Řečice

Řečice

Historie
První zmínky o Řečici máme v souvislosti s rozsudkem ve sporu o desátky z polí u vsi Řečice. Tento spor vyvolal v letech 1354 – 1366 svratecký farář se zástupcem brněnských johanitů. Můžeme tedy soudit, že osada byla založena na konci 13. století a že ji založil klášter v ,,lese“ jamském. Desátek dělal ročně asi deset brněnských měřic žita, pšenice, ječmene a ovsa v ceně asi deset hřiven grošů.

Můžeme tedy říci, že šlo o osadu, která již byla poměrně zemědělsky zdatná. Protože osada byla v manství (stejně jako jiné vzdálenější klášterní vsi), nenacházíme ji v nejstarším klášterním urbáři. Z těchto manů známe Pešíka z Řečice, který byl strýcem svrateckého Vrchoslava ze Stříteže. V roce 1399 si dali vložit do zemských desek vzájemnou úmluvu dědickou. Vdova po Pešíkovi, Kateřina z Řečice, prodala roku 1415 svůj majetek (a to půllán ve Stříteži a roční plat dvě a půl kopy v Borech). Gertrudě, sestře Bohuše z Újezda a vdově po Zikmundovi z Řečice, právem věna 25 kop.

Z tohoto rodu, nám dnes neznámého erbu, pocházel zřejmě i Ondra z Řečice s manželkou Dorotou a synem Vavřincem. Jsou známi z doby, kdy žďárský opat Jan VIII. Dělal pořádek v klášterním majetku. Klášter si bere Řečici do vlastní správy a Ondrovi s manželkou a synem bylo roku 1444 doživotně prodáno svobodné rychtářství v sousedním Hodíškově.

Řečice je připojena k sousednímu Hlinnému, již měl v manství vladyka Vaněk Volimír. Ten převzal do dědičného držení svobodný dvůr (rychtu) s podsedky a příslušenstvím v Řečici. Do zástavy pak pustou ves Mankov. Za opata Linharta byla zrušena klášterní manství, takže po smrti Volimírově došlo i na Hlinné. Vavřinci, který jak už víme, byl synem Ondry z Řečice, Linhart připsal rychtu v Hodiškově dědičně, protože ji měl doposud jen doživotně. Zdarma mu pak ještě přidal čtvrt lánu polí u panského rybníka, aby vykonával se svými potomky taky rychtářství v Řečici. Vaření nebo šenkování piva mohli v Řečici pronajmouti, komu chtěli. Vavřinec koupil v roce 1482 i dvůr od vdovy po Volimírovi, protože jej ale nepotřeboval, hned jej prodal i s rybníčkem pode dvorem dědičně Mikulášovi Moučkovi. Opat postoupil též pustou ves Mankov.

Tyto změny se už projevují v klášterním urbáři z roku 1483. Mimo dvůr tu bylo devatenáct zemědělských celků: třičtvrtilán, půllán s podsedkem, šestnáct půllánů a dvoupodsedek. V roce 1503 si vzal klášter dvůr od Mikuláše Moučky zpět a prodal mu pouze rybníček pode dvorem s potokem, který do něho vtéká, a les Chlumek. V roce 1580 dostala obec od opata Havla právo odúmrtí. V roce 1587 přichází do vsi kněz Jiřík z Řečice. S novým majitelem se změnili i poměry. Bylo obnoveno rychtářství a kardinál Ditrichštejn potvrdil v roce 1607 Řečickým právo odúmrtí s nadáním na pustou ves Mankov.

V roce 1615 skoupila vrchnost tři grunty: Hrabálkovský za 180 zlatých, Hodinovský za 160 zlatých a grunt Roškovský za 200 zlatých. Současně koupila i Chocholovský mlýn za 300 zlatých. V roce 1628 byla z pustého gruntu po Tomáši Hodinovi vytvořena chalupa, ke které byl připojen kousek pole a loučky na dva vozy sena. Tato chalupa byla nechána Tomáši Hodinovi (asi syn) za 80 zlatých. V roce 1656 zde bylo 477 měřic III. třídy poddanských polí. První pečeť dostává obec roku 1667. Roku 1667 je zde šestnáct gruntů a roku 1749 je zde o šest domků víc. Když se po zrušení kláštera v roce 1787 sepisoval jeho majetek, bylo zjištěno 39 domů s 58 rodinami a 324 příslušníky.

O dobrém hospodářském stavu osadníků svědčí i nevelké dluhy. Vrchnost si ponechala dvůr a k vlastnímu obdělávání 459 měřic. Rychtářem byl Kašpar Vrba a Tálský mlýn patřil Jiřímu Svobodovi, který jej prodal roku 1799 v ceně 1500 zlatých synu Jakubovi. Roku 1771 byla prodána krčma Matoušovi Růžičkovi za 225 zlatých a roku 1787 získal za 68 zlatých i kovárnu.

Díky nové politické organizaci byla Řečice roku 1850 připojena k Radešínské Svratce, ale už roku 1860 se opět stává samostatnou obcí. V roce 1883 byla slavnostně otevřena škola a roku 1893 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Roku 1907 byla zaznamenána větrná bouře a roku 1909 záplava, která byla způsobena rychlým táním sněhu. I. světové války se zúčastnilo 130 mužů, z nichž osm bylo v legiích a 21 jich padlo. Těmto mužům byl v roce 1928 postaven pomník.

