Hluboké Mašůvky

Hluboké Mašůvky

Obec se nachází 8 km severně od Znojma směrem na Jevišovice, v Jevišovické pahorkatině, v údolí, zvaném Svatoňovec. Nadmořská výška obce se pohybuje od 280 do 360 m. Je to zemědělská obec se zaměřením na rostlinnou výrobu, především obiloviny, řepku olejku a slunečnice.

Dominantou obce je poutní kostel Navštívení Panny Marie, založený roku 1680 obráncem Brna, maršálem Janem Ludvíkem Raduitem de Souches (jeho rod pocházel z francouzského La Rochell), který věnoval kostelu památnou sošku Panny Marie de Foi. Obec je jedním z nejvýznamnějších poutních míst jihozápadní Moravy. Jsou zde bohaté archeologické vykopávky. Nejznámějším nálezem je Mašůvská venuše, která spolu s Věstonickou venuší symbolizují pradávnou slávu moravských polí.

Historie
Hluboké Mašůvky patří bezesporu k obcím s bohatou minulostí. Podrobně ji zpracoval již F. V. Peřinka ve Vlastivědě moravské (1904).

První doložená zpráva je z roku 1220, kdy znojemský kastelán Jimram založil kostel sv. Markéty v Příměticích a nadal jej lánem v Příměticích a Kuchařovicích a lesem v Mašůvkách.

Roku 1349 náležely Mašůvky k hradu Bukovině, jehož zříceniny se nacházejí jihovýchodně od Hostimi. Kromě vladyků z Bukoviny byli držiteli části vesnice také vladykové z Plavče. Roku 1365 koupil Ondřej z Okarce od Smila z Bukoviny část nemovitostí v Mašůvkách (Maschowicz) a roku 1378 prodal Smil z Bukoviny Bočkovi z Plavče poplužní dvůr v Mašůvkách. Roku 1390 prodal Hynek z Bítova díl v Mašůvkách Mikšovi z Přeskač. Roku 1406 prodala vdova Pešková z Hulína a Mikuláš z Mašůvek (Masouky) majetek Mikšíkovi z Plenkovic.

Roku 1494 se stává majitelem Mašůvek Volfgang Ofmar z Radotic, který roku 1530 postoupil ves Mašůvky své matce Markétě z Kinšperku. Spolumajitelem se stal také její manžel Beneš Bořita z Budče, který je odkázal Hynkovi Bořitovi z Budče.

V urbáři jevišovického panství z roku 1628 se uvádějí Mašůvky jako součást panství knížat münsterbersko-olešnických. Dědic Silvius Nimrod, manžel Elišky Marie, jediné dcery Karla Bedřicha z Kunštátu, postoupil Jevišovice císaři Ferdinandovi III. Královská komora prodala Jevišovice a s nimi také Mašůvky Janu Ludvíku Raduitovi, hraběti de Souches. Nový majitel panství dal v r. 1680 postavit v Mašůvkách kamenný kostelík.

Po třicetileté válce měly Mašůvky 5 lánů. Obydlených domů zde bylo 13, z toho nově obydlené 2, nově opuštěné 4 a 12 starých, neobydlených.

Podle Tereziánského katastru v roce 1758 bylo v Mašůvkách 18 pololáníků, 2 čtvrtláníci, 10 domkařů bez polí, dále panský hostinský, panský mlynář, obecní kovář a obecní pastýř. Celkem: 34 domů. Podle Josefského katastru v r. 1789 bylo v obci 44 domů, v r. 1824 podle katastrální mapy 50 domů.
Až do zrušení roboty byly Mašůvky ve velmi špatném stavu. Obcí procházela bídná cesta, stavení byla chatrná, střechy kryty doškem, zdi oprýskané, mnohá pole ležela ladem.

V roce 1859 byl v obci zřízen hřbitov (dosud se pochovávalo v Příměticích). V roce 1866 za prusko-rakouské války nedošlo v okolí Mašůvek k větším bojům, ale na následky cholery zemřelo 13 občanů.

V roce 1882 byla vybudována silnice Jevišovice - Znojmo, v r. 1893 dala Anna hraběnka Baltazzi postavit na pokraji lesa u silnice směrem k Bojanovicím srubovou hájenku. V r. 1905 byly vysázeny lípy na Úlehle a začalo zalesňování Kalvárie.

