Hostěradice

Hostěradice

Z historie obce
Nejstarší doložené osídlení oblasti Hostěradic je asi z 6. tisíciletí až 4 800 př. n. l. Z této doby se našly v polní trati "Teichmuhlen" dnešní polní tratě Rybník a U kravína kamenné nástroje kultury s lineární keramikou. Následně se našly také doklady o pobytu lidí kultury s moravskou malovanou keramikou asi 4800 až 4000 př. n. l., tzn. mladší a pozdní doba kamenná.

Na konci pozdní doby kamenné zde zakládal sídliště lid kultury se zvoncovitými poháry asi 2500 až 2000 př. n. l., který osídlil většinu území západní a střední Evropy. Z této doby se našly Žárové hroby, a to na jihozápadním okraji dnešního městečka v okolí zemědělského areálu. Z doby následující starší doby bronzové 2000 až 1550 př. n. l. se našlo pohřebiště v poloze Langes Feld - dnešní polní trať Dlouhé pole u Míšovic.Vedla tudy i pravěká obchodní stezka, o čemž svědčí významný nález skladu bronzu z pole Schrankenfeld dnešní polní trať Za vrbákem.

První historicky známé etnikum - Keltové z mladší doby železné 450 př. n. l. - založili sídliště v trati Dolní malé pole u Chlupic. Pocházejí odtud typické nádoby a části železných nástrojů. V době římské 0 až 380 n. l. osídlily toto území germánské kmeny. Nálezy z doby tzv. stěhování národů nejsou doloženy.

Starobylost osídlení obce Slovany dokládá i forma sídel, kterou je "silnicovka" - tj. osídlení kolem středověké cesty z Brna přes Moravský Krumlov do Znojma, ta se v Hostěradicích křižuje s cestou západu k východu. První písemné zprávy o našich obcích pocházejí z počátku 2. tisíciletí. Z původně samostatných tří obcí Hostěradice, Chlupice, Míšovice se nejdříve v písemných pramenech jmenují Hostěradice, které za moravského markraběte Vladislava získal v letech 1197 až 1222 Loucký klášter. Výklad názvu obce Hostěradice znamená ves lidí Hostěradových. Obec je v pramenech citována i jako Hostěhradice tzn."hrad pro hosty".

Řád německých rytířů dostal část Hostěradic v roce 1237 od majitele celé obce - tím byl český král Václav I. V tomto roce již Hostěradice byly sídlem farnosti do které patřily Chlupice, Míšovice, Skalice . Členové řádu zde však byli již před tímto rokem asi 1201, neboť král Václav I. ve své darovací listině řádu již jen přiznává, co řád dostal od krále Přemysla I. - jeho otce. Členové řádu povětšinou pocházeli z Dolních Rakous a řád byl pod ochranou panovnického rodu. Řád měl největší příjmy z prodeje vína. V Hostěradicích se řád udržel až do roku 1486. V době působení řádu byla postavena raně gotická kaple a bylo započato se stavbou špitálu, komendy a se stavbou farního kostela sv. Kunhuty.

Ve 2. polovině 15. století byly Hostěradice a jejich okolí najednou "navštíveno" bojujícími vojsky českých králů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Hunyadiho a jejich spojenců. Majitel Moravskokrumlovského panství, spojenec krále Jiřího z Poděbrad, po marném obléhání Drnholce v roce 1468 musel ustoupit před vojsky lichtenštejnskými do opevnění kostelního souboru a dvorce v Hostěradicích. Městečko Hostěradice lichtenštejnští poplenili. I v letech před tímto incidentem nebylo v Hostěradicích moc klidno, městečko pro změnu "navštívila" vojska husitská v čele s Bohuslavem ze Švamberka. Husitská vojska městečko vypálila. V roce 1468 projížděl Hostěradicemi český král Jiří z Poděbrad ze Znojma do Moravského Krumlova, aby zde navštívil svou dceru Barboru provdanou za Jindřicha z Lipé. Z této doby pochází pověst, že král Jiří z Poděbrad přespal v hostěradické radnici v sále, kterému se pak říkalo rytířský.

Majitelem Hostěradic nebyl jen výše zmíněný král a řád německých rytířů, ale i nižší šlechtici (rytíři,vladykové). Například 1283 Smil z Hostěradic, Jankovští z Vlašimě ti měli v kostele i svou rodinnou hrobku. Chlupice zas koupil začátkem 14. století Hrut Rukštejna. Místní špitál, chudobinec a útulek pro pocestné nechal zhotovit místní pernikář. Náklady na jejich provoz byly hrazeny z výnosu dvou lánů polí a z vinice. Poprvé sloužil jako izolační zařízení za moru v letech 1348/49. Osudným pro Hostěradice byl rok 1319, kdy král Jan Lucemburský postoupil městečko Jindřichovi z Lipé - pánu Mor. Krumlova. Tím byly slibně se rozvíjející Hostěradice zatlačeny do pozadí.

Hostěradice jako městečko mělo právo používat pečeť ze zeleného vosku. V pečetním poli o průměru 36 mm je zahrocený gotický štít s opeřenou orlicí mající hlavu vpravo. Hostěradice měly i vlastní soud, a to od roku 1447. Dále pak král Karel VI. reformou hrdelního práva 1729 rozšířil pravomoc Hostěradického hrdelního soudu na tyto obce: Horní Dunajovice, Miroslav, Višňové, Damčice, Chlupice, Kyjovice, Mackovice, Míšovice, Našiměřice, Oleksovice, Pemdorf, Skalice, Stožíkovice na Louce, Trstěnice, Václavov, Vítonice, Želetice, Žerotice. Toto právo bylo Hostěradicím zrušeno za vlády císaře Josefa II.

