Dobrá Voda u Českých Budějovic

Dobrá Voda u Českých Budějovic

Dobrá voda u Českých Budějovic je obec ležící při jihozápadním okraji města České Budějovice. Mají asi 2 350 obyvatel. K místnímu kostelíku Panny Marie Bolestné od známého barokního architekta K. I. Dientzenhofera se každoročně o Velikonocích konají poutě.

Nejznámější je Dobrá Voda tím, že se zde koná pouť v době velikonočních svátků. Pro jiné je taky známa svým barokním kostelem Panny Marie Bolestné, křížovou cestou a konečně hlavně starším občanům je znám místní domov důchodců. Každý ovšem neví, že zde máme novou školu, že je zde postavena nová letní plovárna, že je tu spousta zajímavých míst i v okolí Dobré Vody, které se mohou znovu stát cílem poutníků, tak jako tomu bylo dříve.

Obec Dobrá Voda se nachází 2 km východně od Č.B. na rozhraní českobudějovické a třeboňské pánve. Sám název Dobrá Voda nám říká, že historie tohoto poutního místa se odvíjí od pramene léčivé vody, která sice pozbyla před několika desetiletími svých léčivých účinků, ale dodnes stále vyvěrá. Kdy bylo blahodárné působení tohoto pramene prvně zaznamenáno, nelze zjistit pro nedostatek archivních materiálů, ale od poloviny 16. století se na území dnešní obce těžil křemen obsahující hlavně pyrit a arzenopyrit, doprovázený ryzím zlatem. Výskyt rud měl vliv na složení vody, vytékající ze skal. Její léčivé účinky byly brzy poznány; daly místu pojmenování a poutní tradici.

Počátky založení Dobré Vody spadají do 1. poloviny 16. století, kdy se zde těžilo stříbro a křemen (z něj se vyrábělo ryzí zlato). Útlum těžby nastal v roce 1618 a k definitivnímu uzavření dolu došlo na počátku 1. světové války. Rudné bohatství mělo vliv na jakost a složení podzemních vod, které vytékaly z okolních skal. Lidová zkušenost poznala její léčivé účinky v sirnato- železitém složení a voda se používala k léčení slabých a ochromených údů.

Místo Dobrá Voda je úzce spjato s osobností městského notáře Jana Karménského z Ebenfeldu, rozeného v Krakově, významného veřejného činitele a budějovického purkmistra. Po příchodu do Českých Budějovic roku 1618 se oženil s bohatou vdovou Dorotou Panklovou. Tato žena trpěla jakousi nemocí a podařilo se jí odstranit ji díky těmto léčivým pramenům. Podle jiného podání to byla sama Panna Marie, která se ve snu jevila nemocné ženě, aby jí ukázala zdroj léčivé vody. Posléze její blahodárné účinky poznal i sám pan Karménský.

Křížová cesta
Součástí poutního místa Dobré Vody je mimo kostela Panny Marie Bolestné bezesporu i křížová cesta, kterou tvoří kapličky z roku 1839. Mnohaleté období lhostejnosti a nevšímavosti však vykonalo své, a tak zcela zničené původní obrazy v těchto kaplích, byly v roce 1996 nahrazeny novými od akad. malířky Renaty Štolbové.

Křížová cesta, coby ikonografické téma, bývá často chápána "formálním" způsobem; obvyklá je určitá, někdy až přehnaná soustředěnost na reálnou bolest a utrpení, což je pak na úkor skutečnosti, pevně zakořeněné v křesťanském chápaní , že totiž křížem nic nekončí, kříž pro křesťana je v prvořadě znakem spásy, skrze kříž přišla na svět radost! O tuto radostnou zkušenost kříže se rozdělila ve svých obrazech i dobrovodská autorka, jejíž moderní a svěží vyjádření tématu vhodně zapadá do atmosféry tohoto mariánského místa.

Historie dolování stříbra a zlata
Malba v kopuli kostela Panny Marie Bolestné, horník vycházející s kahanem v ruce ze štoly.

Dobrovodská důlní oblast byla součástí rudolfovského revíru, jenž se táhne od Adamova přes Rudolfov, Dobrou Vodu, Srubec, Pohůrku, Hodějovice až k Nedabyli. Podloží Dobré Vody je převážně tvořeno žílovinou křemennou s arzenopyritem, pyritem a v drobných plíšcích se vyskytovalo zlato, místy i tuha a směrem k Suchému Vrbnému jsou jílovité vrstvy s obsahem železa. Historické informace o dolování jsou útržkovité, většina hornických spisů byla pro nepochopení textů před rokem 1914 skartována.

Zpráva o nadějných nalezištích stříbrné rudy v rudolfovském revíru přivedla horníky i do naší lokality. Byli většinou německého původu a protestanského náboženského vyznání. V roce 1555 se začala razit šachta sv. Václava až do hloubky 51m a do její výnosnosti se vkládaly značné naděje. Její štola dlouhá 1173 m směřovala od západu k východu a měla se dostat až k dolu Dům rakouský, později sv. Anna severně od kostela. Získáno bylo 130 g stříbra z 1 t rudniny. To však nesplnilo očekávání a ani nehradilo těžební náklady, proto byla práce zastavena. Každý cech dostal jméno buď z bible nebo po světci, jehož svátek připadl na den, kdy se začalo s důlní činností, jen výjimečně se vyskytovala jména ze světského prostředí.