V r. 1912 byla vybudována silnice Hluboké Mašůvky - Únanov, v r. 1919 ukončen provoz "dolní cihelny", v r. 1923 postavena budova nové školy a zahájena stavba silnice k Rudlicím (zůstala nedokončena), v r. 1924 ukončen provoz "horní cihelny", na památku obětem I. světové války postaven před kostelem pomník. V r. 1925 byla vybudována silnice z Hlub. Mašůvek do Plenkovic, v r. 1926 odhalen na Úlehle pomník legionářům Fialovým (podle příkazu okupačních úřadů v r. 1940 odstraněn a zničen).

V r. 1928 byl v obci první motocykl a první malé nákladní auto. V r. 1932 byla provedena elektrifikace obce, v r. 1933 byla postavena radnice s hasičskou zbrojnicí. V roce 1941 bylo otevřeno koupaliště.

V r. 1944 bylo v Hlub. Mašůvkách ustaveno velitelství I. partyzánského oddílu Horácké skupiny, v r. 1945 bylo při bombardování obce poškozeno sedm domů.

9. května 1945 byla obec osvobozena, 19. května zahynuli při odklizování munice po německých vojácích v lese u Kravska tři zdejší občané - příslušníci Československé armády.

V r. 1948 bylo zahájeno budování církevního areálu a přístavba kostela.

V r. 1960 byl odhalen Památník osvobození, v r. 1962 byl vysázen ovocný sad na Brunnerově kopci, v r. 1963 byla postavena prodejna Jednoty, v r. 1965 otevřen nový kulturní dům, v r. 1967 prodloužena elektrická síť do Bábovce, rozšířen hřbitov.

V roce 1970 se konaly oslavy 750. výročí první zmínky o obci. Začalo budování asfaltových cest, chodníků a kanalizace. V r. 1974 byly pořízeny věžní hodiny na budově školy a otevřeno zrekonstruované sportovní hřiště. V r. 1975 byla otevřena víceúčelová vodní nádrž. V r. 1977 byla dokončena přístavba školní budovy, v r. 1980 zahájena výstavba vodojemu, v r. 1985 dokončena regulace Svatoňovce.

V r. 1988 byl dokončen vodovod v obci, v r. 1993 vybudována trafostanice na Brunnerově kopci, v r. 1984 trafostanice u koupaliště. V r. 1997 dokončena plynofikace obce, provedena plynofikace školy a kulturního domu, v r. 1998 zrekonstruováno sportovní hřiště, v r. 1999 opravy komunikací, v r. 2000 byla postavena provozní budova u koupaliště, v r. 2001 elektrifikován hřbitov a postavena budova veřejných WC, v r. 2002 se provádí výstavba márnice na hřbitově.


Léčivý pramen ve Svatoňovci
Kdysi za dávných časů byl uprostřed lesů pramen, kterému se říkalo "Svatá studně" a jeho nejbližšímu okolí "Svatoňovec". Toto místo bylo považováno za posvátné a bylo chováno ve velké úctě a vážnosti. Přicházeli sem nemocní lidé, aby se z pramene napili a jeho vodou se umyli. Pověst vypravuje, že se zde mnozí uzdravili.

Když byla minerální voda v r. 1676 soudně vyšetřena, získal si pramen zvučné jméno. Byly zde zřízeny menší lázně, které měly pět kabin s dřevěnými vanami a místnost, v níž se ohřívala voda z pramene. Součástí lázní byl hostinec, který dal hrabě de Souches postavit na kopci nad lázněmi. V něm lázeňští hosté bydleli a odtud chodívali lipovou alejí do lázní. Hostinec byla rozsáhlá budova se šesti pohostinskými pokoji a velkým tanečním sálem v prvním poschodí a hostinskými místnostmi a druhým sálem v přízemí.

Úřední zkoumání léčivých účinků pramene je doloženo z roku 1763, první tiskem vydaná zpráva o nich byla zaznamenána topografem Schwoyem v r. 1794 v jeho popisu markrabstí moravského, kde se uvádí: "Hned pod kostelem pramení minerální studený pramen, jehož mnozí s dobrým účinkem užívají ke koupelím, k čemuž jsou zde zřízeny lázně."

