Damnice

Damnice

Historie obce
Politická a katastrální obec - vesnice, ležící na široké, velmi úrodné rovině 216 m n. m., již vede silnice ze 4 km SZ vzdálené Miroslavě. Za městečkem tím, na okresu směrem J a JV táhne se téměř bezvadná nízká rovina, k jihu nepatrně klesající a vesměs velmi úrodná až za městečko Jiřice, kde ji přepažuje mírný a úzký pás vyvýšeniny mezi Dolenicemi a Troskotovicemi vystupující. Stavební plocha obce je velmi rozsáhlá a je až podivné, že počet obyvatel jejich v tak žírném kraji mnohem rychleji nevzrůstá.

Vedle jiných obcí má zvláště tato rozlehlé návsí vrbami zarostlé, úplně bez užitku se ztrácející; kdyby správcové její ještě nyní, přibravše znalce, založil plány odvodňovací a asanační, mohly by stáli se Damnice z nejúhlednějších obcí okresu. Orná půda sahá u všech německých obcí až těsně k vesnici, nikde není spatřiti skaliska nebo pustého štěrkoviště, všude samá plodná půda: rovněž v tratích nenajdeme skoro nikde zmol, oulehlí a lad, na svazích pahrbků všude vysázena vínorodá réva.

Proto také stavivem domů jest buď hlína smíšená se slamou anebo pálené cihly, krytina vesměs křidlice. Zámožný zdejší lid dávno si již zavedl stroje pro práce zemědělské. Kroj je poloměstský, k čemuž vede dílem větší zámožnost zdejšího lidu a pak styk s městy, do nichž dáváni jsou mladíci i dcery na studie, hojněji než z obcí českých.

V roce 1672 bylo v Damnicích 15 starousedlých hospodářů, kteří obdělávali 152 kusů rolí ve výměře 1022 měř. 2 2/3 osm.měř. I. tř. a 511 měř. 1 1/3 osm. měř. II. tř.; nově (založeny) obydleny byly od r.1657 3 domy o 29 kusích rolí se 191 měř. 2 2/3 osm . měř. I. tř. a 95 měř. 5 1/3 osm. měř II. tř., t. j. 16 lánu. Nově opuštěn byl 1 dům o 7 kusích rolí se 60 měř. I. tř. a 30 měř. II. tř.; starých pustých domů bylo 13 ve výměře 420 m. I. tř. 210 měř. II tř., t. j. 5 lánů 7 a půl čtvrtiny osm. lánu.

V polovici 18. století byly všechny domky svými držiteli zakoupeny, a sice bylo zde 16 5/4 lánů po 114 měřících 3 1/2 osm. m.. roli a 2 měřice svobodných vinic; každý platil daně z rolí 54 zl. 33 kr. a z vinic 1 zl. 24 kr.; pak 14 půllánů po 47 1/2 měř roli a měř. svob. vinice, z čehož platil 21 zl. 51 kr. a 42 kr.; 19 domkářů, již měli po 3/8 vinic a platili po 1 zl. 9 kr. a 2 1/2 domkaři platili daně po 24 kr.; také zde bylo14 stran bez domků, které však měly role v obcích sousedních. Obci patřilo 35 1/8 měř. rolí a 22 5/8 měř. pastvin a vedle toho jí náleželo právo spolupastvy na pastvinách vrchnostenských. Také měla kovárnu a pastoušku. Celkem zde měla vrchnost 2/64 lánu rolí, z nichž platila 1 zl. 52 kr. 2 den., poddaní měli 18 lánů 56/64 l., z nichž platili 1132 zl. 30 kr. ročních daní.

