouráno, se ale v jeho základech nic nenašlo.

Do dnešní doby se z původních stavení zachovala jako jediná dřevěná chalupa č. 10, která je součástí velké usedlosti, ve které dodnes žijí potomci nejstaršího rodu v Borku, rodu Houšteckých.

Jako zajímavost pouze uvádíme existenci dvou křížků - jeden při vjezdu do obce a druhý na okraji území současného dobývacího a těžebního prostoru firmy Tapas Borek, s. r. o.

V obci se ještě v prostoru "návsi" nachází pomník obětem I. světové války.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecborek.cz/, na kterých najdete další informace.