Dyjákovice

Dyjákovice

Dyjákovice jsou jihomoravská obec Znojemské oblasti. V současné době má obec 849 stálých občanů a 450 objektů s číslem popisným.

Historie
Nejstarší zpráva o naší obci je z roku 1278, kdy po bitvě na Moravském poli vtrhl na Moravu Rudolf Habsburský a u Dyjákovic ležel táborem. Nejstarší písemné památky ukazují, že se jedná o českou osadu. Podle tvrzení biskupa Dětřicha z roku 1278 potvrdil biskup Robert klášteru premonstrátskému v Louce u Znojma patronát v Dyjákovicích, Příměticích, Šatově a Oleksovicích. Podle potvrzení biskupa Dětřicha z roku 1284 odváděly Dyjákovice (Dyax) téže Louce desátky.

Kolem roku 1320 byly Dyjákovice lénem biskupským a náležely k obvodu v Modřicích. Ve 14. století ves náležela pánům z Bítova. Roku 1390 Jan Hynek z Bítova prodal Dyjákovice s poddaným lidem panu Drslavovi ze Šelnberku. V předávací listině se uvádějí Dyjákovice pouze českým jménem. Později drželi Dyjákovice Dobeš a Beneš, bratři  z Boskovic. Ti v roce 1489 zaměnili ves bratřím Vilémovi a Vratislavovi z Pernštejna za 100 zlatých uherských ve zlatě.

Jan z Pernštejna přikoupil ještě v roce 1534 od města Znojma mlýn Rohrhof u Dyjákovic blíže Lávy. Dědictvím pak přišel všechen majetek na rod pánů z Lipé, kteří byli v Moravském Krumlově. Poněvadž se ale Berchtold Bohosud z Lipé zúčastnil českého povstání, propadl jeho majetek a byl pak prodán knížeti Lichtenštejnovi. Panství Dyjákovické pak bylo součástí panství Moravsko-krumlovského a mělo pak s Moravským Krumlovem stejné osudy.

Na městečko byly Dyjákovice povýšeny roku 1882 s právem dvou ročních trhů: 20. ledna – den sv. Fabiána a Šebestiána a 29. září – den sv. Michala. Dyjákovice měli jen jednu zajímavou poddanskou povinnost- - na den sv. Martina byla obec každoročně povinna dovézt na zámek Moravský Krumlov bílou husu na žebřinovém voze taženém čtyřmi bělouši. Naproti tomu město Láva na rakouském pomezí muselo každoročně před svítáním na Štědrý večer posílat do Dyjákovic libru pepře jako poplatek z užívání luk řečených „Pffeferwiesen“. Když se tak jednou nestalo, protože posel zabloudil do Tasovic místo do Dyjákovic, vrchnost Krumlovská žalovala město Lávu u zemského práva.

V roce 1835 kníže Lichtenštejn zrušil panský dvůr a pozemky pronajal sedlákům. Za vlády Lichtenštejnů se Dyjákovice poněmčily.

Dyjákovice zažily řadu živelných pohrom. Ze záznamů v kronice uvádíme ty největší: 27. května 1779 zničil požár 151 domů, 27. června 1780 bylo požárem zničeno 157 domů, 19. června 1800 shořelo 161 domů, 12. května 1814 shořelo 89 selských stavení, 22 chalup a 103 stodoly, rovněž s panským dvorem a myslivnou. Největší požár zuřil dne 15. srpna 1848, kdy za půldruhé hodiny zničil 173 domů a 120 stodol.

Škodily také povodně: 29. května 1820 tál sníh tak rychle, že rozvodněná Dyje strhala hráze a rozlila se do polí a pastvin. Ve stejném roce pak ještě průtrž mračen 21. května zaplavila pole tak, že voda stála na polích až do konce června a znemožnila sklidit úrodu. Další povodně jsou zaznamenány v roce 1815, 1816 a konečně také škody krupobitím, které bylo největší 14. června 1839, zničilo úrodu na polích, 10 července 1865, kdy bylo zničeno obilí, kroupami byli pobiti ptáci a zvěř.

Z válečných událostí posledních dob je v kronice uvedeno, že v listopadu 1805 protáhli Dyjákovicemi Rakušané, Rusové a Francouzi. Vojska sama neudělala škody, avšak po jejich odchodu byla obec přepadena loupežící tlupou, která táhla za vojsky. Po bitvě u Waagramu roku 1809 přitáhla francouzská vojska znovu. Na faře v Dyjákovicích byl ubytován generál Marmout. Tentokrát však vojsko loupilo po staveních, bralo a zabíjelo dobytek a plenilo sklepy. Za války prusko-rakouské přišli do Dyjákovic Prusové v červenci 1866 a leželi zde do srpna. Nezpůsobili však žádné škody, co potřebovali, to zaplatili.

Již ve 13. století se připomíná v Dyjákovicích farní kostel. Byl asi poloviční velikosti nynějšího, věž byla velmi nízká, strop byl dřevěný a červeně natřený. Stál na témže místě jako nynější kostel. V pozdější době nevyhovoval, proto byl rozebrán a na tom samém místě byl postaven kostel nový. Stavba trvala 5 let. Začal se stavět v roce 1757 farářem Ferdinandem Filceberem a dokončen byl 31. řijna 1761. Po dobu stavby sloužila jako kostel dřevěná budova s došky.

Hřbitov býval kolem kostela až do roku 1912. V tomto roce byl vybudován nový hřbitov nynější. Nejstarší zmínka o faře v Dyjákovicích je z 9. 3. 1290. Byla původně přízemní, krytá šindelem. V roce 1740 vyhořela a v roce 1748 byla postavena fara nynější. K faře patřila zahrada a pozemky ve výměře 48 ha, které v roce 1949 přešli do vlastnictví státu.

Je známo, že Dyjákovice byly do roku 1945 obcí se 100 % německého obyvatelstva. Teprve rok 1945 naplnil historickou spravedlnost, kdy správa a obec přešla do českých rukou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.dyjakovice.cz, na kterých najdete další informace.