Klecany

Klecany

Historie
První písemná zmínka o Klecanech pochází z roku 1316, kdy byly sídlem vladyky Mladoně z Klecan. V té době však již Klecany jako obec existovaly. Nejstarší doložené osídlení této oblasti pochází z doby bronzové.

Pověst o historii vzniku Klecan praví, že: „Kníže Přemysl, který prý roku 726 vystavěl sousední ves Přemyšlení, nechal roku 777 v Klecanech zřídit chrám a postavit hrad, který daroval spolu s malým územím svému věrnému služebníkovi, po němž pak toto místo obdrželo název Klecany, neboť byl kulhavý (klecavý)“. (Zápis z farní kroniky Liber Memorabilium)

Dále se v této kronice dočteme, že: „Vesnice Klecany byla německy pojmenována „Groß Kletzan“ k rozlišení od blízké, mnohem menší, do této farnosti náležející a jihozápadním směrem ležící vesnice stejného názvu, která se nachází pod kopci u řeky Vltavy. Proto jsou tyto dolní Klecany nazývány „Malé“ (dnešní název Klecánky) a ty druhé Velké (dnes Klecany)“.

V roce 1507, kdy byla obec v majetku pana Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. Jagellonský svým Majestátem Klecany na městečko s právem konání týdenního trhu každou středu a navíc jarmarku na den sv. Jakuba apoštola, který trval celých osm dní.

Klecany byly městečkem ještě v roce 1669, jak dokazuje listina, nacházející se v tzv. urbáři z roku 1629, ve kterém jsou obyvatelé Klecan označováni ještě jako měšťané.

Není známo, kdy a proč Klecany o toto privilegium přišly, kdy a proč přestaly být městečkem. Stalo se tak pravděpodobně během třicetileté války, kdy po několika zhoubných požárech bylo městečko z velké části zničeno.

V roce 1628 patřily Klecany hraběnce Anně Fürstenberkové, rozené Lobkowiczové, která tento majetek zdědila od paní Alžběty Lobkovské, rozené z Lobkowicz.

Později se ves Klecany stala majetkem řady pražských měšťanů a šlechty. Mezi majiteli nacházíme rody Trautmannsdorfů, Šternberků a Clam-Gallasů.

V roce 1803 koupil klecanské panství Jan Vobořil od hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Rodina Vobořilova měla v držení Klecany až do roku 1847, kdy je od pana Jana Vobořila odkoupil pan Antonín Balle.

Posledním majitelem klecanského panství a zámku byla rodina Beniesů - až do roku 1945.

K historii obce patří i zmínka o klecanských zvonech, které „ slyšet bylo valné hony. Které zpívaly, jásaly, plakaly, hrály: Jdou, nedojdou“ (pověst o klecanských zvonech). Zvonů bylo na kostelní věži 7, v roce 1917 bylo rekvírováno a odvezeno 5 z nich. Po válce, díky sbírkám byly pořízeny 3 nové zvony. V době II. světové války byly odvezeny všechny klecanské zvony. Po válce se vrátil pouze jeden, který byl však puklý. A tak, opět díky sbírkám občanů, se Klecany dočkaly nového zvonu až v roce 1999 - 20. června byl vysvěcen nový zvon k výročí spisovatele a klecanského kaplana Václava Beneše Třebízského. Zvon byl zasvěcen sv. Václavu - knížeti pokoje.

K novodobé historii Klecan patří i povýšení obce na město. Stalo se tak 1. července 1994, kdy předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR určil obec Klecany městem.

Znak a prapor má město Klecany od 17. ledna 1997.

V roce 2000 bylo v lokalitě Na Hradišti odkryto slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století, které svými unikátními nálezy je významem totožné s pohřebišti na Levém Hradci a na Pražském hradě.

Vzpomínka na Václava Beneše Třebízského
(* 27. 2. 1849, + 20. 6. 1884)
Životní osudy spisovatele a kněze Václava Beneše Třebízského jsou kromě jeho rodné Třebíze nejvíce spjaty právě s Klecany, kde strávil poslední léta svého krátkého, ale plodného života. V letošním roce vzpomínáme hned dvě kulatá výročí – jak jeho narození, od kterého uplyne dlouhých 155 roků, tak jeho předčasného úmrtí. A od tohoto data nás letos dělí rovných 120 let.

Rodiče Václava Beneše měli celkem pět dětí, ostatní sourozenci zemřeli jako mladí, zůstal jen Václav. Jeho maminka si přála mít ze syna kněze. To se jí vyplnilo, Václav dokončil bohoslovecká studia a stal se v září 1875 kaplanem v kostele sv. Petra a Pavla v Litni. Nezůstal zde dlouho. Již od mládí měl chatrné zdraví a zdejší „povětří“ mu nedělalo dobře. V listopadu téhož roku vážně onemocněl, maminka ho vzala domů na doléčení a po uzdravení nastoupil 6. dubna 1876 jako kaplan do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech.

V Klecanech strávil zbytek svého krátkého života. Vedle kněžských povinností zde psal historické povídky a romány, fejetony, jeho Sebrané spisy mají šestnáct svazků. Ve volných chvílích, kdy nepsal, rád kreslil a hrál na housle. Klecany byly vždy hrdé na „svého pana faráře“ – Václava Beneše. Vzpomínka na něj je v našem městě stále živá.

Současnost
Klecany jsou nejmenším městem okresu Praha - východ. Při posledním sčítání lidu měly 1971 obyvatel. Leží na zvlněném svahu nad Vltavou, proti Roztokům u Prahy. Součástí města jsou i osady Drasty, bývalá zemědělská usedlost a Klecánky, ležící na břehu Vltavy. Spojení s hlavním městem, vzdáleným asi 8 kilometrů zajišťuje autobusy Regionální organizátor pražské integrované dopravy - ROPID. Město je zařazeno do I. tarifního pásma. Blízkost dálnice D8 umožňuje rychlé automobilové spojení s kulturními a obchodními centry hlavního města Prahy.

Na druhý břeh Vltavy je možné se dopravit jedním z posledních přívozů v Klecánkách, který je hojně využíván hlavně v letních měsících cykloturisty Okolí láká k pěkným vycházkám a skýtá atraktivní pohled na Prahu, meandry Vltavy i historický Levý Hradec s vrchem Řivnáčem v pozadí.

Mezi chráněné památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století, socha sv. Václava ze 17. stol. a socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století, které si můžete prohlédnout poblíž kostela.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.klecany.cz/, na kterých najdete další informace.