Hostěradice byly vzorem náboženské tolerance, tehdy vcelku typické pro tuto oblas Moravy. Německé obyvatelstvo v Hostěradicích přijalo učení Martina Luthera podobné učení našeho Jana Husa, ale se stoletým zpožděním. Luteráni pak měli v Hostěradicích i své kněze, na což si roku 1606 stěžuje kardinál František kníže z Ditrichštejna - olomoucký biskup císaři Rudolfu II. na to, že je v Hostěradicích nekatolický kněz. Kardinálovi se na čas podařilo znovu dosadit katolického faráře, v roce 1612 byl už ale zase v Hostěradicích lutheránský pastor Johann Gartner, který byl pochován v kostele sv. Kunhuty v roce 1617. Katolický kněz pak byl v Hostěradicích až do roku 1625, kdy se naplno rozhořel konflikt  jménem třicetiletá válka.

Během 30leté války 2. srpna 1619 přepadli Hostěradice Dampierovi žoldnéři. Ty poslal na Moravu Ferdinand II. Žoldnéři Hostěradice vyrabovali a zapálili. Shořel kostel, škola, fara, špitál, radnice a 123 domů. O této hrozné katastrofě byl na radnici u vchodu do rytířského sálu vytesán zápis. V revolučních dnech 1945 tyto znaky někdo z neznalosti dlátem odstranil. Následně roku 1625 prodal Vítězný císař Ferdinad II. Hostěradice a celé moravskokrumlovské panství knížeti Gundakarovi z Lichtenštejna za 300 000 zlatých.

Proti různým náhlým přepadům rabujících vojsk budovali hostěradičtí podzemní chodby, v tom navazovali na starší chodby. Ty se dodnes pod Hostěradicemi nacházejí, hlavně na kopci, ve středu kopce jsou již zasypány. Podle pověsti měly být v Hostěradicích do podzemí zakopány i zlaté varhany z hostěradického kostela. Ti, kdo znali tajný úkryt, přišli o život, a proto podle pověsti jsou tam dodnes.

V Hostěradicích probíhaly i popravy odsouzených, a to na kopci zvaném Gerichtsberg, "Soudný", dnes kota 324 zvaná Vyhlídka. Do roku 1935 byl v rytířském sále i popravní měč, kde je dnes, není známo. Podle pověsti měla být v Hostěradicích svedena "bitva u Slavkova" Slavkov-Austerlitz a Hostěradice Hosterlitz - Francouzi nevyslovují hlásku h takže Hosterlitz znělo jako "osterlitz", což je francouzské vyslovení názvu Austerlitz tedy Slavkov. Že má být bitva svedena u Hostěradic prý nařídil sám Napoleon. Orientačním bodem pro francouzskou armádu měla být kostelní věž v Hostěradicích, která tehdy měla navíc čtyři boční věžičky. Hostěradický fará, když se o tomto dozvěděl, nechal narychlo věžičky strhnout. Francouzská armáda tak přes Hostěradice jen prošla a s protivníkem se potkala u Slavkova. Napoleon s armádou skutečně Hostěradicemi procházeli, a to 19.listopadu a v dalších dnech roku 1805. Bitva u Slavkova se odehrála 2. prosince 1805, takže by to celé oskutečně mohla být pravda.

V roce 1830 - přesně 11. května udeřil blesk do zbylé jehlancovité věže kostela, a ta musela být následně opravena, hůř ale věž dopadla 28. května 1928, kdy za bouře udeřil blesk do věže znovu, tentokrát ale věž téměř rozpůlil a cihly z věže byly rozsety po celém náměstí.

V roce 1850 byl ustanoven politický okres Moravskokrumlovský, který převzal veškerou pravomoc šlechty. Rozhodnutí, že sídlo okresu bude v Moravském Krumlově nebylo tak jednoznačné. O sídlo okresu usilovaly i Hostěradice, které se cítily hospodářsky silnější než Mor. Krumlov. V roce 1850 měly obě městečka stejný počet obyvatel. Hostěradice byly také od roku 1900 sídlem zdravotního obvodu, od roku 1863 měli poštovní úřad a od roku 1900 také četnickou stanici, a to v domě číslo popisné 53. V roce 1897 zde došlo k založení německého peněžního ústavu Raiffeisen. O to je větší údiv nad tím, že slibně se rozvíjející Hostěradice v 19. století byly hned počátkem století 20. předstiženy sousedním městečkem Miroslaví.

Vpravdě nová etapa v životě Hostěradic a místních částí Chlupice a Míšovice začala po skončení II. světové války, kdy byl po odsunu Němců (podle Benešových dekretů) zdejší kraj osídlen českým obyvatelstvem. V Míšovicích se rovněž usadili reemigranti - Češi, jejichž předkové kdysi odešli do Jugoslávie, resp. Chorvatska a v době II. svět.v álky se jako partyzáni podíleli na boji proti hitlerovskému Německu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hosteradice.cz/index.asp, na kterých najdete další informace.