O lázních v Hlubokých Mašůvkách přináší v 19. století zprávu řada dobových časopisů. Např. v r. 1815 a r. 1847 časopis Moravia, roku 1840 ve Vídni práce Dr. J. Helceleta, z posledních let lázní je zpráva Dr. Meliona v Notizenblattu z r. 1865.

Podle tradice roku 1866 lázně zanikly, snad za pruského vpádu na Moravu.

Ze zrušených lázní byl později zřízen obytný dům č. p. 104. Místo kolem pramene bylo v r. 1948 nově upraveno. Nad studnou byla postavena kruhová vodní kaple a vedle ní malá kolonáda s freskami. Ve výklenku kamenného zdiva byla v r. 2001 umístěna socha patrona hasičů sv. Floriána.

Až do dnešních dní se dochovala budova hostince, byť v pozměněné podobě - západní část byla v r. 1899 oddělena a slouží jako obytný dům č. p. 113. Ve zbývající části budovy je první poschodí využíváno k ubytování, v přízemí je umístěna restaurace a cukrárna.

Památky

Kaple sv. Anny na Mariánském náměstí
Barokní stavba z druhé čtvrtiny 18. století. Uvnitř kaple oltář se sochou sv. Anny, po stranách sochy rytířů.

Socha sv. Iva na Mariánském náměstí
Pozdně barokní socha z třetí čtvrtiny 18. století.

Socha sv. Jana Nepomuckého na Mariánském náměstí
Barokní sochařská práce z druhé třetiny 18. století.

Smírčí kámen
Pochází pravděpodobně ze 16. stol. Na kameni je znázorněn kříž, po pravé straně meč.

Archeologická lokalita v trati Nivy
Jedna z nejvýznamnějších neolitických archeologických lokalit s dokladem jedné z nejstarších opevněných ploch na našem území.

Archeologická lokalita Královec
Otevřené rovinné sídliště s nálezy ze střední doby bronzové - středonunajská mohylová kultura a z mladší doby bronzové - kultura středodunajských popelnických polí.

Areál kostela s farou
Kostel postavený v roce 1680 Janem Ludvíkem Raduitem de Souches. Budova fary z roku 1744 a starší.

Bývalá škola
Budova "staré školy" s pamětní deskou Františka Bauera.

Kalvárie na svahu nad obcí
Původní dřevěné kapličky Křížové cesty z r. 1860 byly později nahrazeny zděnými. Na vrcholu Kalvárie tři dřevěné kříže, nedaleko Boží hrob.

Devět zděných poklon u silnice Hluboké Mašůvky - Přímětice
Podle pověsti dal uzdravený chromý poutník postavit sedm kapliček znázorňujících sedm radostí Panny Marie. Později byly postaveny u Přímětic další dvě.

Vodní mlýn
Technická památka - mlýn s technologií ze 30. až 40. let 20. století.

Turistika a sport
Pro sportovní činnost je členům TJ Sokol k dispozici hřiště s travnatým povrchem.

Na jižním okraji obce je v provozu autokemp Country. V letním období je otevřen areál koupaliště. V měsíci červenci a srpnu je u Bábovce junácký tábor.

Obcí prochází cyklotrasa okruhu Znojemsko - Retzer Land.

Okolí Hlubokých Mašůvek skýtá mnoho možností k procházkám na přírodně i historicky zajímavá místa.

Z Mariánského náměstí vychází turistická zeleně značená cesta směrem:
koupaliště - samota Hlavatův mlýn - samota Bábovec - zřícenina hrádku Lapikusu - Plaveč.

Hlavatův mlýn byl v provozu až do roku 1894, poté byl zemědělskou usedlostí, nyní slouží majitelům k rekreačním účelům.

Samota Bábovec bývala někdy před sto lety rovněž mlýnem, nyní je přebudován na obytná stavení. Na louce bývá každoročně vybudován stanový tábor znojemských junáků.

Hrádek Lapikus
Byl vybudován ve 13. století a byl pobořen a opuštěn pravděpodobně za války Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem v letech 1468 až 1471. Podle lidové pověsti postavili hrádek Lapikus loupežníci, kteří zde sídlili a přepadávali na staré cestě ze Znojma do Náměště kupce. Vůdcem loupežnické roty byl majitel hrádku jménem Lapi, podle nějž bylo sídlo nazýváno Lapikus.

