Káraný

Káraný

Historie
Území Káraného tvoří rekreační zázemí pro Prahu, ale i Čelákovice, Brandýs n/L. a další města a obce v okolí. Víkend co víkend od nejčasnějšího jara do nejpozdnějšího podzimu, prázdniny co prázdniny, se stěhuje do zdejší krajiny tisíce rekreantů. A nejen jich. Lidé k nám přijíždějí s chutí a rádi za lesy, za vodou, rybami, za romantikou chatových osad, za sportem, za procházkami podél řek i lesními pěšinami, za svými zahrádkami u chat a vilek a také za cykloturistikou.

Zasvěcenec si pod pojmem „Káraný“ okamžitě vybaví obec na soutoku Labe a Jizery, významnou vodárnu pro Prahu, elegantní most přes Jizeru, rekreaci a koupání, Pražáky a jejich četné chatové osady, tůně, rybníky, louky, borové lesy se spoustou pěšin, stáčírny limonád a stolních vod, obsazené letní hospůdky, pěkný tenisový areál atd. Jsou zde kromě regulovaného Labe i rozlehlé vodní plochy dnes již slepého ramena Labe – „Grada“, tůně s rybáři, z nichž „Václavka“ patří mezi státní přírodní rezervace, stejně jako zbylý útvar původního labského lužního lesa, zvaný „Lipovka“. Nepřekvapí proto údaje, konstatující, že na 450 stálých obyvatel Káraného, žijících v asi 200 obytných domech, připadá přibližně 5 000 rekreantů, od jara do podzimu přebývajících v přibližně 900 zdejších chatách.

Exkurze do historie
Území Káraného, jak dokládají nálezy z čelákovického i brandýského muzea, obýval člověk nejen v době kamenné, ale i v dalších etapách osídlení naší země. Dvě, na ryby bohaté řeky a mohutné lužní lesy oplývající zvěří, nabízely člověku té doby nejen snadnou obživu, ale také přirozenou ochranu proti nepřátelům. Za velice zajímavou lze pokládat i několik staletí přetrvávající existenci významné mezinárodní „Polské“ poštovní, vojenské i obchodní cesty, vedoucí z Prahy přes Toušeň, územím dnešního Káraného, dále přes Lysou do Hradce, Polska a východního Pobaltí. Mezi Toušení a Káraným se tehdejší cestující převáželi přes dvě labská ramena dvojitým přívozem, o němž se dochovaly písemné doklady z r. 1293. Význam této cesty byl takový, že v roce 1561, založil císař Ferdinand I. na místě přívozu rovněž dvojitý dřevěný most.

Mosty, zaústěné na území Káraného poblíž dnešní vodárny a s nimi i zmíněná cesta a její význam, padly za oběť údajně požáru při selských bouřích (nevylučují se ani povodně) kolem roku 1775 - tedy těsně před založením a osídlením osady Káraný. Zdá se ale, že frekventovanému slůvku „rekreace“ se nevyhneme ani při stručné zmínce o středověké historii Káraného.

Pokud lze loveckou vášeň dávných velmožů pokládat za rekreaci, potom za tímto účelem navštěvovali Káraný významní „Pražáci“ už před řadou století. Například nejslavnější český panovník Karel IV., přebývaje (dle historika Dr. Práška) na toušeňském hrádku, „ … oddával se kratochvíli lovecké v lesích Zálabských, kde podél obou řek veliké hvozdy a v nich četná zvěř k lovu vybízející“. Také císař Rudolf II., rád se zdržující na brandýském zámku, jezdíval za lovem do zdejších končin.

Historici uvádějí, že kolem roku 1580 si nechal vystavět lovecký zámeček Opočeň na pravém břehu Jizery. Jako hospodářské zázemí pro zámeček byl zvolen na levém (káranském) břehu Jizery (v prostoru dnešní osady „Komáří vrch“), tehdy již asi 250 let existující poplužní dvůr (snad osada), zvaný Opočno. Ten byl pro potřeby císaře spojen se zámkem „ … krytým mostem pouze pro císaře vyhrazeným“. Rudolfův zámeček, stejně jako dvůr Opočno zanikl s největší pravděpodobností v době třicetileté války, při raziích švédských, či císařských vojsk, střídavě se v bojích přemísťujících a nemilosrdně plenících i celou oblast kolem Čelákovic, Brandýsa i Staré Boleslavi. Tedy i tu zdejší.

