Vlkančice

Vlkančice

Historie
První historické nálezy o osídlení katastru obce pocházejí z 11. století a byly zjištěny na východ od budovy č. p.1 v Pyskočelích(bývalý dvůr, dnes objekt ZD). Jsou uloženy v soukromé sbírce pana Karla Krále v Sázavě. Písemné zprávy pocházejí z doby pozdější a značně se rozcházejí, o vsi Vlkančice je prý v historických pramenech poprvé zmínka až v roce 1436, kdy obec patřila Sázavskému klášteru. Dle údajů zjištěných v Regionálním muzeu v Kolíně měla mít stejného majitele i v roce 1543.

Dr. František Kráse ve své práci "Sv. Prokop, jeho klášter a památka u ledu" vydané v roce 1895 uvádí, že podle údajů z pozůstatků zemských desek prodal Ojíř z Drletína roku 1374 Drletín klášteru v Sázavě. Ve své práci dále uvádí, že Vlkančice, Drletín, Stará Hůra a Pyskočely patřily Sázavskému klášteru již před rokem 1421.

Po zrušení roboty a vytvoření nových správních celků se obec stala v roce 1850 součástí okresu Kostelec nad Č. l., kde bylo tehdy i hejtmanství. Sídlo krajské vlády bylo tehdy v Pardubicích. V roce 1855 bylo hejtmanství rozděleno na dvě části: na Kostelec nad Č.l. a Český Brod a obě části byly převedeny do krajského úřadu v Praze. V roce 1868 došlo opět k další reorganizaci, v Českém Brodě bylo zřízeno hejtmanství pro soudní okres Český Brod i Kostelec nad Č.l . Po 2. světové válce byla i soudní správa převedena do Českého Brodu a v Kostelci nad Č. l. okres zrušen. Takto vytvořená organizace okresů trvala až do roku 1960, kdy byl okres Český Brod zrušen a obec se zařadila do okresu Kolín.

Také se sluší připomenout, že součástí obce Vlkančic byla do roku 1927 i obec Mělník, která se v tomto roce osamostatnila.

Vestfálským mírem v roce 1648 skončila třicetiletá válka, která zanechala zkázu po celé Evropě, zejména pak v Čechách. To se také projevilo na osídlení u nás v obci.Podle berní ruly kraje Kouřimského z roku 1654 se osídlenci rozdělovali na sedláky, chalupníky a zahradníky. Údaje uvedené ve staré gruntovní knize z let 1778-1872 konstatují koupě, prodeje a předávání nemovitostí.Lze konstatovat, že v převážné většině jsou zde uváděna jména, která byla běžná v obci před 2.světovou válkou a která se vyskytují i nyní (Boubín,Král,Hedrlín,Švanda ..).Průvodce po okrese Český Brod uvádí, že ve vsi bylo v roce 1788 30 domů a v roce 1843 38 domů.Od té doby se počet domů stále zvětšoval.

Údaje o počtech obyvatel se rozcházejí. Průvodce po okrese Český Brod uvádí, že počet obyvatel v roce 1843 činil 252.Další údaje jsou podle nás přesnější v Pamětních knihách školy, protože ředitelé školy dělali také sčítací komisaře.Tyto knihy udávají informace, že celý katastr obce Vlkančic (Drletín, Stará Hůra, Pyskočely..., ale také Mělník) měl celkem v roce 1880 asi 538 obyvatel, v roce 1891 asi 508 obyvatel, v roce 1900 asi 566 obyvatel, v roce 1910 asi 494 obyvatel, v roce 1920 asi 431 obyvatel a v roce 1945 ( již bez Mělníka) asi 241 obyvatel.

V minulosti byla hospodářská činnost soustředěna do dvou dvorů, které byly v katastru obce. Moštický dvůr však zanikl již koncem 19.století. Pyskočelský dvůr byl zmenšen pozemkovou reformou a z majetku Komorního Hrádku prodán jako zbytkový statek o výměře cca 50 ha včetně lesa panu Josefu Andělovi. V roce 1928 se uvádí, že kromě tohoto statku byla v obci největší hospodářství Barbory Boubínové, Josefa Boubína a Františka Krále. Celkový katastr obce činil přes 871 ha, z toho bylo 215 ha polí a 105 ha luk. Kromě zemědělství byla zdrojem obživy práce v lese, práce velmi těžká.

V katastru obce bývaly tři mlýny. Moštický mlýn byl zničen protržením rybníkem v roce 1871. Mlýn Stára Hůra vyhořel před 1. světovou válkou a mlýn Pyskočely na řece Sázavě byl přestaven na pilu asi v roce 1935. Další pila v Komorcích byla sice již mimo katastr obce Vlkančic, ale zaměstnávala občany z obce. V době mezi světovými válkami byly v obci dvě prodejny se smíšeným zbožím (č. p.12 paní Veselá a v č. p. 30 paní Boubínová). Obě prodejny byly nevyhovující a proto byla po 2. světové válce postavena prodejna nová. Ve Staré Hůře bývala také výroba perleťových knoflíků, kde pracoval i pozdější dlouholetý starosta Vlkančic František Šedivý. V obci byly dvě hospody. Hospoda u Boubínů (č. p. 2) byla ve 20. letech zrušena. V polovině 30. let byla panem Homolkou postavena nová výletní restaurace Stará Hůra. Rovněž v polovině 30. let byla postavena Pražská bouda (Šohajka) určená k rekreaci. V obci býval obuvník, krejčí, kovář a 2 koláři. V obci však převládala chudoba a leckde bída.

Památky
Nejstarší dochovanou stavbou v těsném sousedství katastru obce Vlkančic je kaple sv. Prokopa na cestě od sázavského hřbitova do Pyskočel, která byla na místě starší stavby obnovena v roce 1798 a do současné podoby opravena v roce 1893.

Mezi další historické stavby patří křížek u č. p. 21 postavený v roce 1810 snad v souvislosti s napoleonskými válkami. Historickou stavbou je i bývalý špýchar rovněž u č. p. 21. Do 1. poloviny 19. století patří pravděpodobně i část domů č. p. 13 a 37, které jsou ještě dřevěné.

Ostatní staré stavby v obci pocházejí z druhé poloviny 19. století nebo přístavbami, úpravami a modernizací ztratily již svůj původní ráz. V průběhu 2. poloviny 19. století došlo i ke změnám v umístění staveb. V roce 1871 došlo k protržení Moštického rybníka, který již nebyl obnoven.

V souvislosti s tím došlo ke zničení mlýna (Zbořený mlýn), který již také nebyl obnoven. Přestěhován byl i dvůr v Pyskočelích. Původní stál v prostoru staré a nové křižovatky silnic. Byl zrušen i rybník na Babce a v Pyskočelích, který však byl již katastru Stříbrné Skalice. Zrušen byl i mlýn Stará Hůra a na začátku 30. let byla zrušena i poslední vodní nádrž v obci z které byl náhon na mlýn.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vlkancice.cz/, na kterých najdete další informace.