Bobrůvky

Bobrůvky

Současnost
Obec Bobrůvka se nachází ve východní části Vysočiny a nejjižnější části novoměstského mikroregionu. Má zemědělský charakter a je vyhledávanou rekreanty především z Brna pro svoji polohu, příznivé klimatické podmínky (520 m n. m.) a přírodní krásy.

Rekreanty sem lákají rozsáhlé "houbařské" lesy, sběr lesních plodů, rybníky i prosté procházky po okolí. Lokalita Bobrůvky je známá také nálezy minerálů - záhnědy, skorylu, živce a turmalínu (zejména státem chráněné území Ouperek). Nedaleko obce vede červená a žlutá turistická trasa a Santiniho cykloturistická trasa. Území katastru přísluší do povodí Lučního potoka (Bobrůvky), který je přívodem Loučky vlévající se do Svratky.

V obci je 85 trvale obydlených domů a dalších 60 rekreačních chalup a chat. Je zde obchod se smíšeným zbožím a hostinec. Děti navštěvují školu v Bobrové (5 km), kde je pro občany i nejbližší lékařské zařízení. Všechna větší města jako Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem a Velké Meziříčí jsou dostupné do vzdálenosti 20 km. Asi 3 km od obce vede přes stanici Sklenné nad Oslavou železniční trať Brno - Havlíčkův Brod.

Historie
Nejstarší zpráva o Bobrůvce je z roku 1262, kdy daroval Smil z Lichtenburka žďárskému klášteru manželčinu ves "Cappil Bobrowe" s neosídleným okolím. Eliška byla dcerou Přibyslava z Křížanova, jednoho z prvních kolonizátorů celé zdejší oblasti. Sestrou Elišky byla sv. Zdislava, provdaná za Havla z Lemberka a Eufemie manželky Bočka z Obřan - zakladateležďárského kláštera. Podle dohledaných údajů měla ves už 127 obyvatel. Kostel sv. Bartoloměje byl založen zřejmě současně s osadou "Cappil Bobrowe" v období let 1240 až 1262 pravděpodobně vladyky z Bobrůvky.

V roce 1390 připomíná se Václav z Bobrůvky (zřejmě vladyka), který byl notářem Jana z Meziříče. Jeho syn Zikmund z Bobrůvky jako svědek jisté soudní při v roce 1437 užívá rodovou pečeť. Znakem pečeti je stojící pes a kolem znaku je v jazyce českém psáno "Pečeť Sigmunda z Bobrowki". Znak pánů z Bobrůvky přešel i do pečeti obce Bobrůvky, která je uložena v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Vladyckým sídlem a pozdější rychtou byl pravděpodobně nynější dům číslo 1, který býval vždy zděný, kdežto ostatní stavení byla dřevěná.

Po roce 1444 svobodný vladycký rod vymírá. V roce 1476 patřila již vesnice žďárskému klášteru. Dle zápisu z urbáře z r. 1483 zde mimo svobodné rychty a kostelního statku bylo 19 gruntovních usedlostí. Obec ročně odváděla klášteru 5 kop, 28 gr., 1 den úroku a 20 slepic. Klášteru nerobotovali, pouze snad pánu opravnímu (rychtě). V roce 1597 opat žďárského kláštera Bobrůvky i sousední dvůr v Radešíně prodal panu Samuelovi Radešínskému z Radešovic. Od něj pak v roce 1607 koupil celé radešínské panství i s Bobrůvkou kníže kardinál František z Dietrichštejnů - biskup olomoucký.

V této době zde byla zákupní rychta, 19 sedláků a 2 chalupníci. Kníže Maxmilián z Dietrechštejnu pak v roce 1638 prodal radešínské panství i s Bobrůvkou zpět cisterciáckému klášteru ve Žďáře. K roku 1664 je doložen seznam gruntů a obyvatel po těžkých dobách třicetileté války, kdy zde bylo pouhých 96 obyvatel. Majitelé gruntů jsou zde uvedeni podlečísel popisných a mnohá jména jsou ve vesnici známa jménem "po domě" i v dnešní době.

Turistické zajímavosti
Na rozcestí silnice do Radešína a cesty p. č. 2159 (historicky do Bohdalce) stojí kříž (Sýkorův kříž) nad společným hrobem zde padlých vojáků z dob třicetileté války. Podle kronikářů zde původně stával kamenný památník.

Při rozcestí silnice k Radešínu a polní cesty do Bobrové stojí Boží muka. Byla pořízena roku 1780 rychtářem Fabiánem Strakou na počátku panování císaře Josefa II., jako díkuvzdání za omezení roboty (Tereziánskými patenty) a odvrácení moru a hladu neúrodných let 1775 - 1777. Evidovaná kulturní památka.

Dne 31. 7. 1935 byl před školou slavnostně znovu odhalen pomník padlým spoluobčanům z doby I. sv. války a zároveň byl odhalen i pomník dr. Ant. Švehlovi, zemřelému státníkovi a vůdci zemědělského lidu. Po II. sv. válce zde byl také odhalen pomník k památce spoluobčanům z II. sv. války, kteří byli popraveni za účast v protifašistickém hnutí.

V roce 1939 nechala Marie veselá (č. p. 84) postavit kříž při místní cestě do Bohdalce a Skleného.

Dne 15. dubna 1919 byla u příležitosti vzniku Československé republiky zasazena při silnici u bývalé hasičské zbrojnice v místě pod kostelní zdí Lípa svobody.

V roce 1968 byla na počest „Jara 1968“ zasazena pod hrází rybníka na návsi další Lípa svobody.

Na jaře 1990 byla v prostranství mezi bývalým obchodem v místě před kostelní zdí zasazena na počest „Sametové revoluci“ Lípa naděje.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://bobruvka.cz/, kde najdete další informace.