Za historicky zajímavou je možno pokládat existenci otevřené lesní kaple "U svatého Václava" (asi z roku 1696), se štukovým reliéfem, připomínajícím zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem a sochami dvou andělů, pocházející z dílny, tvorbou příbuzné pracem slavného sochaře Matyáše Brauna. Autorství soch však nebylo dosud určeno. Kaple a zmíněné sousoší, položené na rozhraní katastrů Káraného a Lysé n/L., je poslední zachovalou součástí někdejší poustevny sv. Václava, ležící při staré vojenské a poštovní cestě. Poustevna náležela k jedné ze tří blízko sebe položených přírodních ermitáží, vystavěných z vůle hraběte Františka Antonína Šporka, politika, významného milovníka umění a vyznavače lovu, a majitele panství v Lysé n. L. Dle dr. Karla Krále „…vítala příchozí na cestě z Prahy po staré poštovní silnici, když vyšli za Káraným z lesa.“

Založení osady Káraný
Samotná osada Káraný byla vysazena 18 rodinami až v roce 1777, když po prudkých selských bouřích na českém území, začala správa císařského majetku zavádět tzv. Raabův systém, který měl parcelací vrchnostenských dvorů poněkud více zainteresovat hladovějící, robotující a v té době bouřící se sedláky na výsledku jejich práce. V rámci raabizace bylo prováděno i vysazování nových vsí emfytuety - tedy novoosídlenci. Spolu s Káraným byly znovuvysazeny i sousední obce Nový Vestec a Otradovice, koncem 16. století zrušené císařem Rudolfem II. při stavbě zámečku u Jizery.

Paradoxem je, že datum „vysazení“ Káraného je přibližně totožný se zánikem výše zmíněných dřevěných mostů přes Labe. Tato neblahá skutečnost založila podmínky k téměř nulovému rozvoji od světa odříznuté, byť čerstvě osídlené, tenkrát zemědělské vsi. V kronice „Brandejs, město, panství a okres“, o tom píše Dr. Justin Prášek: „Poněvadž zároveň s vysazením vsi zrušen most Toušeňský, při němž Káraný vznikl, nemohla se vyvíjeti osada od světa Labem a Jizerou odtržena ... . Teprve když obrácena byla pozornost vůdčích kruhů Pražských ke zdejší krajině spodními vodami bohaté, probudila se i tichá dotud osada“.

Lze tedy říci, že více než 130 let od svého založení, tedy až do počátků výstavby vodárny, se malá zemědělská osada o 18 číslech prakticky nerozvíjela. Po celou dobu své dosavadní existence příslušela obec nábožensky pod Čelákovice a „přiškolena“ byla k Toušeni. Toušeňská kronikářka paní Bešťáková (nar. v r. 1880) k tomu píše: „Káraný měl smůlu, byla to ves, jako když se o ni psi perou: školou patřila do Toušeně, kostelem a hřbitovem do Čelákovic a obecní správa byla v Sojovicích.“ Proto k významným zlomům ve vývoji obce patřilo i osamostatnění Káraného a získání statutu „obec“.

Zasloužil se o to pan Josef Novotný, rolník a zástupce Káraného v sojovické Obecní správě, který po několik let i za pomoci právníků přes několikeré neúspěchy v jednání se zemskou správou, nakonec přece jenom získal 4. srpna 1899 výnos c. k. místodržitelství oznamující, že osada Káraný se stala samostatnou obcí. Za toto úsilí byl jmenován prvním starostou obce Káraný v její historii.

Historie nás tedy znovu přivedla k projektu a stavbě rozsáhlého vodárenského komplexu evropské úrovně, zprovozněného oficiálně dnem 1. 1. 1914. Od té chvíle začala proudit zdejší pitná voda v množství 880 litrů za vteřinu, do tehdy infekčními chorobami postižené a následně válkou zbídačené Prahy.

K tomu citát vrchního stavebního rady pražského magistrátu Dr. Opatrného z poválečných let:: „Co znamenala káranská voda pro Prahu a předměstí v době 1. světové války, pochopilo veškeré obyvatelstvo po přivedení vody do pražských vodojemů v období epidemií hladu a nakažlivých chorob. Osvědčila se skvěle voda káranská a má lví podíl na příznivém zdravotním stavu v Praze“.

Výstavba i provozování vodárny, jejíž kapacita se časem zdvojnásobila, přinesla skutečné oživení obce.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.karany.cz/, na kterých najdete další informace.