Říčany

Říčany

Historie
Pod jihovýchodním okrajem dnešní Prahy se na hranici oblasti Černých lesů rozložilo město Říčany. Nejstarší osídlení dokládají archeologické nálezy - osady neolitických zemědělců, střepy keltské keramiky, zbytky železářských pecí doby římské i hroby prvních Slovanů. Karavany se solí z Halstadtu zde měli na úsvitu dějin poslední zastávku před jednodenním pochodem do Prahy. Strategické místo na křižovatce dvou významných zemských cest, jižní - linecké solné stezky a východní, směřující do Moravy, Polska a Uher, posloužilo v době šíření křesťanství za sídlo církevní správy: jednoho z prvních děkanátů v Čechách.

Ve 13. století věnoval Přemysl Otakar II. Říčany Pánům ze Všechrom, kteří zastávali v království vysoké úřady. Kolem r. 1270 vybudoval pan Ondřej, komoří království českého, prostřednictvím královské stavební hutě honosný gotický hrad a s ním i celé předhradí. Od Ondřeje se jeho potomci jmenovali pány z Říčan. Gotickou krásu města dnes připomíná jen torzo hradní zříceniny. V děkanském kostele sv. Petra a Pavla na náměstí jsou zachovány v nenápadné kapli, která byla podnožím jedné z věží gotického kostela, zajímavé fresky přibližně z roku 1400. Pro návštěvníka zůstává prakticky neviditelný půdorys nejstarší části města, jehož ranně gotická parcelace je předmětem památkové ochrany.

Za povšimnutí rozhodně stojí kostel sv. Václava v Jažlovicích, který vznikl ve 13. století přistavěním obdélníkové lodi k původní románské rotundě. Později byl barokně upraven a při asanaci Prahy sem byl přenesen oltář z kostela sv. Michala v Podskalí.

Středověkou slávu Říčan ukončily husitské války. Snad jedinou chvílí, kdy se sjednotila všechna tři křídla husitských vojsk, bylo obležení říčanského hradu roku 1420. Po krátkém obléhání uzavřeli Říčanští s oblehateli dohodu, podle které měli otevřít brány hradu a nechat se odvést s nejnutnějším majetkem do Prahy. Dohodě patrně nerozuměly všechny strany stejně. Po otevření bran se někteří táborité dali do drancování a jejich ženy prý šacovaly říčanské paní "až na kůži". Proti dohodě nebylo zacházeno se všemi stejně. Devět kněží, kteří hledali v Říčanech azyl, Žižka vydal svým práčatům, aby je upálila v dřevěné chalupě.

Po husitských válkách vystřídalo říčanské panství řadu majitelů. Nejprve to snad bylo město Praha a po ní rod Popelů z Vestce; od roku 1486 Trčkové z Lípy, kteří panství vrátili hospodářskou prosperitu; po nich 1551 Ostrovci z Královic a roku 1572 koupili Říčany Smiřičtí ze Smiřic. Jaroslav Smiřický sice po sedmi letech své sídlo přenesl do nově vystavěného zámku v Uhříněvsi, ale vymohl Říčanům od císaře Maxmiliána II. roku 1575 potvrzení městských práv, nový znak a pečeť. V této době doznalo město nového stavebního a hospodářského rozmachu. Po stavovském povstání opět mění městečko i celé panství majitele a hrad je již uváděn jako pustý.

Během třicetileté války byly Říčany téměř úplně zničeny, řada obcí v okolí zcela zanikla. Již ve druhé polovině 17. století měšťané říčanští obnovili městskou radu s hejtmanem v čele a úřad dvanácti konšelů.

Význam starých zemských cest se znovu projevil při stavbě železnice roku 1869. Říčany se za přispění nové dráhy stávají opět hospodářským centrem oblasti. Výhodná komunikace podnítila i rozvoj nových podnikatelských činností. Blízkost Prahy, podpořila stavební rozvoj Říčan a nedalekých Radošovic, které později s městem splynuly. Pražané si zde stavěli luxusní vily, místní budovali příležitosti pro letní byt a rekreaci. Nová koupadla i úpravy rybníků pocházejí právě z tohoto období. Na počátku našeho století se Říčany obklopily věncem zelených vilových čtvrtí.

Více než sto let, od roku 1896, je součástí Říčan i Oliveum - Olivovna. Za účasti Pražské obce jí založili manželé Olivovi jako "vychovatelnu pro mravně ohrožené děti". Světové války ji proměnily nejprve na ozdravovnu, druhá pak na tuberkulosní sanatorium. Podivuhodně čisté životní prostředí umožnilo využití Olivovny jako dětské léčebny respiračních onemocnění! Vychovatelna, dnes léčebna dětských respiračních chorob, se řadí mezi nejstarší ústavy sloužící dětem a současně je prvním nestátním zdravotnickým zařízením v ČR.

