Pavlice

Pavlice

Kulturní památky Pavlic

Kostel sv. Filipa a Jakuba

Dům č. p. 1, bývalý zájezdní hostinec

Sousoší Nejsvětější Trojice

Boží muka

Dům č.p. 1, bývalý zájezdní hostinec při císařské cestě Vídeň - Praha

Socha akademického sochaře Karla Pokorného
Sochař Karel Pokorný, národní umělec se narodil v Pavlicích. Přes mistrovskou školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové se dostal na pražskou uměleckou školu a na akademii. Absolvoval ji jako žák Myslbekův roku 1917. Vytvořil sochu "Sbratření", Boženy Němcové, Aloise Jiráska a jiné. Řadu let byl profesorem na Akademii výtvarných umění.

Historie
Historicky písemně se Pavlice připomínají poprvé ve 12 století. Podle zápisu z roku 1252 markrabí Přemysl daroval ves Pavlice rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou na Hradišti u Znojma. Nepatřily jim však celé. V zápisu z roku 1356 se čtou místní vládykové Albert a Turoch z Pavlic, kteří zde drželi svobodné dvory. V polovině 14. století náležela ves k panství bítovskému. V zápise z roku 1368 čteme, že Jindřich z Lichtenburka, lesní držitel Bítova, kdysi zakládal roční důchod (obročí) kláštera klarisek znojemských, daroval jim osm fůr dřeva ze svého lesa mezi Jevišovicemi a Pavlicemi.

Roku 1515 Albrecht Bítovský z Lichtenburka odtrhl Pavlice od Bítova a prodal je Janovi ze Usběnice. Z rodu usběnických se často připomíná Katruše, neteř Petra z Kunštátu a Jevišovic. Byla manželkou Voka, mladšího z Holštejna z panského rodu, která nějakou dobu hrála vyzvědnou roli v dějinách Jižní Moravy. Vok mladší bojoval zprvu po boku Hynka z Kunštátu - Suchého Čerta - poté hráli Zikmundové při obraně Znojma, později ve vojsku Zikmundově proti husitům a padl v bitvě pod Vyšehradem. Vok z Holštejna a jeho choť Katruše z Usběnic jsou ústředními osobami v historickém románu V. Jaši "Suchý Čert".

Za třicetileté války trpěly Pavlice nesmírně průtahy různých vojsk. Ležely na hlavním spoji mezi Znojmem, Jihlavou a Třebíčí, kudy často táhla vojska císařská i švédská. Po válce bylo ve vsi 15 lánů (1 lán = asi 18 ha), domů zůstalo 21 osídlených a 18 pustých. Před třicetiletou válkou byla ve vsi německá menšina, ale ve válce zanikla. V létech 1667 - 79 zůstalo mezi usedlíky 5 němců.

Od roku 1628 náležely Pavlice k panství Jevišovickému. Toto panství po bitvě bělohorské bylo konfiskováno knížeti Münsterberskému, jenž se zúčastnil českého odboje. Po roce 1645 na rozkaz císařův byl majetek oceněn na 9 119 zlatých a jako hmotná odměna prodáno císařskému vojevůdci Ludvíkovi de Souches obránci Brna proti Švédům. Kromě toho generál obdržel titul osobního císařského strážmistra a byl povýšen do stavu svobodných pánů. Roku 1743 prodala Marie de Souches jevišovický velkostatek i s Pavlicemi hraběti Janu Ugarte. Také Pavličané se účinně podíleli na rozsáhlém selském povstání roku 1821, které zachvátilo téměř všecek poddanský lid venkova od Znojma až k Jihlavě.

Daleko věhlasné bylo umění pavlických hrnčířů, lidově zvaných toufarů. Výrobky toufarů z Pavlic, Vevčic a Rouchovan se nabízely na všech výročních trzích jihozápadní Moravy. Několik vzácných výrobků uchoval děkan P. Josef Vaněk a daroval je pražskému muzeu.

Pavlický rodák Josef Purcner po dlouhých bojích roku 1882 osvobodil z německé nadvlády moravskobudějovickou radnici a stal se tam prvním českým starostou. Byl také zemským poslancem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://pavlice.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1, na kterých najdete další informace.