Bořanovice

Bořanovice

Historie
Těsné sousedství obcí Bořanovice a Pakoměřice způsobilo, že splynuly v jeden celek nejen stavebně, ale i katastrálně, a dnes tvoří ucelenou sídelní aglomeraci bez zjevného předělu. Od roku 1922 je obec Bořanovice sídlem společné samosprávy.

Bořanovice - jméno vsi pochází patrně od "Bořena", který osadu založil. Také se ves ve starých dobách skutečně jmenovala Bořenovice. Bořanovice se poprvé připomínají před polovinou 13. století v listinném falsu datovaném do roku 1227, jímž český král Přemysl Otakar I. přenechal ženskému klášteru u sv. Jiří v Praze na Hradčanech jurisdikci nad jeho poddanými. Klášter dále tento majetek zastavoval osobám světským.

V 16. století se dostal moravské rodině, která se odtud psávala Bořanovskými z Bytíšky. Roku 1576 vlastnil Bořanovice Jan, syn Vavřince Bořanovského. Od roku 1609 byl majitelem Rudolf z Lidlova, který pro dluhy jej musel zastavit Zdeňkovi Smolíkovi ze Slavic. Zdeněk zúčastnil se vzpoury proti císaři Ferdinandovi, mezitím zemřel a Bořanovice po něm držela jeho dcera Anna, vdaná za Kryštofa Šťastného Slavatu z Chlumu. Císařským dekretem roku 1622 propadl majetek konfiskaci.

K žádosti kněžny abatyše Žofie Albinky byly Bořanovice vedle cís. rezoluce ze dne 2. listopadu 1663 bez všech závad za sumu odhadní 9 219 kop, 55 gr. míš. dědičně postoupeny opět klášteru sv. Jiří a poddány Panenským Břežanům. Když císař Josef II. Klášter sv. Jiří zrušil, byl bořanovický dvůr roku 1782 rozparcelován, statky dostaly jiné majitele, ale Bořanovice zůstaly součástí panství břežanského až do roku 1848.

O Pakoměřicích jsou nejstarší zprávy z poloviny 14. století (1352), kdy se připomíná pakoměřický kostelík Narození Panny Marie. Prvním známým majitelem byl Mengart Wigolais, který prodal roku 1357 polovinu svého dědictví v Pakoměřicích, tehdy nazývaných Pakomilice. Od roku 1380 jsou v majetku Bernarda Seidla a dále jeho syna Jana, označovaného predikátem "z Pakoměřic". V roce 1406 byl poprvé uvedený jako vladyka, patrně do Pakoměřic přesídlil a postavil zde tvrz.

Je pravděpodobné, že Seidlové byli předky rytířského rodu Čéčků z Pakoměřic, kteří ves vlastnili v letech 1427 - 1450. V roce 1432 byla učiněna první výslovná zmínka o tvrzi - podle starých letopisů na ní Jan Čéček přilákal bývalého písaře u desek zemských Matěje ze Křenov a jeho ženu (svého tchána a tetu), tvrdě jim, že bydlení zde bude v tehdejších nebezpečných časech jistější. Ale pak je při stolování zajal, uvěznil a okradl o všechno jmění.

Dalšími známými držiteli Pakoměřic byli měšťan Kliment Holjan, Ctibor Čert z Horky, Martin Pytel a Matěj z Nového Města, a dále bratři Vít, Martin a Václav z Rohovic, kteří se roku 1474 o statek rozdělili. Dále se na rozděleném statku vystřídalo více majitelů současně. Spojení obou polovin pakoměřické tvrze i celého statku se uskutečnilo roku 1547, kdy synové rytíře Vavřince Bořanovského z Bytíšky Tomáš, Václav, Jan a Smil koupili druhou polovinu tvrze a dvora. Roku 1589 drželi tvrz Tomášovi synové Zikmund a Smil. Smil pak na Pakoměřicích v roce 1616 zemřel a byl pohřben ve zdejším kostele.