Z dějin roku 1353 prodal zde jistý Trojan lán Budislavovi z Damic za 21 hř. a Luček z Damic daroval v témž čase jiný lán své manželce Juditě. Tehdy také spojili své dvory Bureš a Jan z Damic. Jan a jeho manželka Geruše prodali r. 1355 zdejší lán Bartoloměji, kaplanovi v klášteře Oslavanském. Budislav z Damic učinil smlouvu s Petrem z Freiberka o spolku na statku zdejším, statcích v Našiměřicích a Žbánicích. Před tím koupil od Kateřiny z Damic 2 zdejší lány, přikoupiv k nim později ještě 2 dvory, které roku 1366 i s 2 roli, 2 1/2 lány a 4 dvorci Václavovi z Damic za 144 hř. prodal. Roku 1361 upsal Pešek své manželce Markétě na zdejších 4 lánech 6 hř. ročního platu, a r. 1365 Braclav z Damic své manželce Johaně z Bohutic 10 hř. ročních dal rovněž na svém statku pojistiti. Roku 1373 prodal zde Niket Rustrung z Rausenbruku Filipovi z Jakubova 6 dvorců. Také zde dala zdejší držitelka jménem Vracka z Damic svému manželu Václavovi z Václavova zapsati věno a Jimram z Jakubova prodal zde r. 1378 klášteru v Dalešicích roční poplatek 7 hřiven.

Roku 1380 držel značný díl zdejší vsi Štěpán z Bránek, na nějž dal své manželce Markétě 250 hř. vtělili. Zápis tento vztahoval se i na díl Našiměřic. Totéž učinila Markéta svému druhému manželovi Heršovi ze Štítovic. Roku 1390 prodal zde Mikuláš z Wunderdorfu dvůr Fridolinovi z Dyjákovic. Sulek z Radkova a Bohuslav z Holúbka postoupili roku 1408 Janu Vajtmilerovi ze Žerotic 3 lány a 4½ hř. platu ročně v Damicích. Tento koupil od Oldřicha Stoše z Bránic zdejších 12 lánů a 4 dvorce a mimo to od Helše z Turovic 1½ lánu. Po něm dědil zikmund z Vajtmíle asi 1440. Ten pohání r. 1447 pana Jiříka z Vranova ze 40 hř. gr. dob. stř., že mu jest berní pobral ve vsi Damicích, nemaje k tomu práva a ,,odvedl mně od práva, jakož jsem jej o to byl prve pohnal.“

Týž pohání paní Annu, manželku páně Jiříkovu z Vranovic, z Vajtmíle atd. ze 300 hř. gr. dob. stř., že mu drží jeho vlastní ves Damice se vším příslušenstvím nemajíc k tomu práva.

Václav z Vajtmíle prodal tuto ves r. 1508 Janovi z Vajtmíle-Žerotic, načež r. 1520 Šebestián z Vajtmíle postoupil 6zdejších lánů Markvartovi Valeckému z Mirova a proboštství hypolitskému za 2 části zpustlé vsi Něm. Borotic úroky své z Damic. Zikmund Valecký získal asi r. 1535 od Zdenka Meziřičského z Lomnice i poddané poplatníky (robotníky), kteří patřili k městečku Šatavě a vedle toho smlouvou od kláštera v Dalešicích 5 usedlíků v Damicích a mimo to 5 hř. 10gr. ročního nájemného, začež on platil klášteru tomu ročně 15 hř. 8 gr. ze statku Miroslavi. Na ostatní části vsi damic držel zástavu zemský hejtman moravský a za tu část vsi, jež náležela klášteru Oslavanskému i s patronátem farním v Miroslavi změnil své nároky Zikmund Valecký z Mírova na ves Babice, čímž Damice úplně k Miroslavi připojeny.¹) Roku 1628 byly obě zpustošené vesnice Suchohrdly s tvrzí i farou a Damnice s dvorem, ovčírnou a vinicemi vloženy zemským právem Jiřímu hr. z Náchoda do desk, jenž jich i se zbožím k Miroslavi náležejícím při konfiskaci statků těch po Hynkovi hodickém z Hodic koupí nabyl. Roku 1794 vyhořelo půl vesnice. (Povinnosti rohotní uvedeny u městečka Miroslavě.)

Dne 15. září 1750 přibyla do Damic rektifikační komise majíc vyšetřiti spor o hranice pusté vsi Libic, náležející k panství Fryšavé a Damic, patřící ke klášteru v Louce u Znojma. Ve 3 dnech byly práce ukončeny a starostové i sousedé okolních vsi – počtem 38 – potvrdili spisem, že přičiněním předsedy komise Fr. Ant. Šubíře svob. pána z Chobyně jsou s rozdělením pozemku a vytčením hranic úplně spokojeni.