Sotva pominulo válečné nebezpečí začala se razit v roce 1610 v bažinatém údolí směrem k jihu na Srubec štola sv. Šebestiána - později sv. Barbory, ale po osmi letech byly práce přerušeny. S titulem horního města od roku 1620 převzaly České Budějovice zároveň povinnost pokračovat v důlní činnosti v celém revíru. V roce 1624 se ustavilo českobudějovické těžařstvo a obnovilo kutání na sv. Šebestiánu, ale jen do roku 1635.

Tehdejší doly byly ve srovnání s pozdějšími docela malé, počet pracovníků byl nízký, v podzemí pracovali dva až čtyři horníci. V šachtách sestupovali po žebřících, ve stísněných prostorách, pracovali v kleče nebo dokonce vleže a svítili si lojovými kahany, ten je nyní ve znaku Dobré Vody. Práce to byla namáhavá, jedinými nástroji byla želízka, mlátek, špičák, lopata a sochory k páčení. Narubanou rudu plnili šturcíři do vaků z dobytčích kůží a hašplíři ji vytahovali na povrch vrátky, žentourem, někde se používalo i vodní kolo. Ruda se odvážela k dalšímu zpracování do pucheren, pak se rozdrcená na moučku propírala na rýžovnickém splavu. Pucherny se nalézaly v blízkosti Dobré Vody a tehdy daly název Pucherce (něm. Puharten = Bucharten), později změněn na Pohůrka. V hostinci U Šopu v přízemí nalézá se velký nástěnný relief od Edwina Schopenhaera s německým nápisem, v překladu "Na tomto místě stála v těžebních obdobích 1588 až 1618 a 1769 až 1808 tavná pec zlatorudných dolů na Dobré Vodě."

Opuštená štola - vchod naleznete cestou na "Švajcy"
Třicetiletá válka znamenala konec důlní činnosti na dlouhá desetiletí, doly pustly a naplnily se vodou, výdřeva a žebříky shnily a havíři z lokality odešli. K obnově dolování došlo začátkem poloviny 18.století na cechu sv. Šebestiána, s novým názvem sv. Barbora. Hlavním podílníkem byl krajský komisař hrabě Berchtold. Dal také kopat novou štolu sv. Mauricia na srubeckém kopci. Štola vedla napříč údolím a ústila u silnice na Třebotovice. Jiné těžařstvo obnovilo štolu sv. Václava a cech sv. Anny, těžař Antonín Buttner začal razit novou štolu sv. Ondřeje (severně od točny MHD).

Vážným problémem byla voda, nejen důlní, ale hlavně povrchová, jíž bylo třeba velké množství k provozu stoup na drcení křemene. Uvažovalo se o úpravě rybníka Lusnému jako rezervoáru vody, o výstavbě dvou rybníků nad barborským cechem a dokonce i o tom, že voda bude přiváděna zvláštním kanálem až od Borovan. Na přání státní správy byla nakonec postavena nová drtírna křemene až u řeky Malše i za cenu vyšších nákladů na dovoz materiálu.

Když se hrabě Berchtold vzdal financování důlní činnosti, převzal roku 1778 stát větší počet důlních podílů a získal tak rozhodující vliv na dobrovodské dolování. Možnost větších investic se brzy projevila v důlním podnikání. Na srubeckém kopci byla vyhloubena nová šachta Leopold, došlo k přestavbě stoupy a prádla a byl pořízen nový vodotěžný stroj. Když bylo čerpání vody přerušeno i jen na krátkou dobu, znamenalo to zatopení dolu. V roce 1784 byl z Rudolfova přemístěn na Dobrou Vodu Horní úřad do nové budovy v ulici Na Barborce a od devadesátých let nesl stát veškeré náklady sám. Protože tyto náklady spojené s těžbou a zpracováním rudy stále stoupaly, byly v roce 1809 veškeré práce v dobrovodských dolech zastaveny. V letech 1770 až 1808 se tu vyrubalo 30 041 t křemene, z něho se vytěžilo 70,288 kg zlata. Stát investoval do roku 1808 do těžby 130 023 zlatých, zisk za vytěžené stříbro a zlato byl 83 047 zlatých, znamenalo to ztrátu 46 976 zlatých.

O obnovu důlního podnikání se snažil na konci 19. století ing. W.E. Miksch. U zdi starého hřbitova za kostelem se v roce 1893 hloubila šachta sv. Anny, jež sice narazila na žílu křemene a na vrstvu tuhy, ale v hloubce 30 m se s prací přestalo. Jen o 20 m hlubší byla druhá šachta hloubená u nového hřbitova. Tím důlní činnost na Dobré Vodě a v okolí definitivně ustala.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.dobravodaucb.cz, na kterých najdete další informace.