Nehvizdy

Nehvizdy

Historie
Okolí Nehvizd patří ke staré sídelní oblasti, kde existovala rozvinutá sídelní síť již v románské době, jak dodnes dokládají více či méně dochované románské kostely nebo jejich části v Čelákovicích, Mochově, Vyšehořovicích i v samotných Nehvizdech. V písemných pramenech však Nehvizdy vystupují velmi pozdě, teprve roku 1352, kdy se připomíná zdejší fara. V té době byly Nehvizdy drobným samostatným statkem (předpokládané feudální sídlo snad souviselo s kostelem), po husitských válkách byly připojeny k Přerovu nad Labem a později ke Kounicím. Minimálně od roku 1524 má ves statut městečka.

Nehvizdy
Ves Nehvizdy se poprvé připomíná v 1. polovině 14. století. Podle listiny datované k roku 1372 náležely Petru z Klučova a jeho synům Mikuláši a Štěpánu, kteří zde podávali (ustanovovali) faráře. Roku 1380 zde byl pánem Mikuláš z Klučova na Tehově, načež připadly Anně Olbramové ze Škvorce, choti Zdeňka z Běškovic. Další zmínka o vsi pochází v zápisu jednání ze soudu v letech 1410-1411, kdy se soudila o své věno jistá Anna z Vyšehořovic a v kterém se zmiňuje Prokop z Vyšehořovic, žijící v Nehvizdech. Za husitských válek držel Nehvizdy Mikuláš Chudý, novoměstský měšťan, proti němuž soudně vystupoval staroměstský měšťan Janek.

Během husitských válek prošlo okolím obce vojsko císaře Zikmunda, které při tažení na Prahu z Úval a Běchovic, kde tábořilo, se náhle obrátilo ku Staré Boleslavi. Před osudnou bitvou u Lipan ležela nedaleko mezi Šestajovicemi a Jirnami od 16. do 21. května roku 1434 táborská vojska vedená hejtmanem Janem Čapkem ze Sán. Udává se počet bojovníků okolo 9000. 22. května se vojsko dalo na pochod "Pražskou cestou" k Českému Brodu, aby 30. května 1434 bylo rozprášeno a zničeno. Po skončení husitských válek připadly Nehvizdy k Přerovu.

Na začátku 16. století pak došlo k nejvýznamnější události v dosavadní historii vsi - na základě žádosti Jaroslava z Šelnberka povýšil král Vladislav II. 31. července 1515 Nehvizdy na město.

Roku 1524 prodal týž pán přerovské panství Pražanům, včetně “městečka Nehvizd, domů, krčmy a dvorů kmetcích s platem a s podacím kostelním”.

V roce 1527 pak došlo k dělení majetku pražských měst - Nehvizdy připadly Novoměstským. O své zboží ale Nové Město pražské přišlo po povstání proti králi Ferdinandu I. Habsburskému a městečko Nehvizdy bylo v roce 1547 opět spojeno s panstvím Přerov.

Císař Rudolf II. udělil koncem 16. století městečku privilegium na dva výroční trhy (na vlnu a kramářské zboží), ve čtvrtek po Nalezení a po Povýšení sv. Kříže, každý po 8 dnech, ale císařův majestát byl ve třicetileté válce ztracen.

Známe jej díky zmínce v dopisu českého místodržícího Leopolda I. z 11. července 1676, kde Leopold I. oznamuje, že městečku opět potvrzuje 2 výroční trhy a jeden dvoutýdenní trh. Rudolfovo privilegium bylo městečku uděleno údajně 22. června 1599 a městu v něm byl udělen i znak.

