Sibřina

Sibřina

Historie
Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1197, kdy je jmenován první majitel Bertoldus de Zebrin a jeho dva synové Sezema a Heřman. Na přelomu 13. a 14. století byl majitelem Sibřiny pražský měšťan Albert Menhartův a nedlouho poté Vítek ze Švábenic. Ten ji nejdříve zastavil a v roce 1309 opět vyplatil penězi za prodaný majetek.

R. 1318 seděli na vsi zemani Čeněk a Zdislav, později královský podkomoří Velfl.

R. 1349 patřila Sibřina pražskému měšťanu Janovi, synu Alberta Menharta ze Starého města Pražského. Toho roku jednal se Zderazským klášterem o meze směrem k Újezdu. Jeho syn Václav posléze prodal Sibřinu svému strýci Pešlovi Bohuslavovi, který rovněž vlastnil sousední Květnici, kterou po něm převzal syn Jan. Druhý syn Jošt (Jodok) zdědil Sibřinu. Tu prokazatelně držel ještě v letech 1408-1411, kdy se také poprvé připomíná zdejší tvrz (hered. Jodoci de Siebrziny ib. in Siebrzinie in municione ... Jodocum de Zbirzyn).

Za nezletilého Joštova syna Janka spravoval pak asi do r. 1439 Sibřinu poručník Milota z Hrušova. Jan ze Sibřiny, zmiňovaný od r. 1437 i v pražských městských knihách, sídlil na zdejší tvrzi až do konce r. 1470, kdy zemřel a zanechal dceru Dorotu. Neznámou smlouvou získal pak před r. 1492 Sibřinu, poplužní dvůr a ostatní zboží majitel tvrze v Dřevčicích Václav Tluksa (Vrábský) z Vrábí, jeden ze čtyř bratří rozvětveného rodu Tluksů (Vrábských) z Vrábí. Po jeho smrti (před r. 1520) zdědil Sibřinu Jetřich Tluksa (Vrábský) z Vrábí, který ji pak před r. 1525 prodal Adamu Tluksovi Vrábskému z Vrábí. V jeho majetku byla sibřinská tvrz ještě v r. 1544 a někdy před r. 1555 ji zdědil jeho syn Hynek Vrábský z Vrábí.

Hynek zastavil tvrz Sibřinu, Václavovi Crkovskému ze Zahrádky. Ten převedl zástavu na bratry Bohuslava a Karla Horťátecké a tito dále r. 1573 Zikmundu Vrabskému. Od Zikmunda Vrábského získala v r. 1578 Sibřinu Johanka Chodourová z Vrábí.

Ta pak r. 1579 podělila své nezletilé tety Mandalénu Šarovcovou z Chodů, Alenu a Sobinu, dcery své sestry Kateřiny Vachtlové z Vrabí, když jim vydala díl ze Sibřiny - celkem 3500 kop míš. Roku 1583 odprodala od statku ještě tři rybníky a nakonec roku 1587 prodala celý zbývající sibřinský majetek Vilémovi staršímu Malovci z Malovic, jenž jej připojil ke Kolodějům.

V r. 1588 prodal Vilém starší Malovec svůj díl Koloděj včetně Sibřiny Václavu Homutovi z Harasova a jeho manželce Evě z Malovic, ti je pak v r. 1589 postoupili Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci nad Černými Lesy.

Když po bělohorské bitvě musela ovdovělá majitelka Jičína Kateřina Slavatová jako nekatolička uprchnout ze země, ujal se správy Jičína a ostatních statků Smiřických Albrecht z Valdštejna, poručík jejího šíleného bratra Jindřicha Smiřického. Sám uplatnil sám své dědické nároky, protože jeho matka byla z rodu Smiřických a byl vyslyšen. Tím se stal majitelem jednoho z největších panství v Čechách.

Jindřich Jiří Smiřický, "na rozumu nedostatečný", umírá de facto jako Valdštejnův vězeň v roce 1630 a Markéta po r. 1654.

Budoucí generál císařského vojska Albrecht z Valdštejna však majetek rodu Smiřických dlouho nedržel, neboť jej bitvě na Bílé hoře prodal roku 1623 císařskému místodržícímu Karlu z Lichtenštejna, v jehož rodu se tento majetek udržel až do převratu ve 20. století.

Od této doby tedy patřila sibřinská tvrz, zmíněná naposledy ještě k r. 1621, zdejší poplužní dvůr s vesnicí a novými domy na Vidrholci k uhřiněvskému panství.

Památky
Obě obce měly bohužel vždy pouze zemědělský význam, kromě prvotní tvrze, která zanikla někdy okolo r. 1489 (Stupice) resp. 1621 (Sibřina) nikdy nebyly sídlem žádné vyšší šlechty. Pozdější dějiny obou obcí jsou svázány s dějinami kolodějského a později uhřiněvského panství. Nebyly sídlem fary a nestál zde ani kostel, proto se zde nedochovaly žádné historické památky.

Tvrz v Sibřině se poprvé připomíná v roce 1411 (hered. Jodoci de Siebrziny ib. in Siebrzinie in municione ... Jodocum de Zbirzyn). Tvrz zanikla někdy během třicetileté války. Dnes neznáme ani její polohu.

Ve Stupicích se tvrz poprvé připomíná r. 1417, byla vystavěna synem Meinlina (Mengarta) Rokycanského Janem, který Stupice od r. 1436 vlastnil a za kterého pochází i první zmínka o obci. Její existence skončila po více jak sto letech - někdy před r. 1489 byly totiž Stupice definitivně připojeny ke kolodějskému panství a tvrz, jejíž přesnou polohu neznáme, brzy nato zanikla. V území se nacházejí tyto památkově chráněné objekty a objekty, které dokumentují historii lokalit a dotvářejí kulturně-historický rámec osídlení.

O obci
Obec Sibřina s částí Stupice leží v těsném sousedství východních hranic hlavního města Prahy v trojúhelníku mezi Uhříněvsí, Újezdem nad Lesy a Říčany.  Katastrální území zahrnuje obě části obce Sibřina a Stupice.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sibrina.cz/, na kterých najdete další informace.