Týn nad Vltavou

Týn nad Vltavou

Týn nad Vltavou je město, které leží v severní části okresu České Budějovice na řece Vltavě. Má 8 300 obyvatel a jeho katastrální území má rozlohu 4 303 ha. K místním částem patří Hněvkovice na levém břehu Vltavy, Koloděje nad Lužnicí, Malá Strana, Netěchovice, Nuzice, Předčice a Vesce.

Památky

Kostel sv. Jakuba
Pochází z druhé poloviny 13. století. Původně byl zasvěcen sv. Christoforovi, ochránci brodů a cest, v roce 1569 došlo k jeho rozšíření a přesvěcení na sv. Jakuba.

Další úpravy byly provedeny v roce 1702, do náměstí byla přistavěna kaple sv. Barbory. Pod ní vznikla krypta, místo posledního odpočinku významných hodnostářů města a během válek o rakouské dědictví také vojenských důstojníků.

Kostelní kruchta získala v roce 1719 varhany (přestavba r. 1777), jeden z nejzachovalejších barokních nástrojů v Čechách.

Velké úpravy chrámu proběhly po roce 1753, došlo k rozšíření kostelní lodi a přístavbě věže. V roce 1759 byla z původního vchodu a předsíně přestavěna kaple sv. Josefa, v jejím podzemí byla zřízena druhá krypta. Zanikla stejně jako její starší předchůdkyně za vlády Josefa II.

Radikální úpravy kostela skončily roku 1763. Barokní vstupní štít ozdobily sochy sv. Josefa, Jakuba a Barbory, v interiéru se objevily oltářní obrazy sv. Jakuba, sv. Františka, sv. Jana Nepomuckého a sv. Sebastiana - díla jezuity Ignáce Raaba. Jeho řádový bratr Süsmayer vytvořil křtitelnice a kazatelnu a doplnil interiér i oltáře svými sochami.

Před vstupem do sakristie je dochována původní freska z roku 1569, představující Umučení Páně spolu se znaky Čabelických a rytířů z Úšavy. Pod freskou byl původně vstup do rodinné hrobky Čabelických, uzavřený kamennou deskou z roku 1513. Při úpravách kostela roku 1759 byl náhrobek přemístěn pod kruchtu vpravo za vchodem. Poblíž je volně v interiéru umístěn tympanon, ukázka původní gotické chrámové architektury.

Pohřbívání u kostela bylo ukončeno roku 1771. Na počátku 19. století se zarovnávaly staré hroby a v roce 1844 byla zrušena hřbitovní zídka. Zachována zůstala její část pod kostelem. Do ní bylo vestavěno schodiště, v roce 1848 doplněné vázami na žulových hranolech. Sochy na schodišti, sv. Norbert a sv. František Xaverský s klečícím černochem, patřily s největší pravděpodobností původně ke chrámovému mobiliáři, můžeme je připsat Süsmayerovi. Socha Imaculaty před kaplí sv. Barbory byla přemístěna od původního vchodu na hřbitov.

Děkanství - fara č. p. 220
Je barokního původu, vzniklo po roce 1691 přestavbou ze staršího domu, opuštěného v průběhu třicetileté války. Při největším městském požáru roku 1796 byla budova silně poškozena, za rok již opět sloužila svému účelu. V roce 1800 došlo k renovaci domu do jeho současné podoby. Původní arkády již nebyly při rekonstrukci obnoveny. Nad vstupem je umístěn kamenný arcibiskupský znak.

Dům č. p. 86 a 87 - Stará pošta
Jednopatrový dům na náměstí s originálním secesním průčelím s ornamentálními a květinovými vzory vznikl koncem 17. století spojením dvou renesančních domů.

V roce 1776 vznikla v domě císařská pošta. Poštovní úřad byl tehdy udělován dědičně v rámci jedné rodiny. Honosné náhrobky dědičných poštmistrů lze nalézt na hřbitově před vchodem do kostelíka sv. Víta. Pošta zanikla roku 1848.

Dům č. p. 85
Je renesančního původu, po třicetileté válce byl přestavěn v barokním slohu. V letech 1685 – 87 jej vlastnil italský architekt Antonio de Alfieri. Po r. 1902 získal dům hoteliér J. Slabý a radikálně jej přestavěl. V nové budově hotelu vzniklo centrum kulturního dění ve městě.

