Nové Hrady

Nové Hrady

Nové Hrady jsou město v Novohradských horách poblíž hranic s Rakouskem, asi 30 km jihovýchodně od Českých Budějovic. Mají 634 domů a asi 2 600 obyvatel, katastrální výměra města činí 7 968 ha. PSČ je 373 33 vyjma místní části Byňov, která má PSČ 373 34. Město se nachází v Čechách, ale katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné se stala součástí Čech až 31. července 1920. Předtím jako součást tzv. Vitorazska náležela k Dolním Rakousům.

Zajímavosti ve městě a okolí

Terčino údolí

PR Červené blato

NPP Hojná voda

Horní Stropnice

tvrz Cuknštejn

hrad Nové Hrady

Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie - klášter servitů

zámek Nové Hrady

Historie a památky
Nejstarší dochovaná písemná zmínka o novohradském hradu je datována 21. května 1279, kdy se na darovací listinu jako svědek podepsal Hogyrius de Gretzen, neboli Ojíř z Nového Hradu, příslušník rodu Vítkovců.

Počátkem 14. století patřily Nové Hrady, uváděné již roku 1284 jako město, pánům z Landštejna. Ti je pak 18. srpna 1359 prodali bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. Ve 2. polovině 14. století bylo město opevněno hradbami a zdejším měšťanům se dostalo obdobných práv a výsad, jakým se těšili obyvatelé královských měst.

Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešly Nové Hrady spolu s dalším rožmberským majetkem na Jana Jiřího ze Švamberka. Tento rod ovšem zdejší panství držel pouze do roku 1620, kdy se Petr za Švamberka přidal na stranu vzbouřivších se stavů a po porážce povstání mu byl majetek zabaven.

Významná kapitola v historii města a celého Novohradska se začala psát 6. února 1620, kdy císař Ferdinand II. věnoval panství jako splátku dluhu Karlu Bonaventurovi Buquoy, válečníkovi ze starého francouzského rodu. Rod Buquoy pak držel novohradské panství 325 let až do roku 1945 a zanechal zde mnoho významných stavebních, uměleckých i přírodních památek. Celá oblast dostala mocný impuls k rozvoji zejména zakládáním sklářských hutí, které na přelomu 18. a 19. století dosáhly evropského věhlasu hlavně výrobou hyalithu - černého a červeného skla, nepropouštějícího světlo, jehož vynález se připisuje hraběti Jiřímu Buquoy.

Postupně prováděná nákladná celková rekonstrukce hradu dospěla v roce 1997 do takové podoby, že mohla být návštěvníkům zpřístupněna první část stálé expozice v tzv. Paláci. Od 1. června 2000 je přístupná celá hradní expozice a v prostorách hradu jsou konány různé kulturní a společenské akce.

Barokní klášter řádu Služebníků panny Marie - servitů
Vystavěl v letech 1678 až 1681 Ferdinand Buquoy jako splnění svého slibu, daného za záchranu života po těžkém zranění v tažení proti Turkům. Nyní jej řád servitů opět po celkové rekonstrukci navrátil jeho původnímu účelu - být domem setkání, místem klidu a ztišení duše.
 
Kostel v Nových Hradech
Je doložen listinou již v roce 1284. V roce 1423 byl spolu s celým městem zničen husity a v roce 1467 znovu při požáru, založeném šternberskou soldateskou. Nynější podoba kostela pochází z přelomu 15. a 16. století, stavba byla dokončena v roce 1590.

Empírový zámek
Na někdejším východním okraji města byl postaven v letech 1801 až 1810 a obklopen parkem s jezírkem. Rod Buquoy se do něho přestěhoval z hradu a z tzv. Rezidence na náměstí.

Na novohradském hřbitově najdete hrobku rodu Buquoy, která byla postavena v letech 1890 až 1892 v pseudogotickém slohu podle návrhu Schulze z Prahy. Tympanon portálu kaple je obložen mozaikou podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského. V hrobce jsou uloženy ostatky osmi příslušníků rodu.