Roku 1588 odprodal císař Rudolf II. od přerovského panství městečko Nehvizdy a vesnice Nehvizdky, Mochov, Břístev, Tejnici, Vykáň, Horoušany, Horou-šánky a Tatce Jáchymu Vachtlovi z Pantenova, ale “trh nebyl proveden”. Teprve když paní Magdalena z Lobkovic, manželka Jana Rudolfa Trčky z Lípy, půjčila císaři 20 000 kop grošů míšeňských a za půjčku si vymínila postoupení výše uvedených městeček a vsí, byla část obcí roku 1608 odevzdána majiteli. Netýkalo se to však zatím Nehvizd a Nehvizdek, které zůstaly ještě po šest let při Přerovu.

Ke změně došlo, až když se jednalo o zaplacení Brázdima, jejž císař Rudolf II. roku 1610 koupil od pana Jana Rudolfa Trčky. Brázdim doplatil jeho bratr a nástupce císař Matyáš roku 1614 panu Trčkovi odevzdal “městečko Velké Nehvizdy s dvorem poplužním a poplužím v témž městečku…, s platy stálými i běžícími, kurmi, vejci, robotami, s pěti domy šenkovními a platem z nich, kromě kolatury a podacího kostelního v témž městečku Nehvizdech, kteréž sobě J. M. Cá. vymínil.”

Městečko i s celým okolím tehdy značně vzkvétalo. Z této doby pochází i první záznam o škole ve Velkých Nehvizdech (více viz. kapitola o školství). 15. května 1606 píše Mistr Martin Bacháček Nehvizdským, aby tehdejšího správce školy, Mikuláše Vachanecia Bromovského, "spoluradní jejich Vít Šrámek a Jakub Kovář v dluhu spokojili." Tato nevelká zprávička dokazuje, že již na počátku 17. století byla v Nehvizdech škola!

J. V. Prášek píše: “Nehvizdy byly tehdy živé městečko při královské silnici, po níž dál se hojný provoz, ba i pošta tudy brala se do Slezska, v XVI. st. pěší, od roku 1615 jízdná. O hlučném životě v Nehvizdech tou dobou svědčí značný počet patera domů šenkovních a rozvoj živnosti kamenické.

Třicetiletá válka byla ve zdejším kraji neuvěřitelně krutá. Obyvatelstvo trpělo od všech vojsk, která tudy prošla a která loupila, znásilňovala a vraždila. Zatímco v celých Čechách a na Moravě tehdy poklesl počet obyvatel na polovinu, klesl zdejší stav daleko více. Byly vypáleny a zanikly celé vsi, počet obyvatel klesl na desetinu. V Nehvizdech byla situace následující: devět dvorů kmetcích a čtyři chalupnické živnosti zpustly úplně. Dle Kounického urbáře z roku 1689 zbylo z těchto třinácti živností jediné stavení, ostatní byla do základů pobořena. Z pěti šenkovních domů zbyly pouze dva. Městečko se z válečných hrůz již nikdy nevzpamatovalo.

Do 17. století bylo v Nehvizdech i s radnicí 40 osedlých (na jednoho osedlého se uvádí 10 lidí), ale purkrechtní knihy se dochovaly až od roku 1700. Ze starší doby se připomínají roku 1535 kovář Mikuláš a Jan Tajrovský, roku 1544 Ondřej, pastorek Jana Krajního, kolem roku 1595 J. Bambergr z Bamberku, staroměstský měšťan a majitel dvora.Městečko mělo vlastní hrdelní pravomoc a ještě v Josefínském katastru se jmenuje trať "U Spravedlnosti". Radnice nepochybně vznikla, když byly Nehvizdy povýšeny na městečko. Dle urbáře z roku 1689 byl v Nehvizdech kovář a krejčí. Byli zde i další živnostníci, na prvém místě kameníci. Kamenická tradice zde má kořeny již od nepaměti, v kapitole o lomech se dozvíme, že zdejší kámen byl použit na stavbu mnoha významných pražských památek - za všechny zatím uveďme Karlův most.

