Veleň

Veleň

Historie
Místní jméno Veleň se vyskytuje poprvé r. 1371 v listině, kterou Jan ze Zvířetic daroval úrok z vesnice plynoucí malostranským johanitům. Ve zmínce z r. 1382 se jmenuje Ješek z Veleně, pravděpodobně další majitel vsi, podle níž se koncem 14. století psalo víc osob (Přibík, Mikeš, Václav z Veleně), jejichž příbuzenský vztah nelze zjistit. Pokud nešlo o členy jednoho rodu, byl by to doklad velké, ale ne neobvyklé rozdrobenosti majetku.

Z té doby připomíná se v záznamech ve vsi svobodný dvorec "Dolní", který byl manstvím a až do r. 1398 v držení Karlovského kláštera. Tehdy jej koupil Václav Medulán, soused Novoměstský, a bydlel tu na tvrzi. Měl syny Vańka a  Bernarta. Tento držel pak tvrz sám a zapsal ji r. 1454 své maželce Jitce z Byšic. Tato jej předala svému synu z prvního manželství Oldřichu z Mnichova. Po tomto statek se rozdělil: část zůstala majetkem potomků Oldřichových, zbytek patřil od r. 1458 Petrovi z Kyj a od roku 1460 jako manství se zval dvorem "Bernartovským".

"Hořejší" manský a svobodný dvorec s tvrzí byl v 15. století majetkem Václava a jeho manželky Anny. Před rokem 1437 přešel na Jindřicha z Přezletic, který jej věnoval r. 1447 své manželce. Roku 1524 na něm hospodařil Jan z Přezletic, jehož potomci statek připojili k Velenci.

Z jiného zdejšího dvora vladyckého pochází rod vladyků Veleňských z Veleně, z nichž první známý byl za krále Václava IV. Jakub. R. 1382 Ješek z Veleně, který r. 1392 obdaroval chrám v Třeboradicích. R. 1434 seděl ve Veleni Zachař z Krp. R. 1492 jmenuje se Václav Truoskovec z Veleně, r. 1521 pan Duchek Velenský.

R. 1558 jmenuje se Mikuláš Všeliský z Všelis na Veleni, po r. 1560 náležela Veleň Adamu z Roupova, který r. 1567 prodal tvrz, s ní dvůr poplužní a krčmu Kateřině Bezdružické z Kolovrat, od té ji pak nabyl Jan Ostrovec z Královic na Vlašimi, Novém Domašíně a Veleni.

Na dvoře svobodném ve Veleni připomíná se r. 1433 paní Burka, která jej prodalal jakémusi Mikuláši. R. 1530 držel jej ještě s jiným dvorem Václav, Martin, Jan a Mikuláš Všelisští ze Všelis, jež za Ludvíka krále z manství byli propuštěni. Oba dvory potom opět rozděleny: jeden držel měšťan Staroměstský Kliment Beránek, od něhož jej ujal Havel, poplatník z Mírovic,  a r. 1542 kladl opět po požáru v desky zemské, na druhém seděl r. 1534 dle tituláře Jindřich Hradecký z Přezletic, r. 1573 Václav Hradecký z Bukovna na Veleni, který nabyl i kmetcího gruntu ve Velenci, ale neplnil povinnosti, jimiž byly oba jeho dvory vázány k záduší sv. Mikuláše na Starém městě Pražském.

R. 1575 zapsána byla smlouva "mezi někdy kostelníky řečeného záduší a Petrem Mrakšem z Březovic o jistý plat na Veleni jim odtud povinovaný ze dvou dvorů kmetcích, jednoho u Velence a druhého ve Veleni", o sv. Havlu 1 1/2 kopy a 28 gr. č., o sv. Jiří 1 kopy 3 gr.

Roku 1585 žalováno do Ludmily Hradecké z Zubří na Veleni, že po tři léta neplatila po 6 kopách 4 gr. m. záduší Týnskému, s nímž mezi tím záduší sv. Mikuláše splynulo.

Mezi r. 1585 až 1587 dvorů těchto od sirotků Václava Hradeckého z Bukovna koupil Vilém Ostrovec z Královic a spojil s Velencem a Velení, neboť r. 1587 oznamovalo se, že zadržel plat z nich. R. 1671 sveden plat tento na starší tovaryšstva sv. Karla Bor. v Menším městě Pražském.

Tvrz a dvůr stávaly mezi Velení a Velencem, tvrz na rovině mezi nynějším dvorem a potokem, a zanikla beze stopy. Polohu její udává zápis desk zemských z r. 1533, kde Petr Kočvara z Předletic doznává, že má "... čtvery hony dědiny u Malého Velence, jedny k tvrzi k konci, druhé i třetí k konci mezi Sluhami a Velencem .... jakž drží po strýci ... Janu Kočvarovi."  Tudíž tvrz byla mezi Velencem a Velení, na straně k Přezleticům obrácené, což se s polohou nynějšího dvora shoduje.

Jinou tvrz s dvorem (tudíž třetí tvrz) držel v 15. století Jindřich a po něm l. 1488 Jan z Veleně. O jejich pozdějších osudech nejsme dobře zpraveni.