Při zrušení roboty obnášel výkup ze ¼ lánu 273 zl. 36 kr. k. m. Damice jsou ode dávna přifařeny k Jiřicím; ve vsi jest pouze nepatrná kaplička.

Škola jest jednotřídní, umístěná ve skrovné budově přízemní při silnici vedoucí sem z Miroslavě do Jiřic. Správcem jejím je Fr. Pacal.

Roku 1628 byla celá ves vypálená a zpustlá. Rovněž v roce 1794 zničil požár půl vsi. V roce 1793 bylo zde v 53 domech 265 obyvatelů, v roce 1834 bylo ve 64 domech 357 obyvatelů (151 mužů, 206 žen), roku 1869 v 65 domech 328 obyvatelů (146 mužů, 182 žen), roku 1880 v 75 domech 433 obyvatelů, mezi nimi 29 Čechů, roku 1910 ve 104 domech 532 obyvatelů (264 mužů, 268 žen), ale pouze 18 Čechů. Plošná výměra obce jest 891 ha 4 a, z čehož náleží obci 16 ha 33 a rolí, 12 a 32 m² zahrady, 6 ha 92 a pastvin, velkostatkáři Ad. Wilhelmovi z Miroslavě 7,38 ha rolí.

Trati obecní se jmenují: Kreutzäcker, Hofstatt, Kleiner a Grosser Teich, Queräcker, Haidbergen und hintere Weingärten, Ingabeln, Presshausfeld, Rossweide, Mitterfeld, Leben, Haidäcker, Antoniried.

Damnice
Ves v n. v. 198 m. 4es. též Damnice (1890, 1900); něm. Damitz. roku 1923, změna hranic mezi Damnicemi a Miroslaví. V letech 1938 – 45 u landrátu Znojmo. Středně velká, dříve německá obec s českou menšinou. Roku 1850 měly 344 obyvatel.

Vyspělá zemědělská obec s vinařstvím. Roku 1900: hosp. půda 868 ha (pole 837, vinice 10, pastv. 9, zahr. 7, louky 5); koně 83, skot 344, brav 359 ks. Družstva: mlékařské (1911, 1935), vodní (1924). Cihelny (1 – 1908, 2 – 1924, 1 – 1935). pila (1948).

Žel. zast. Damnice – Dolenice (v katastru Dolenic), do 1923 v katastru Damnic žel. stan. Miroslav.

Památka

Pieta - Damnice
Umístění - zvonice.

Restaurátorská zpráva:
Pieta - řezba z lipového dřeva, z konce 19. stol., pocházející z dílny znojemského J. Lustiga. Plastika piety s rozpadlým podstavcem byla převzata od místního občana, kde byla dočasně uskladněna a nacházela se ve velmi dezolátním stavu a neúplná. Byla prosycena značnou vlhkostí a místy prorostlá plísní a houbou. Polychromie byla opadlá v celých plochách.

Úvodem bylo nutné provést opatrnou celkovou očistu, od tohoto zamoření. Byla dezinfikovaná, zajištěna, zpevněna. Bylo provedeno zpevnění odpojené polychromie a zlacení. Drobné detaily řezby opadlé z plastiky, nebyly k dispozici, a proto musely být provedeny dořezby chybějící modelace a detailů výzdoby

Rovněž tímto způsobem bylo přistupováno při rekonstrukci podstavce Piety. Některé díly byly ztraceny - zbylé byly vlhkem zdeformovány. Nepodařilo se nalézt žádnou starší fotodokumentaci, ani písemný zápis týkající se dané památky.

Popis památky
Sousoší “Piety" je obsazeno na obdélný konkávně prohnutý podstavec s ornamentálně zdobenou římsou. Znázorňuje v klasické kompozici sedící Pannu Marii – držící na klíně mrtvého Ježíše Krista. Pravá ruka Panny Marie podpírá Kristovu hlavu, levá hladí jeho tvář. Pozadí tvoří stylizovaný fíkový strom. Na hlavě Krista, i Panny Marie jsou dřevěné pozlacené koruny.