V druhé polovině 18. století se městečko začalo opětovně rozrůstat. Dalším důležitým impulzem pro rozvoj se stala nově postavená císařská silnice z Prahy do Poděbrad, vybudovaná v letech 1810-1823. Do té doby se totiž dálkové trasy Nehvizdům vyhýbaly. Proto např. i pošta Nehvizdy po třicetileté válce míjela a její cesta od Prahy vedla přes Radonice k Toušeni. Teprvé po dokončení nové silnice byla v Nehvizdech roku 1832 vybudována poštovní stanice a jejím správcem ustanoven poštmistr v Králově Městci Václav Augusta.

V této době rovněž dochází k rozrůstání městečka, kde na východním okraji živelně vyrůstají domkářská stavení. V jihozápadní části Nehvizd byly rozparcelovány zahrady statku a vytýčena ulice paralelně s hlavním tahem, po jejíž obou stranách byly vystavěny drobné domky se zahrádkami. Tímto řízeným počinem zdejšího velkostatku získává městečko dnešní podobu. Patronát kounické vrchnosti skončil 13. září 1864.

Rozrůstající výstavba však přináší vážné nebezpečí - 24. září roku 1896 vypukl požár ve stodole č. 33 a postupně zničil 12 domů po obou stranách silnice.

Konec 19. a začátek 20 století byl v Nehvizdech, tak jako v celé zemi, ve znamení zakládání různých spolků a organizací. V roce 1907 byl založen Sokol Nehvizdy (více viz. kapitola Sokol Nehvizdy), hasiči, divadelní spolek (od r. 1870) , baráčníci a další.

Největší stavební rozvoj zaznamenaly Nehvizdy od konce 19. století do 2. světové války. Počet domů vzrostl na více jak dvojnásobek.

Dosavadní popis historie obce by nebyl úplný, kdybychom pominuli historii farního chrámu sv. Václava a fary v Nehvizdech.

Památky

Historie kostela a fary
Farní chrám sv. Václava je jako farní připomínán již v první zmínce z roku 1361. Jedná se o drobnější gotickou budovu s charakteristickou věží a zvonicí stojící uprostřed městečka.

První zdejší známý farář byl Jakeš, jehož jméno se poprvé objevuje již roku 1361, až do r. 1372 Držka (Drzek, Drzko) - pozdější farář v Mukařově, 1372 až 1373 Hynek, od r. 1380 Václav z Tříběvlic. Z této doby pochází záznam o inspekci pražského arcijáhna, který roku 1380 kontroloval faru i chrám. V chrámu byly tehdy čtyři ornáty s příslušenstvím, alba, misál, dva korporaly, dva ubrusy, slavností roucho a kniha s mešními formuláři. K výslechu přišli konšelé z Nehvizd, krčmář Václav, Velík, krejčí Pešek, Bartoň a Duchek, z Nehvizdek pak Bohuněk a Mareš, kteří vypovídali, že farář pobývá v místě zřídka a tudíž i zřídka čte mši, ponechávajíc povinnost knězi Bartoloměji, místnímu rodáku, který zde pro churavost pobývá u matky. Proto byl jmenován nový farář Mikuláš.

O obci
Nehvizdy jsou nestředisková obec trvalého charakteru, s funkcemi obytnou, zemědělskou a výrobní. Obec leží na bývalé hlavní výpadové silnici z Prahy ve směru Poděbrady, silnici II. třídy č. 611. Po vybudování dálnice D11 (silnice E67), v katastru obce vedené takřka paralelně podle staré silnice 611, poklesla dálková průjezdní doprava, což se příznivě projevilo na životním prostředí, ale nijak to neomezilo rozvoj bydlení i podnikání. Vliv na zdejší život má samozřejmě blízkost a ideální dostupnost Prahy (částečná dojížďka za prací, kulturou i nákupy).

Obec leží v typické bezlesé rovině středního Polabí mimo jakékoliv vodní toky. V minulosti zde ale existovala drobná dočasná vodoteč, pramenící severně od kostela a odtékající k severovýchodu Nehvizdkám, kde se připojovala k Čelákovickému potoku (levobřežní přítok Labe).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.nehvizdy.cz/historie.htm, na kterých najdete další informace.