Roku 1920 byla zřízena obecní knihovna. Roku 1929 byl zřízen vedle Tálského mlýna družstevní lihovar a roku 1930 byla provedena elektrifikace obce. V roce 1932 nechal hostinský Josef Šustáček na své vlastní náklady postavit zděnou kapličku, která nahradila malou a dřevěnou kapličku z 18. století. Bojů II. světové války se z Řečice nezúčastnil nikdo. Pouze významný rodák kpt. Eduard Soška, který pocházel ze samoty Tálský mlýn. Eduard Soška byl členem odbojové organizace R3 a padl 1. 11. 1944 u Proseče.

Po roce 1948 začalo v Řečici znárodňování zemědělských statků a v 50. letech zde vzniká Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1963 byla zřízena mateřská škola a v letech 1964 – 1965 probíhala přestavba školy. Roku 1968 se začal stavět kulturní dům, který byl slavnostně otevřen 26.12 1970. Na stavbě se svými silami podíleli téměř všichni občané Řečice. V 70. letech však Řečice upadla do stereotypního způsobu života, ze kterého se bohužel probrala až v 90. letech. V roce 1998 – 2000 probíhala stavba sportovního areálu a víceúčelové vodní nádrže. Od roku 1999 také probíhá přestavba kapličky, která má být letos v létě (tzn. 2001) slavnostně vysvěcena biskupem Vojtěchem Cikerletem.

Obec má také od 6. 12. 1999 svůj vlastní první znak a pečeť.

Turistické zajímavosti

Kaple v Řečici
V Řečici už stávala kaple v 18. století. Teprve v roce 1932 byla na náklady hostinského Josefa Šustáčka vystavěna kaple zděná. Stavba byla schválena na schůzi obecního zastupitelstva dne 10. července 1932. Obecní zastupitelstvo se však ale muselo zavázat ke splnění podmínek, které chtěl pan Šustáček.
1.    Obec musí přijmout tento dar do svého majetku.
2.    Obec Řečice musí kapli udržovat zvenku i zevnitř.
3.    Kaple musí sloužit pouze k náboženským účelům Římsko – katolické církve.
4.    Pokud v obci zůstane pouze jeden římsko – katolík, má právo požadovat, aby obec plnila výše uvedené požadavky.
5.    Pokud v obci nezůstane ani jeden římsko – katolík, musí se Římsko – katolická církev o kapli na náklady obce starat a dohlížet, aby nebyla zneužita k jiným účelům, než ke kterým je určena.

V roce 1999 – 2000 byla kaple zrekonstruována. Rekonstrukce spočívala v přístavbě zákristie a restauraci nástěnných maleb. V létě roku 2001 byla slavnostně znovu vysvěcena biskupem Vojtěchem Cikerletem.

Současnost
Řečice je obec o rozloze 847 ha. Je to místní a školní obec, která je přifařena k Radešínské Svratce. Leží v údolí řečického potoka 540 m n. m. Nejvyšší bod je v lese Chlumek (644 m. n. m.). Geologickým útvarem jsou převážně pararuly, které tvoří větší část Řečice. Menší část je tvořena amfibolity.

Dalším útvarem jsou ruly, které tvoří význačné kóty: Chlumek (644 metrů) a bezejmenné 581 m. a 547 m, na jih od Tálského mlýna 506 m, na hranicích svrateckých 555 m a na Maňkovech 565 m. Mezi rulami prostupují žíly pegmatitu a aplitu. Střed katastru je pokryt svahovými hlínami, které zadržují atmosférickou vodu, kterou sbírá řečický potok. Po severovýchodních hranicích teče řeka Bobrůvka, na níž stál kdysi hamr, později na ní byl postaven Tálský mlýn a v roce 1929 byl vedle mlýna postaven družstevní lihovar.

Starší půdorys Řečice měl tvar otevřené podkovy směrem na východ. Později byly k oběma koncům připojeny nové části - k severozápadu Výpustek a k jihovýchodu Příhony. Můžeme tedy říci, že jde o typ staré horské kolonizace s volnými staveními na začátku pozemků, které jsou k nim připojeny. Do obce jsou tři vjezdy – od Radešínské Svratky, od Žďáru nad Sázavou a od roku 1927 i od Nového Města na Moravě.

Obec je rozdělena na několik částí lidovými názvy: Dědina, Vejpustek, Dvůr, Příhony, Bejkovec.

Půdorys dědiny je ve tvaru podkovy se selskými statky,na spodní části s kapličkou a rybníkem. Na Vejpustku stojí kulturní dům, hasičská zbrojnice s klubovnou a rybník.V Příhonech je komplex společnosti Proagro Rad. Svratka.

Na Bejkovci je nový sportovní areál s víceúčelovou vodní nádrží. V Řečici je zaveden plyn, je zde malotřídní základní škola 1. - 5. ročník, mateřská škola, prodejna, dvě pohostinství, pekárna, truhlářská dílna a několik soukromých podnikatelů. Autobusové spojení je do Nového Města, Žďáru n. Sázavou, Bobrové, Brna a Velkého Meziřičí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecrecice.cz/, na kterých najdete další informace.