Sousoší patří k přechodnému vertikálnímu typu moravsko – rakouských piet a pochází z konce minulého století. Před restaurování byly na sousoší pouze zbytky původní polychromie a zlacení. Zlaceny byly korunky – lem – draperie Mariiných šatů a ornament na podstavci. Vše bylo nově pozlaceno plátkovým zlatem. Předem bylo provedeno povrchové odčištění a odstranění zbytků nepůvodních přemaleb. Byl proveden podklad a 5násobný nános křídové vrstvy. Po vybroušení a zalešování byla obnovena barevná polychromie olejovými barvami, dle zachovalých fragmentů. Podstavec - podložen, zakřídován, vybroušen, zalešován a obnovena imitace mramoru.

Charakteristika poškozených a chybějících částí „Piety“
Byla odlomena levá ruka lokte, rozpadlé koruny Krista i P. Marie.Poškozena modelace hřbetu pravé ruky P. Marie, poškození na hlavě Krista ve vlasové partii, velké praskliny slepovaných částí. Chybějící řezbované detaily modelace na těle Krista. Články prstů u obou nohou. Poškození na prstech rukou, stehně atd. Další četná poškození sochy P. Maire a stromu (fíkovníku) v pozadí jsou zdokumentovány přiloženou fotodokumentací.

Z důvodů nesoudržnosti bloku (zdegradované klihové pojivo), byla plastika kompletně rozebrána a po ošetření opět sestavena do původního celku. Poté bylo následně přikročeno k rekonstrukci původní polychromie a zlacení.

I když není tato Pieta v seznamu památek a nemusí mít tudíž konzultace s pracovníkem PÚ, přesto jsme před začátkem prací postup konzultovali s panem PhDr. L. Mlčákem, pracovníkem PÚ. Postup i barevnost, včetně zlacení atd. bylo průběžně konzultováno s panem PhDr. Mlčákem - až do ukončení. Tím byly restaurátorské práce dokončeny a dílo předáno do péče obce.

Datum předání: listopad 1995

Ze zprávy Státního ústavu památkové péče, Valdštejnské náměstí 3, Praha 1, Malá Strana

Jde o pozoruhodnou práci, dokládající zřejmě další, dosud neznámou lokalitu s místním kultem milostné Piety z Dreieichen, který byl v období 18. a počínajícího 19. století u nás rozšířen zejména na jižní Moravě (kromě Damnic najdeme kopie téže předlohy na Znojemsku také ve Slupu, Strachoticích, Vranovci, dále např. v Novosedlech či Brodu nad Dyjí).

Socha pochází ze zvonice v Damnnicích, okr. Znojmo. Jde o velice zajímavou, i když rustikalizující řezbu, jejíž vznik lze klást velmi pravděpodobně na počátek 19. století. Plastika je adjustována na původní obdélné zlacené konzole s motivem vejcovce ve spodním profilu římsy.

Pieta je spíše volnější variantou milostné sochy z Maria Dreieichen v Dolním Rakousku (Kristova ruka nespadá volně k Mariinu kolenu, vzájemné objetí není tak těsné jako u originálu) – nepřesnosti jsou jistě dány tím, že autor řezby nepracoval přímo podle milostné sochy, ale nejspíše kopíroval jinou, známější moravskou repliku tohoto rakouského díla. Na Mariině klíně spočívá mrtvé Kristovo tělo s hrudníkem v poloze téměř vertikální. Matka pozdvihuje levici ke Kristově tváři, aby ji pohladila. Součástí sousoší je poměrně zdařilá volná řezba trojitého dubu, která naprosto nepochybně určuje ikonografii díla.

Byl podán návrh na prohlášení plastiky Pieta z Damnic za kulturní památku dle zákona 20/1987 sb. (7.6.2001).

Damnický památník
Fašismus, to nebyla jen strašná válka, to byly také věznice, koncentrační tábory a popraviště. Damnický památník - otevřená kniha se jmény obětí 2. světové války a obětí, umučených v koncentračních táborech, nám připomíná nejen oběti na životech, ale také slavné vítězství Rudé armády.

Zásluhou odbočky Svazu protifašistických bojovníků a MNV v Damnicích byl tento památník postaven v parčíku před školou při příležitosti 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecni-urad.net/source/index, na kterých najdete další informace.