Tvrz Cuknštejn
Jihozápadně od Nových Hradů, na okraji romantického přírodního parku Tereziino údolí, stojí výjimečně zachovalá vladycká tvrz Cuknštejn, postavená na sklonku 15. století a od té doby téměř neupravovaná. Tvrz patří k nejzachovalejším a nejzajímavějším památkám svého druhu v jižních Čechách.

Průčelí tvrze s pilíři po stranách a nepravidelně rozloženými okny ukazuje starý ráz. Uprostřed něho je stará gotická brána, na níž jsou dosud patrné důkazy toho, že se tu kdysi spouštěl most přes příkop; ale most ani příkop už tu dávno nejsou. V průjezdu je druhá gotická brána, která nedosahuje až k zemi - zdá se, že zde bylo hodně země vybráno, když se zasypával příkop, aby se dosáhlo rovné cesty do dvora. Za druhou bránou jsou otvory k prostrčení klády - byla tu tedy také vrata, jako v první bráně.

Průjezdem přijdeme do čtvercového dvora, který má ráz doby Vladislavské, patrný například podle malých, kameny obložených oken a dvojích dveří se zachovanými kamennými portály. Vpravo a vlevo vedou schody na kamenné pavlače a pavlač se táhne také v celé straně nad průjezdem. V severozápadním rohu stojí hrubá osmiboká věž s vysokou, původně šindelovou střechou. Tvrz je ze tří stran obehnaná kamennou hradbou, ze čtvrté bývala chráněna příkopem.

Tvrz Cuknštejn, menší než panské hrady, ale prostornější a úpravnější než věžovaté tvrze 14. století, je vzácně dochovaným příkladem staročeského sídla, které naznačuje přechod od tvrzí k pozdějším zámkům.
 
Stavební charakter tvrze i písemné památky svědčí o tom, že jej postavili ke sklonku 15. století vladykové z Michnic na pozemcích své tvrze Světví. Tu držel v roce 1488 Vilém z Michnic. Tehdy Cuknštejn snad ještě nestál, ale jistě byl postaven již roku 1491, kdy se Vilém psal "seděním na Cukenštejně".

Vilémův strýc Oldřich Pouzar z Michnic, který přejal po jeho smrti roku 1496 všechny jeho statky, držel potom tvrz Cuknštejn s poplužním dvorem, mlýnem a vsí, vsi Světví, Kropšlák, Krncov, Konracšlák, dvůr a ves Michnice, dvůr Valtyhuf (mezi Michnicí a Rožmitálem), ves Klení s podacím, tvrz Svébohy, dvůr a ves v Třičměřích, Vesci, Pěčíně, ve Velikém Třebci dvory kmecí, vesnice Lniště a Římov, dvůr a ves Sedlec, dvory kmecí v Otěvěku, Strachovicích, Tmelnici a Kočíně. K tomu vyženil Nalžov, kde povznesl stříbrné doly a koupil zboží Olešnické. Býval úředníkem na Pražském hradě, kde dal po požáru roku 1543 zhotovit zvon do chrámu sv. Víta a jiný zvon do kostela P. Marie před Týnem. Býval často na sněmech a různých veřejných jednáních a zemřel roku 1545 na Hradčanech, kde je také v chrámu sv. Víta pochován.

Jeho synové rozdělili se dne 15. září 1549 takto: Svojše dostal Cuknštejn, Svébohy a Olbramov, Jindřich zdědil Žumberk, Chvalkov a Michnice, Vok Jošt dostal Olešnici a Jan zboží Nalžovské.

Na Cuknštejně se pak vystřídalo ještě několik majitelů. Roku 1588 Cuknštejn držel Pavel Boubínský z Újezda s manželkou Kateřinou z Malovic. Roku 1597 byla tvrz majetkem Jiříka Káby z Rybňan. Ten se za válek od roku 1618 uchýlil s manželkou a sedmi dětmi do města Třeboně, kde roku 1620 zemřel. Jeho vypleněný statek byl toho roku zabrán císařem a darován rodině generála Buquoy, v jejímž majetku zůstal až do roku 1945.

Místní části:
1. Byňov
2. Nakolice
3. Nové Hrady
4. Obora
5. Štiptoň
6. Údolí
7. Veveří

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.novehrady.cz, na kterých najdete další informace.