Kostelní Hlavno

Kostelní Hlavno

Obec patří do správního území města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav a současně je součástí mikroregionu. Ze všech tří osad v okolí se stejným základem jména - Kostelní Hlavno, Sudovo Hlavno a Hlavenec je nejstarší a současně i největší. Nedaleko obce leží i známá rekreační oblast jezer Lhota a Křenek (Ovčáry).

Z historie obce
Zakládací listina kapituly Boleslavské, r. 1052 Břetislavem I. založená, jmenuje na pravém břehu Labe vsi Dřísy (Drisech), Mečeříž (Mlieasir), Obdrž (Ohodi), Hlavno (Raunen, čti Glauen, pův. český tvar je Hlaven), Kozly (Kozleh), Tuřice (Syritih), Lysou (Lyssa), na levém břehu Popovice, Brázdim (Prisnin), Zápy, Dřevčice (Dreucici). Vedle těchto výslovně jmenovaných osad, jichž se r. 1052 od knížete dostalo zcela anebo z části darováním kapitule, byly již tehdy v kraji našem i mnohé osady jiné.

Hlavno bylo od pradávna zbožím knížecím, jež za panování knížete Břetislava I. bylo r. 1052 rozděleno. Část byla darována kapitule Boleslavské, jakož i část Dřís a část druhá byla koncem století XII. Zbožím vladyčím. Na sněmu konaném v Sadské r. 1189 potvrdil kníže Konrád II. Otta darování vesnic Hlavno, Zdětín a Březenec Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského, které učinil šlechtic Hroznata z Peruce zv. Crispus (Kadeřavý). Johanité drželi část vsi a patřil jim i farní kostel sv. Petra v okovech.

Kostel se poprvé připomíná v r. 1339. Druhý díl byl šlechtickým statkem, na kterém v roce 1318 seděl jistý Řehoř. Na tomto díle byla vystavena tvrz. V roce 1337 tuto část vsi s tvrzí daroval Janda z Lysé jednak johanitů a menší díl připadl kapitule ve Staré Boleslavi. Pamatoval také na hlavenský kostel a zřídil zde nový oltář. V roce 1339 se připomíná jako zemřelý. Johanité pravděpodobně pronajímali tvrz a statek, protože se v roce 1415 připomíná Jaroš z Rýzmburka jako spoludržitel patronátního práva. V uvedeném roce totiž podával ke kostelu kněze, který dosud byl v Čečelicích. Kněze, který dosud byl v Mečeříži, podávali v roce 1426 do Hlavna společně Ondráček z Hlavna a Václav Šmatlán z Makovic. O Hlavně se tehdy poprvé píše jako Velikém.

Ondráček z Hlavna obdržel od císaře Zikmunda zápis na Hlavno i s tvrzí. To by mohlo svědčit o tom, že tento díl Hlavna byl skutečně johanitský. Zikmund Lucemburský ves s tvrzí učinil právní úkon zápisu, který ovšem vůbec naznamenal dědičné držení, ale Ondráček Zikmundovi zřejmě půjčil peníze a dluh byl kompenzován oním zápisem. V roce 1454 byl zápis potvrzen Anně z Chotětic, vdově po Ondráčkovi z Hlavna. Král Jiří z Poděbrad zapsal Hlavno Janovi z Mochova a v roce 1494 přešel zápis na Žofku z Opavy, jejího syna Hynka z Klunštejna a Kryštofa z Hlavna. Zápisní držitelé se pak srovnali tak, Žofka se synem Hynkem obdrželi Vydobyl a Kryštof Hlavno.

Kryštof z Hlavna v roce 1503 postoupil zápis Johance z Krajku, která vlastnila Brandýs (krom mnoha dalších statků), a Janovi z Habartic. Prvním, kdo dosud zápisný statek Hlavno držel dědičně byl Václav Bubla z Meziklasí, a to do roku 1524. Ten pak v roce 1546 prodal Hlavno s tvrzí a pěti dvory Pavlovi Bzenskému z Prorubě majiteli Bezna. V roce 1580 koupil statek Hlavno od Viléma z Operštorfu císař Rudolf II. A připojil ho k panství Brandýs nad Labem, které patřilo českým králům, kteří byli v Kostelním Hlavnu vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní. Část vsi, která patřila kapitule ve Staré Boleslavi u ní zůstala.

Za panování Karla IV. tu byly vinice i chmelnice, které byly zdrojem bohatství obce. Obec si v chrámu sv. Víta mohla vydržovat i vlastního oltářníka. Roku 1576 největší část obce vyhořela. Roku 1622 bylo v Hlavně 15 čísel gruntovních.

Nejhůře se vedlo lidu v době po válce třicetileté. Lid se skrýval v lesích, byl převáděn na katolictví. Vojíni padlí v této válce byli pohřbeni na dvou místech. Na jihu vesnice, kde dodnes stojí kaplička při silnici do Hlavence (je zde prý nějaký vůdce pochován) a na východě vesnice, na návrší, jímž probíhá cesta „krchovská“.

Roku 1651 byla již tvrz pustá, vzala za své patrně ve válce třicetileté, kdy Švédové dobývali přechod přes Labe ku Praze.

Nejstarším místem vesnice, na němž byly vykopány stopy nejstarších kultur lidských, je naleziště popelnic v zahradě čp. 11. Návrší bylo nápadné, protože je obklopovala ze strany východní, jižní i západní hluboká strouha, mající zejména na západě známky hlubokého příkopu hradního. Byly zde nalezeny zděné základy tvrze, kruhovitá zděná studna či bašta, v níž byla nalezena lovecká trubka, přilba, kus drátěné košile a střepy. Tato tvrz byla již v roce 1651 pusta a zbýval „kolem ní příkop, kterýž se vodou spouští, v něm ryby potěrné“. Při tvrzi býval dvůr, o němž je psáno r. 1651 v urbáři.

Tvrz Hlavno Kostelní vznikla při důležitých dvou cestách obchodních. Jedna šla z Prahy na Sarou Boleslav, Mečeříž, k Bělé a do Lužice - cesta „severní“ a druhá od východu k západu jdoucí severně od obou Hlaven ke Konětopům, zvaná ještě v josefínském katastru cestou „německou“. Cesta „severní“ měla býti již v r. 1848 přestavěna v silnici, oč usiloval ministr a majitel panství Košátky, hrabě Kolowrat, ale bouřlivé události téhož roku, ač kámen již navezen, podnik překazily. Odtud pomístní název polí „Za silnicí“.

Škola v Hlavně Kostelním je dávného původu. Roku 1676 za požáru v obci vyhořela. Pak se připomíná škola až v r. 1771. Roku 1867 se stala dvoutřídní, r. 1882 trojtřídní, r. 1908 čtyřtřídní. Nová školní budova byla vystavěna r. 1898.

Památka

Chrám sv. Petra
Chrám v obci, zasvěcený sv. Petru v okovech se popové připomíná v r. 1339. Bylo to stavba gotická, přifařena byla všechna tři Hlavna. Po roku 1800 byl starobylý chrám zbořen, protože hrozil sesutím a vystaven chrám nynější, který byl 8. listopadu 1807 vysvěcen.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.kostelnihlavno.cz/, na kterých najdete další informace.