Od samoty Bábovec je možno ze značené cesty odbočit a pokračovat po proudu Plenkovického potoku až k jeho soutoku s Jevišovkou a odtud buď proti proudu Jevišovky do Rudlic (památník poslední selské vzpoury), anebo po proudu dále do Plavče.

Do Plavče se můžeme dostat i pohodlnější cestou. Vydáme se od kostela v Hlubokých Mašůvkách poutním areálem - po Mariánské cestě, u sochy Panny Marie z La-Sallety cestou vlevo a pokračujeme kolem kapliček Sedmibolestné cesty. Před poslední kapličkou odbočíme vpravo a cestou mezi poli se dostaneme k lesu Boroviček. Přímou lesní cestou mineme nejdříve obrázek Panny Marie a na hranici katastru Hlub. Mašůvek a Plavče spatříme obrázek sv. Františka.

Pokud v těchto místech sejdeme z cesty vpravo do lesa, najdeme zde ještě jeden křížek, k němuž se váže tragická událost: Ženy v těchto místech sázely stromky a 21. dubna 1917 našly v bažině zahrabané tělo plavečského hajného Františka Buršovského, který byl pohřešován od 7. září 1916 a kterého jak se později ukázalo, zastřelil pytlák z Hlubokých Mašůvek. Pak už nic nezastaví naše kroky do Plavče, vesnice ležící v malebném údolí řeky Jevišovky. Naší pozornosti neujde románská rotunda se zachovalou věžičkou a renezanční zámek, v němž je nyní domov důchodců.

Oblíbené vycházky jsou do lesů severně od Hlubokých Mašůvek po trase:
Čertův kámen - U barona - Roubená studánka - U Huberta.

K Čertově kameni, který leží uprostřed rozsáhlých lesů asi 2 km severně od Hlubokých Mašůvek, se váže pověst: V Běhařovicích stavěli kostel, ale práce šla pomalu. Aby byla stavba dokončena, upsal se tamní kaplan ďáblu. V Mašůvkách z Vysoké skály rvali po dvě noci ďábli velké kameny a létali s nimi ke kostelní věži. Kaplan uvažoval, jak vyzrát nad čerty a zachránit svoji duši. Proto si třetí noc vzal na pomoc kohouta. Když byla věž již před dokončením a ďábli letěli s posledním velkým balvanem, pohladil kaplan kohouta, který zakokrhal a po něm další kohouti v celém kraji. V tu chvíli ďáblové upustili kameny na zem tam, kde právě byli. A tak poslední velký kámen, nesený ďábly od Vysoké skály v Mašůvkách k Běhařovicím, zůstal ležel uprostřed lesů.

U barona - místo, kde je uložen popel majitele jevišovického panství, který se zasloužil o výstavbu nové školní budovy v Hlub. Mašůvkách, proto mu také bylo uděleno čestné občanství. Na neopracovaném kameni je nápis: Wilhelm Ofenheim 1860 - 1932.

Roubená studánka s chladnou, lahodnou vodou, v údolí potůčku se vyskytují vzácné druhy obojživelníků.

U Huberta - rybník, u něho je na sloupku mezi dvěma kaštany obraz patrona myslivců sv. Huberta. Odtud můžeme pokračovat k dalšímu rybníku "Pod lipami" a dále po přechodu silnice kolem chatkového tábora (v místě bývalé pily) k rybníkům Peleš, Veský a Jankovec.

Za dalším poznáním se můžeme vydat od rybníku v Hlubokých Mašůvkách proti proudu Plenkovického potoku do dva kilometry vzdálených Plenkovic, kde jsou dosud budovy dvou bývalých mlýnů a kolem dvaadvacetihektarového rybníku můžeme pokračovat do Kravska. Naši pozornost zaujme pěkně udržovaný park a opravený zámek, který slouží jako rekreační středisko Crystalexu z Nového Boru.

Zájemcům se nabízí řada dalších vycházek, na nichž se návštěvník naší obce přesvědčí, jak krásná je zdejší příroda a jak zajímavé a poučné jsou památky v okolí Hlubokých Mašůvek.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hlubokemasuvky.cz, na kterých najdete další informace.