Dalšími majiteli Pakoměřic byli urozený pán Kryštof Šťastný Slavata z Chlumu, od roku 1628 Tomáš Ferdinand Teufel z Zeilberku, a dále Oldřich Libštenský z Kolovrat, který v roce 1645 prodal pakoměřický statek svobodnému pánu Janu Hertvíkovi z Nostic. Jan Hertvík začal se skupováním drobných statků severně od Prahy a spojoval je s pakoměřickým do většího celku. A tak nepatrný statek Pakoměřice se od poloviny 17. století stal krystalizačním jádrem poměrně rozsáhlého panství patřícího více než dvě století tomuto hraběcímu rodu Nosticů. Přestože ti během svých častých pobytů na panství sídlili na zámku v nedalekých Měšících, zařízeném jako honosná rezidence, podrželo si panství jako celek název Pakoměřice podle statku, který Nosticové získali v kraji jako první. Po roce 1945 byl všechen Nosticovský majetek zkonfiskován.

Jak již bylo zmíněno jediná šlechtická rodina vlastnící Bořanovice, a zároveň užívající ve svém rodovém jméně název vsi, patřila původem k moravského rodu z Bitýšky. To oni poprvé v historii spojili Bořanovice a Pakoměřice do jednoho statku, který vlastnili bezmála jedno století (1513-1609). Podoba erbu Bořanovských z Bitýšky je zachována na náhrobcích rytířů Zikmunda a Smila v kostele Narození Pany Marie v Pakoměřicích. Erb je popisován jako černý štít se zlatou jelení hlavou s parožím a krkem, který je šikmo prostřelen zlatým šípem.

Památky
V obci je velké množství kulturních památek a významných budov:
• zámeček - je vystavěn na místě bývalé tvrze v 17. století a upraven v 18. století. Jedná se o čtyřkřídlý, patrový objekt obklopený příkopem. Prostory v přízemí jsou sklenuty křížovou hřebínkovou klenbou a valenou klenbou s lunetami.
• kostel Narození Panny Marie - gotický ze 14. století, upraven pozdně barokně ve 2. pol. 18. století
• márnice - z druhé poloviny 18. století, nad menzou barokní freska "Ukřižování"
• fara - přízemní stavba z konce 18. století
• zbytky pivovaru - v jeho těsné blízkosti je Pivovarský rybník
• bývalá škola - velkolepá stavba z roku 1910 se základním kamenem z hory Říp a reliéfem Sovy jako symbolu moudrosti nad hlavním vstupem
• bývalý špýchar - barokní z první pol. 18. století
• zvonička - z konce 19. století se zvonem z r. 1995
• křížek - na jehlancovitě zakončeném sloupu, na křižovatce ulic Mělnická a Hlavní při vstupu do obce, značil hranici královského revíru
• dřevěný kříž - na louce u Bořanovského háje na podstavci, posvěcen r. 1893
• pomník padlých ve světových válkách na křižovatce ve středu obce
• hasičská zbrojnice (a obecní knihovna) - postavená v 18. století
• obecní úřad - přestavěná bývalá Kampelička

Pamětihodnosti
V areálu bývalého hospodářského dvora v Pakoměřicích se nalézá zajímavý architektonický celek kulturních památek.

Zámek - byl vystavěn na místě bývalé středověké tvrze v 17.století a upraven ve století osmnáctém.

Kostel Narození Panny Marie - gotický ze 17.století, upraven pozdně barokně v 2. polovině 18. století. Márnice - z 2. poloviny 18. století, nad menzou barokní freska Ukřižování.

Fara - přízemní stavba z konce 18. století. V hospodářském dvoře se dále nalézají zbytky pivovaru. V jeho blízkosti je Pivovarský rybník o rozloze 1,8 ha.

V Bořanovicích se nalézá několik hospodářských statků. Bývalý špýchar - barokní z 1. pol. 18. století.

Zvonička - z konce 19.stol. A se zvonem z r. 1995.

Na louce u Bořanovického háje dřevěný kříž na podstavci posvěcen roku 1893. Na křižovatce ulic Mělnická a Hlavní při vstupu do obce stojí jehlancovitě zakončený sloup s kovovým křížkem, který značil hranici královského revíru. Bývalá škola, velkolepá stavba z r.1 910 se základním kamenem z hory Říp a s reliéfem sovy jako symbol moudrosti nad hlavním vstupem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.boranovice.cz/, na kterých najdete další informace.