Dolní Bukovsko

Dolní Bukovsko

Dolní Bukovsko je městys v Jihočeském kraji asi 25 km na sever od Českých Budějovic. Dolní Bukovsko má asi 1 500 obyvatel. Pod správu obce patří ještě 7 okolních vesnic s necelými 400 obyvateli (Sedlíkovice, Pelejovice, Radonice, Hvozdno, Popovice, Bzí a Horní Bukovsko).

Dominantou obce je ranně gotický farní kostel Narození Panny Marie postavený roku 1280 s fragmenty fresek z let 1320 až 1350, renesančním zvonem z roku 1595 a barokním mobiliářem. Zajímavě působí i secesní budova školy.

Obec leží v severní části okresu České Budějovice, hraničí s okresem Tábor. Od 16. stol. mělo městečko ve znaku červenou pětilistou růži se zlatým jádrem a zelenými okvětními lístky. Založeno bylo v době vlády Přemysla Otakara II. v druhé polovině 13. stol. jako trhové místo na křižovatce cest.

První písemná zmínka je z roku 1323, kdy král Jan Lucemburský měnil městečko Bukovsko spolu s 2 vesnicemi za vesnice u Bechyně a od té doby bylo Dolní Bukovsko zbožím rožmberským. Od vrchnosti bylo nadáno mnoha výsadami. Od roku 1511 právem od úmrtí, právem vařit pivo, výročními trhy a od roku 1599 dočasně osvobozením od všech robot, od roku 1612  "na věčné časy" a dalšími výhodami. Vrchnost zde měla značně dobré příjmy z mýta, které se zde vybíralo.

Dnes má Dolní Bukovsko téměř 1050 obyvatel a popisných čísel skoro 400. K obci patří ještě 7 okolních vesnic s necelými 400 obyvateli. Jsou to Sedlíkovice, Pelejovice, Radonice, Hvozdno, Popovice, Bzí a Horní Bukovsko.

Za povšimnutí také stojí kostel v osadě Horní Bukovsko, gotický s fragmenty fresek, renesančním zvonem z roku 1595 a barokním mobiliářem. Kostel je poutním místem. V Sedlíkovicích a Pelejovicích se zachovaly statky ve slohu selského baroka.

Současnost
Charakter krajiny je zemědělský, na pozemcích hospodaří družstvo vlastníků, dále je v obci moderní cihelna, drůbežárna a další menší podniky. V obci je úplná základní škola, mateřská škola, praktický lékař a všechny potřebné služby, včetně lékárny, kulturní dům, kino, sportovní stadion, tenisové kurty, volejbalové hřiště a ubytování. V katastru je prameniště a úpravna velmi kvalitní podzemní vody.

Nadějně běží výstavba rodinných domků. 1. 12. 1997 předseda Parlamentu udělil obci prapor, který vychází z tradičního znaku: na bílém podkladu červená pětilistá růže a v rozích čtyři bukové listy. Obec chtěla žádat o vrácení městských práv. Bohužel v padesátých letech poklesl počet obyvatel v Dolním Bukovsku o 400 a v osadách o dvě třetiny. V posledních letech v městečku počet obyvatel pomalu stoupá, ale osady se vylidňují i nadále.
 
Historie
Obec se nachází na severním okraji Třeboňské pánve a patří do oblasti Pšeničných Blat. Leží při silnici směřující z Českých Budějovic přes Veselí nad Lužnicí do Prahy, cca 25 km od Českých Budějovic. Centrem Dolního Bukovska je obdélné náměstí, v jehož severní části stojí lipami obklopený farní kostel Narození Panny Marie, dále zde najdete poštu i obecní úřad a samozřejmě školu, jejíž budova pochází z roku 1906. Dnes žije v obci zhruba 1500 obyvatel na rozloze 3540 hektarů a patří k ní ještě 7 dalších osad.

Nejstarší zmínka
Trhové městečko Dolní Bukovsko bylo založeno pravděpodobně králem Přemyslem Otakarem II. při křižovatce důležitých komunikací. Této skutečnosti by nasvědčovala pravidelná dispozice náměstí, které je tvořeno dvěma řadami usedlostí, rozkládajících se podél silnice. První zmínka o obci pochází z roku 1323, kdy český král Jan Lucemburský směnil Dolní Bukovsko s vesnicemi Neplachov a Drahotěšice za vsi Radětice, Hvožďany a Křída, jež patřily Petru I. z Rožmberka. Dolní Bukovsko tak přešlo do držby Rožmberků. Tento rod připomíná také znak obce, který se skládá z červené rožmberské růže se zlatým středem a zelenými kališními lístky na stříbrném štítě.

