Lubnice

Lubnice

Obec leží na hranici Jihomoravského kraje, Vysočiny a Jihočeského kraje. Obec je vsazena do úchvatné přírodní scenérie. Obec Lubnice je částečně stabilizovaným sídlem místního významu s funkcí převážně obytnou a zemědělskou. Jedná se o jednu z nejzajímavějších obcí regionu se zachovalou půdorysnou stopou jádra obce a zachovalým tradičním rázem staveb s minimálním podílem rušivého tvarosloví. Ráz obce je umocněn přírodním zázemím obce, vázaným na nivu řeky Želetavky.

Potenciál obce odpovídá místnímu rámci, obec má znaČné rozvojové možnosti zejména pro letní pobytovou rekreaci a zapojení do dynamické rekreace v rámci regionálních vztahů, tvoří součást připravovaného přírodního parku Želetavka. Obec má dostatek ploch pro funkci obytnou, rekreační, výrobní i pro občanskou vybavenost či komerční aktivity.

Kulturní a historické památky

Kostel sv .Václava

Barokní fara

Řada domů se štíty selského baroka

Historie
Název připomíná lubnou vodu, říčku, po níž tekly luby. Německý název je odvozen z české předlohy jen z části, v roce 1348 Hafnerluben (hafner = hrnčíř) v místě se těžila hrnčířská hlína, druhá část - luben byla přejata z německého Lubenz, vzniklého z českého Lubnice, snad chybným přepisem pak - luden). Názvy obce v pramenech: 1348 Lubentz, zu Hafnerluben, 1350 Lubnnycz, 1464 z Lubnicze, 1570 Lubnicze, 1780 Hafnerluden, 1720 a 1751 Hafnerluden, 1846 a 1872 Hafnerluden.

Lubnice, ves s německým obyvatelstvem a českou menšinou, měla po roce 1945 české obyvatelstvo. V roce 1850 měla obec 323 obyvatel. Názvy tratí: Beim handigen Baum, Eichen, Frauenlocher, Gemeindegraben, Gerichtsholz, Gulpen, Hintaus, Hafnergraben, HÍnterm Turm, Hofacker, Krautzacker, Laimacker, Laschan, Lischkowitz, Runitz, Schibaschka, Steinbiegl, UngarschitzFeld, Wapka, Zugab.

Lubnice se poprvé připomíná v roce 1345 u Vratenína, kdy markrabě Karel udělil lénem Jindřichovi z Waldsee městečko Vratenín, Rancířov a další zboží, m. j. též Lubnici. Siegfried z Lubnice s manželkou Bohuslavou zřizují na hradě Lubnici kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny a ve farním kostele ve Vrateníně oltář sv. Petra a k tomu jednoho kaplana.

V roce 1466 Machna z Jogenreythu prodala Lubnici Linhartovi z Hobzí. V roce 1487 při dělení krajířských statků dal Volfgang Krajíř z Krajku svým synům Lipoltovi a Jindřichovi hrad zbořený Frejštejn, městečko Vratenín a vsi, m. j. též dvůr v Lubnici. V r. 1493 propustil Puta z Lichtenburka Zikmundovi Krokvicarovi z Nové Vsi z manství tvrz v Lubnici se 3 lány. Zikmund Krokvicar z Nové vsi prodal r. 1601 Lipoltovi z Krajku zbytek vsi k Frejštejnu. V r. 1564 prodal Václav Krajíř z Krajku tvrz Nové Uherčice, tvrz a městečko Vratenín a vsi, m. j. též Lubnici, Adamu Volfovi Krajířovi ,jenž ihned tento majetek dále prodal Volfovi Strejnovi ze Svarcenavy, čímž se Lubnice dostala pod statek Uherčice.

Do r. 1849 náležela Lubnice k panství Bítov, od r. 1850 az 1855 byla začleněna pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu ve Znojmě a v rámci soudní zprávy pod okresní soud ve Vranově.

V roce 1880 měla obec 63 domů a 295 obyvatel, vetšinou německé národnosti a katolického náboženství, z toho bylo 9 Čechů. V roce 1921 zde bylo napočítáno 62 domů a 303 obyvatel, z toho 68 Čechů a v r. 1930 stejný počet domů i obyvatel, z toho 91 Čechů. Po osídlení českým obyvatelstvem po r. 1945 měla obec v r. 1950 celkem 55 domu a 231 obyvatel.

Většina obyvatel se živila zemědělstvím, živností a řemesel bylo provozováno jen několik:
V roce 1911 - 1 hostinec, 2 koláři, 1 kovář, 1 krejčí, 1 mlynář, 1 obchodník se smíš. zbožím, 1 obchodník s dobytkem, 1 obuvník, 1 podkovář a 1 stolař.

V roce 1924 - 28 zemědělských závodů, 1 hostinec, 1 mlynář, 1 zámečník, 1 kovář, 2 obuvníci, 1 trafikant a 1 kolář.

I po skončení 2. světové války zůstalo zemědělství hlavním zaměstnáním zdejšího obyvatelstva. V Lubnici vzniklo JZD v roce 1952, v roce 1964 jeho pozemky převzal Státní statek Lesná, v roce 1993 tyto pozemky převzalo zpátky a hospodaří na nich ZD Korolupy.

Místní škola s německým vyučováním byla v obci postavena nákladem hr. Maxmiliána Arnošta Jankovského z Vlašimi v r. 1726, v roce 1853 byla škola rozšířena na dvoutřídní. Samostatná farnost v Lubnici byla zřízena v r. 1728 přes protesty premonstrátů. Školní budova české školy byla dokončena r. 1932 a slouží dodnes.

Obec byla elektrifikována ZME v Brně v roce 1936. Po r. 1945 patří k nejdůležitějším stavbám kulturní dům (1974) a koupaliště (1980). V minulém století se na jihovýchodním okraji obce dolovala tuha (grafit) a byly zjištěny zásoby krystalického vápence a dolomitu.

Obecní pečeť je doložena ze 70. let 18. století - v pečetním poli je zobrazen sv. Jiří na koni, jenž probodává draka pod koněm. Opis pečeti uvádí: DORF HOFNER LVDEN. Pozemkové knihy od r. 1654 v MZA Brno, matriky od r. 1683 (fara Vratenín a Lubnice)a urbář od r. 1628 tamtéž.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obeclubnice.wz.cz/index.php, na kterých najdete další informace.