Dům č. p. 84 – lékárna U Zlatého orla
Jako většina domů městského centra je bývalá lékárna goticko – renesančního původu a byla vždy v majetku nejbohatších měšťanů. Koncem 17. století patřil dům solnímu hejtmanovi Matěji Jindřichu Doudlebskému z Hortenfelsu.

V roce 1795 koupil dům lékárník Jan Kubert a založil tím téměř stopadesátiletou tradici lékárnictví. V roce 1803 prodal Jan Kubert lékárnu Josefu Drexlerovi, poté se zde vystřídali lékárník František Peiger (1820) a František Grim (1829), magistr a týnský purkmistr. Za života posledně jmenovaného získal dům název U Zlatého orla. Na nároží je zachován fragment domovního znamení, dvouhlavého orla. Grimové vlastnili lékárnu do roku 1907, poté dům koupil známý týnský lékárník a dlouholetý starosta PhMr. Josef Procházka. Lékárna se zde udržela až do 60. let 20. století.

Dům č. p. 38 - Hostinec U Zlatého lva
Původ domu je goticko – renesanční, nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1654, kdy byl židovským majetkem. Po vysídlení židovských obyvatel z města jej v r. 1681 získal týnský měšťan Bartoloměj Váňa. Název hostince se poprvé objevuje v roce 1815, ale tato živnost je zde doložena již k roku 1776. Jádro domu obsahuje gotické prvky. Původní zdivo vyniká mimořádnou tloušťkou, v přízemí dosahuje až 115 cm. K hospodářskému zázemí domu náleží stodola, v jejím interiéru je dochována studna. Průčelí stodoly obsahuje zajímavý dvouetážový barokní štít. Dnešní podoba domu pochází z barokních a klasicistních přestaveb.

Zámek - č. p. 1
Byl postaven roku 1699 jako hlavní sídlo arcibiskupské správy panství náhradou za tehdy již neobyvatelný hrad. Základem pro stavbu zámku se staly parcely tří původních gotických domů.

Zámek je dodnes nejrozsáhlejším objektem městského centra. Průčelí je původní, raně barokní s klasicistními úpravami a střešními štítky. Vstupní portál s ostěním pochází z období po roce 1800. Celkový architektonický výraz budovy završuje pseudomansardová střecha.

V interiérech se dochovala zajímavá klasicistní dveřní ostění, dnes součást expozice Městského muzea. Ve sklepeních pod zámkem ústí podzemní chodby, částečně tesané ve skále, pravděpodobně pozůstatek původního podzemního labyrintu. Podzemí je nepřístupné, z valné většiny zaslepené a zatopené vodou. V přízemí zámku je dnes Městská knihovna a v obou horních patrech Městské muzeum s expozicemi vltavotýnského regionu, vorařství, loutek, vltavínů a sálu režiséra Alfréda Radoka.

Sakařův rodný dům
Původní součást zámeckého hospodářského komplexu, dům panského zahradníka, změnil již zcela svoji historickou podobu. 29. dubna 1870 se v domě narodil Josef Sakař, významný historik, autor několikasvazkových dějin měst Týna nad Vltavou a Pardubic. Dnes je na stěně přestavěného domu umístěna pamětní deska Josefa Sakaře, odhalená u příležitosti stého výročí historikova narození.

Radnice - č. p. 2
Budova radnice je v jádru renesanční. Po požáru roku 1796 byla přestavěna týnskými staviteli Františkem Kaplickým a Janem Kaucem, architektem nové stavby byl třeboňský mistr Lyvora. Město již nedokázalo financovat nákladnou renovaci budovy do její původní podoby, nebyla obnovena věžička s hodinami. Průčelí stavby v pozdně barokním slohu bylo odlehčeno arkádami. Pod nimi se v minulosti prodával chléb v takzvané chlebnici. Byla zde zavěšena i městská váha a žebříky spolu s háky pro případ ohně.

Přízemní místnosti radnice sloužily mimo jiné také jako solní sklad a od roku 1725 zde bylo „vězení sousedské“ - městská šatlava. Zadní trakt budovy se využíval již v 16. století jako městský pivovar.
Svému účelu slouží radnice dodnes. V interiéru je zajímavé pseudohistorické schodiště.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.tnv.cz, na kterých najdete další informace.