Důležitým bodem v dějinách obou obcí je r. 1586, kdy vdova po Václavu Hradeckém z Bukovna Lidmila postoupila dvůr Velenec, dvořiště i část obce Veleně Vilému Ostrovci z Královic, jehož synové tento majetek  - tehdy již s pustou tvrzí ve Velenci - prodali i s Mírovicemi Anně Ostrovcové, rozené Bryknarce z Burkenštejna, která jej postoupila sestře Žofii, po níž jej zdědil Štěpán Ostrovec, od něhož jej získali r. 1593 synové Viléma Ostrovce Jan, Štěpán, Vilém a Ferdinand Ostrovcové z Královic a páni na Veleni. Za tohoto bohatého rodu, jemuž náleželo rozlehlé panství ve Vlašimi, zámek Ostrova atd., spojeny byly polnosti, domy Velence, Veleně i Mírovic v jedno "zboží".

Jan Ostrovský, spolupán Veleně, byl ženat s Annou z Burkenštejna a měl syna Viléma a dceru Martu Mandalínu. Ten roku 1598 zřídil na všech svých statcích pořádné gruntovní knihy. K panství svému přikoupil roku 1601 statek Domašínský a dvůr Metličanský, roku 1602 statek Věžničky. Od roku 1602 byl hejtmanem  kraje Kouřimského. R. 1603 přihlásil Fridrich Ostrovec z Královic a na Veleni k berní zemské 18 poddaných, 2 komíny, 1 mistra ovčáckého, 1 pacholka a 2 kola mlýnská. R. 1612 dědil část Veleně Štěpán Ostrovec z Královic po Žofii Ostrovcové z Královic, rodilé z Brukštejna, ale zemřel již r. 1613. Po něm držel Veleň i Velenec Jan Ostrovec z Královic.

Při vypuknutí sporů mezi stavy českými a králem Ferdinandem I. roku 1618 postavil se na stranu stavů a byl jimi zvolen jedním ze 30 direktorů, k vedení a řízení osudů země. Nově zvolený král Fridrich Falcký jmenoval jej mistrem komory královské. Než po nešťastné bitvě na Bílé hoře byl roku 1621 jak ve svém domě pražském, uvězněm a dne 10. června k smrti odsouzen. Rozsudek císařem byl zmírněn v doživotní žalář a ztrátu všeho jmění. Jan uvězněn na zámku Zbiroze, odkud roku 1623 byl propuštěn. Jeho značný poklad uschován byl po 2 roky z záchodové žumpě jeho pražského domu. Když jeho úkryt byl kýmsi  knížeti Lichtenšteinovi zrazen, byl  poklad pohodným vyzdvižen, očištěn a knížeti odveden. Poklad v sumě 40.000 tolarů ve zlatě a klenotech připadl císařskému fisku.

Manželka Janova Anna však dokázala, že poklad vlastně náleží jí a proto také část jí byla vrácena, za niž pravděpodobně získala zboží veleňské zpět. Zkonfiskované tvrz pustá Velenec, dvůr ve Veleni, s mlýnem a rybníky, ves Veleň a Mírovice, vše jí pak r. 1624 prodáno za 13.000 kop gr. míš. Její dcera Marta Mandalina provdala se za Albrechta Berkovského ze Šebířova "rebelanta a odbojníka", který z Čech se vystěhoval, ve vojště švédském službu přijal a v bitvě u Vydštoku roku 1636 padl. Ostrovské statky, Vlašim, Domašín a Věžníky kníže z Lichtenštejna prodal roku 1622 v pátek po Petru a Pavlu panu Bedřichu z Talemberka, J.M. císařskému radovi a komorníku a presidentu nad apelacími za 60.000 míš., který nabídkou půjčky již roku 1621 usiloval.

Paní Anna Ostrovcová, rodilá Bryknarová z Brukštejna, ovdověvši prodala r. 1628 Veleň a Mírovice Kateřině Kolartové, od níž jej r. 1636 koupil Vlach Bartoloměj de Pauli z Poli, měšťan Pražský, který jej závětí r. 1666 odkázal chrámu a sirotčinci Vlašskému u sv. Bartoloměje pod Petřínem v Praze . R. 1678 hrabě Jan Hartvík z Nostic, prodal obci Pražské Libeň, koupil Veleň, Mírovice a mlýn Podháj a spojil s panstvím Pakoměřským. Rod Nosticů vlastnil Veleň až do roku 1925, kdy polnosti dle zákona o pozemkové reformě přešly v majetek přidělců.

Přifařena a přiškolena byla Veleň vždy do Třeboradic, mlýn Pod hájem do Sluh. Když kolem r. 1640 farní chrám v Třeboradicích byl od vojáků pobořen, smluvili se r. 1644 Velenští a Mírovští, že budou choditi do chrámu Služského, a uvazovali   se za to platiti ročně po 2 kopách gr. míš. k záduší Služskému, čehož však po r. 1665 opomíjeli.

Roku 1902 zbudována samostatná dvoutřídní obecná škola.

Památky
Ačkoliv ve Veleni je historicky doložena existence minimálně jedné (spíše několika) tvrzí, do dnešních dob se nedochovaly žádné významnější památky.

Z hlavní tvrze zůstal pouze ve sklepě bývalého domu č. 33 vchod do tajné chodby, dnes zasypané a zazděné.

V obci nebýval ani kostel či fara, obec byla přifařena do Třeboradic a Sluh.

-  zvonička na návsi
- památník padlým

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.velen.cz/historie.htm, na kterých najdete další informace.