Bukovská tvrz
V Dolním Bukovsku se nacházela tvrz, která tvořila centrum bukovského panství spolu se šestnácti vesnicemi. Z neznámých důvodů však v 15. století zpustla. Její existenci dokládá list císaře Karla IV. z roku 1349 Petrovým synům, týkající se snížení královské daně z jejich statků za zásluhy. V roce 1942 byly nalezeny zbytky tvrze a dodnes ji připomíná ostrůvek uprostřed Obecního rybníka a místní název V Hradu. K roku 1404 je připomínán poslední zdejší purkrabí Přibík ze Žimutic. V roce 1435 bylo Dolní Bukovsko připojeno k třeboňskému panství. Z Dolního Bukovska plynul Rožmberkům příjem v podobě mýta, jež se vybíralo na křižovatce zdejších komunikací. Roku 1382 byl vydán zvláštní sazebník mýtného. Významu trhového městečka odpovídala pozornost, kterou mu jeho majitelé věnovali. Roku 1511 osvobodil Petr IV. z Rožmberka Dolní Bukovsko od práva od úmrti. Poddaní tak mohli volně odkazovat svůj majetek, ale ten musel zůstat v rámci panství.

Majitelé Dolního Bukovska
Další rožmberský vladař Vilém z Rožmberka udělil roku 1555 obci právo konat roční tři velké trhy a vařit pivo. Petr Vok z Rožmberka však obci várečné právo odňal kvůli nově založenému pivovaru v Lomnici nad Lužnicí. Bukovští odtud museli pivo povinně odebírat. Náhradou byli zdejší obyvatelé dočasně osvobozeni od roboty. Dědic po Rožmbercích Jan Jiří ze Švamberka listinou z roku 1612 dočasné osvobození od všech robot rozšířil na "věčné časy" a potvrdil i další výsady a úlevy. Tyto výsady respektovali i následující vlastníci panství.

Na začátku 18. století se roku 1706 v Dolním Bukovsku konstituoval společný cech zdejších řemeslníků, jehož zřízení schválil kníže Adam František ze Schwarzenberku. K úkolům cechu náležel dohled nad řemeslníky v obci, ochrana před nekalou konkurencí a vzájemná výpomoc. K povinnostem členů patřila také pilná návštěva bohoslužeb. Korporace se účastnila s vlastním praporem církevních slavností.

Trvalou prosperitu přinášelo obci pořádání jarmarků a týdenních dobytčích trhů, na něž chodili řezníci z celého kraje. Přicházeli pravidelně i zákazníci z Bavorska. Právo konání třech výročních trhů (jarmarků) na sv. Vojtěcha (24. dubna), sv. Máří Magdalénu (22. července) a na sv. Havla (16. října) znovu potvrdil v roce 1784 císař Josef II. V obci mělo grunt podle údajů tereziánského katastru z roku 1757 celkem 60 hospodářů. Počet výročních trhů se v roce 1870 zvýšil na pět ročně. Prodával se tu nejen dobytek, ale i veškeré zboží pro domácnost a hospodářství. Obec vybírala za každý na trh přivedený kus dobytka poplatek ve výši 20 haléřů. Značné tržby měly i místní hostince a obchody. Velmi proslulé byly pro tuto příležitost připravované jaternice, na něž se těšili pravidelní návštěvníci trhů. Zprostředkováním prodeje dobytka se zabývala zvláštní skupina lidí, zvaných sasarníci. Jednalo se o chudé chalupníky, kteří nabízeli za úplatu hospodářům sjednání výhodné koupě dobytka. Trh představoval významnou společenskou událost, proto ho navštěvovali i ti, kdo neměli v úmyslu obchodovat.

Další majitelé bukovského panství
Syn Jana Jiřího, Petr ze Švamberka se účastnil protihabsburského odboje, proto byl po bitvě na Bílé Hoře majetek rodu zkonfiskován a připadl císaři Ferdinandu II. Při válečných operacích v roce 1619 bylo městečko vypleněno. Pustošení se obci nevyhnulo ani v dalších letech třicetileté války. Ještě v roce 1661 se uvádělo ze zdejších 47 usedlostí jen 36 obsazených. Habsburkové zastavili třeboňské panství v roce 1637 polskému králi Vladislavovi IV. V roce 1660 bylo panství darováno císařovým bratrem, arciknížetem Leopoldem Vilémem, Janu Adolfovi ze Schwarzenberku. Bukovskou vrchností zůstali Schwarzenberkové až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

Čerpáno z oficiálních stránek http://www.dolnibukovsko.cz, na kterých najdete další informace.