Kvalita životního prostředí, které odpovídá ve všech parametrech nejpřísnějším normám Evropské unie, blízkost lesů, půvab krajiny a příjemné prostředí dává Říčanům naději na další rozvoj, zejména v oblasti turistiky a rekreace. Přesto, že byl po roce 1960 zrušen říčanský okres, zůstalo město do dnešních dnů správním a kulturním střediskem pro široké okolí.

Zajímavosti dob dávných i nedávných
V Říčanech žilo mnoho známých nebo významných osobností, přímo říčanských rodáků bylo pochopitelně o poznání méně. Vzpomeňme Ondřeje z Dubé (1320 - 1412) nejvyššího sudího království, sídlil na Zlenickém hradě (Hláska u Senohrab). Nebo Diviše ze Říčan, r. 1415 žádal zástupce císaře Zikmunda v Kostnici, aby nedopustil porušení glejtu vydaného Janu Husovi. Přitom sám přívržencem Husovým nebyl!

Prezident Všeobecného penzijního ústavu a ministr obchodu ČR, správce úřadu pro zahraniční obchod a první předseda Orientálního ústavu JUDr Rudolf Horowetz se narodil 1865 v Říčanech.

Historik a bohužel i jeden z prvních padlých v 1. světové válce - ing. Gustav Trnka (* 1888), entomolog, který propůjčil své jméno broukovi (Pristonychus Tichyi Kult) Jan Tichý (*1890) nebo zakladatel Pěveckého sdružení Moravských učitelů Ferdinand Vach (*1860) byli říčanskými rodáky.

Karel Havlíček Borovský nebyl z Říčan, ale byl zvolen a za říčanský okres vyslán na Kroměřížský sněm.
Antonín Švehla byl rovněž nejprve poslancem za Říčany. Ten ovšem pocházel z nedaleké Hostivaře, kde jeho rodina vlastnila statek.

Tomáš Garik Masaryk na Švehlův statek rád zajížděl. Než kvůli politice spíše prý kvůli Švehlově matce a jejím výborným, buchtám. Protože Švehlovi vlastnili i jezdecké koně, nabízí se i tato záliba jako důvod k Masarykovým návštěvám. Rozhodně na svých jezdeckých vyjížďkách okolím Říčan zajel pan prezident někdy i do městečka, kde se nechal v sedle i vyfotografovat.

Jistě stojí za zmínku i Oliveum - původně pražská vychovatelna pro ohrožené děti, kterou před 100 a několika lety v Říčanech vybudovali manželé Olivovi. Po roce 1989 byla Olivovna - dětská léčebna respiračních chorob první nestátní zdravotnické zařízení v republice.

Každého Maďara překvapí, když se dozví, že dva nejtypičtější maďarské lidové nástroje má na svědomí "Říčaňák". Budapešťský nástrojař J. Schunda vyvinul r. 1874 z jednoduchých lidových cimbálků koncertní nástroj - velký "maďarský’" cimbál s pedály. Pro sopránový saxofon, který převedl do dřevěné formy, použil ve své obchodní nabídce název dávno zapomenuté plátkové píšťaly - tarogató. Oba nástroje získaly takovou oblibu, že ani není dobré jejich uživatelům připomínat, že slavný Schunda byl dříve "jen Šundou ze Stránčic" u Říčan.

Pro Čechy zase může být překvapením, že dudy jsou nástroj středočeský. Typově nejstarší české dudy mohou být nebřenice, pojmenované podle vísky na Říčansku. Jediný jejich exemplář je uložen v Muzeu Říčany.

Milovníky historie literatury může potěšit výčet návštěvníků besedních posezení ve vile Thomayerů. Např. Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek a pochopitelně majitelův bratr prof. MUDr. Josef Thomayer, který v literárním životě publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot.

Památky
Ve 13. století věnoval Přemysl Otakar II. Říčany Pánům ze Všechrom, kteří zastávali v království vysoké úřady. Kolem r. 1270 vybudoval pan Ondřej, komoří království českého, prostřednictvím královské stavební hutě honosný gotický hrad a s ním i celé předhradí. Od Ondřeje se jeho potomci jmenovali pány ze Říčan. Gotickou krásu města dnes připomíná jen torzo hradní zříceniny.

V děkanském kostele sv. Petra a Pavla na náměstí jsou zachovány v nenápadné kapli, která byla podnožím jedné z věží gotického kostela, zajímavé fresky přibližně z roku 1400. Pro návštěvníka zůstává prakticky neviditelný půdorys nejstarší části města, jehož raně gotická parcelace je předmětem památkové ochrany.

Za povšimnutí rozhodně stojí kostel sv. Václava v Jažlovicích, který vznikl ve 13. století přistavěním obdélníkové lodi k původní románské rotundě. Později byl barokně upraven a při asanaci Prahy sem byl přenesen oltář z kostela sv. Michala v Podskalí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.ricany.cz/, na kterých najdete další informace.