Brázdim

Brázdim

Historie
První historická zmínka o Brázdimě je z roku 1052 v základní listině Kapitoly Boleslavské. Jméno je však zkomoleno na "Prisnin". Už tehdy to byly dvě tvrze s několika chalupami: Velký Brázdim a Malý Brázdim (Brázdimec, Brázdimek, později po roce 1777 Starý Brázdim). Nový Brázdim byl založen mnohem později, až roku 1777.

Velký Brázdim je osada prastará. Okolí muselo být zalidněno dávno před naším letopočtem. Za obcí na kopečku Homolka (současný Zlatý kopec) byly nalezeny kosti skrčenců a další předměty jako např. bronzová jehlice, bronzové a jantarové korále, bronzový spirálový náramek a různé nádoby. Věci byly uloženy v Národním muzeu.

Mezi nejstarší majitele tvrze ve Velikém Brázdimě podle historika Augustina Sedláčka patří Pavlík z Újezda a Jana z Duban. Jiný historik zase uvádí Benešovské.

Historicky doložený je z roku 1362 Mikuláš Benešovský, jemuž patřily oba Brázdimy. Poté náležely Mikuláši Vavřincovi, který je prodal Němci Cammererovi. Albert Cammerer zemřel roku 1437. V husitských bouřích je zabrali Pražané a později je sami pronajímali. Poté je získal pražský měšťan Antonín z domu U Oslův (jeho příjmení je odvozeno od znaku jeho domu v Melantrichově ulici v Praze).

Za vlády Jiřího z Poděbrad je jako majitel připomínán Vaněk z domu U Pěti Korun. Roku 1547 koupil Veliký Brázdim (tvrz, dvůr poplužní, s poplužím s dědinami , lukami ,vrbinami, hájkem, rybníky, štěpnicí a krčmou) Bernard Borman z Lauchu. Jeho syn Jan byl nevděčný, matku utiskoval, byl sudič a práč. Dožil se jen asi 37 let, ale nasoudil se, že by se o něm dala napsat kniha. Sotva se ujal statku, dělal dluhy. Špatný hospodář. Roku 1575 prodal Brázdim za zástavní sumu 5.000 kop míšeňských Bryknarovi.

Pak se rychle vystřídalo několik majitelů:
- Jan Hůlka z Počernic (1580)
- Jakub Jan Beřkovský ze Šebířova (1584)
- Magdalena Beřkovská z Řevnic (1595)
- Mikuláš Beřkovský (1598).

V roce 1610 prodal oba Brázdimy Jan Rudolf Trčka z Lípy císaři Rudolfovi II. za 20 000 kop míšeňských. Tím byly Brázdimy připojeny k panství Brandýskému. Brandýs, zámek, lesy a statky patřily císařské rodině Habsburků až do roku 1918. Při předávání tvrze ve Velikém Brázdimě do majetku císaře Rudolfa II. je uváděn dvůr, který zahrnoval celou nynější náves a pět chalup řemeslníků, což byli tito: šafář Martin, řezač Řehoř, kovář Václav, krčmář Jiřík Černý a tesař Jan Rozporka. Ke každé chalupě přináležel i kousek pole.

Dvůr musel být značných rozměrů. Podle dochovaných záznamů z roku 1614 k němu náleželo 126 kop a 52 záhonů půdy (asi 762 strychů).

Tak například v roce 1614 zde bylo oseto 148 strychů pšenice, 120 strychů žita, 50 strychů ječmene, 216 strychů ovsa a 17 strychů hrachu. Kopa záhonů je staročeská míra, velmi nepřesná, jejíž průměr je přibližně 2,31 ha. Hektar má asi 3,16 strychu.

Stav dobytka v roce 1614: 16 klisen,1 pušťák (hřebec), 30 krav dojných, 60 kusů svinského (vepřového) a 340 ovcí.

Čerpáno z oficiálních stránek http://www.volny.cz/oubrazdim/new/web.html, na kterých najdete další informace.