Štěpánov nad Svratkou

Štěpánov nad Svratkou

Historie
Štěpánov založil Štěpán z Medlova (uváděný v pramenech v letech 1234 - 1256) zřejmě v 1. polovině 13. století. Na listině olomouckého biskupa Dětřicha pro doubravnický klášter z 15. 2. 1285 je podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Štěpánov byl tehdy farní vsí, tedy centrem menšího okrsku.

R. 1348 patřil k panství zubštejnskému, v roce 1360 k hradu Pyšolci a během 15. st. přešel přímo k Pernštejnu. V r. 1483 tvořil zvláštní část panství právě Štěpánov a vesničky Olešnička, Vrtěžíř, Kozlov, Lesoňovice, Koroužné a Švařec. Ke štěpánovské rychtě už v roce 1544 parřil Borovec, dále Čtyři Dvory, Vrtěžíř, Lesoňovice, Koroužné, Švařec a Kobylnice (Nivsko).

Městečkem byl Štěpánov prvně označen v roce 1551 v pernštejnských sirotčích registrech, ale zřejmě až v letech 1561 - 1584 byl skutečně povýšen na městečko. V roce 1598 byla Štěpánovským robota změněna na plat.

Štěpánov se stal průmyslovým centrem panství, v okolí se těžilo už od 13. st. hlavně stříbro, měď a železná ruda. Ta se zde navíc zpracovávala nejdříve ve výhních a hamrech, pak i ve vysoké peci. Během 18. st. dolování ustalo, i když byl ještě v letech 1916 - 1919 učiněn neúspěšný pokus o těžbu mědi. Střediskem železářství byly obce Borovec a Olešnička, které už obě se Štěpánovem splynuly.

Z Olešničky, kde byl mlýn už před r. 1384, pocházel známý rod Gedeonů z Olešničky a jejich předchůdci zde uvádějí svůj predikát už v r. 1360. Gedeonové z Olešničky byli označováni jako urození vladykové a měli ve znaku jelení parohy. Jiným známým rodem byli Fiňáskové z Olešničky. Borovec patřil r. 1358 doubravnické abatyši Kláře z Pernštejna. Z r. 1572 pochází zpráva o prodeji boroveckého hamru, hamr v Olešničce je připomínán r. 1638. První vysoká pec zde pracovala už asi v letech 1640 - 1692 a pak asi 1720 - 1760, druhá byla zprovozněna v r. 1761 a třetí v r. 1862. Zdejší železo patřilo k nejlepším na Moravě a např. v 17. st. dodávaly místní železárny nejvíce zbraní ze všech moravských železáren ve výborné kvalitě.

V r. 1814 byl ve Štěpánově zhotoven první provozuschopný parní stroj v celé habsburské monarchii. Poháněl valchu brněnského soukeníka Wünsche.

Vysoká pec byla odstavena v r. 1876 a zbourána 1952. Ve slévárně (kuplovny byly zřízeny v r. 1842) se odlévají odlitky ze šedé litiny, především pro elektrotechniku i kamnařiinu (firma Železárny Štěpánov).

Stará pečeť štěpánovské rychty z r. 1698 má v horním poli krojidlo, hrábě a radlici, v dolním pak zubří hlavu a dvě růžičky. Městečko Štěpánov mělo zase počátkem 18. st. v pečeti postavu horníka s kladívkem (mlátkem) v ruce, okolo r. 1920 i zkřížená kladívka. Zkřížené kladívko s paličkou měla ve znaku Olešnička po r. 1850. Ve Štěpánově bylo sídlo horního soudu. V provozu zde bývala cihelna. Dědičný mlynář ze Štěpánova nerobotoval.

Turistické zajímavosti

Kostel sv. Petra a Pavla
Nejstarší kostel ve Štěpánově vznikl asi už ve 2. pol. 13. st. V roce 1285 je totiž na listině doubravnického kláštera podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Z kamenného kostela postaveného o století později se zřejmě zachoval dnešní presbytář s gotickou křížovou klenbou. Loď byla mnohokrát přestavována po požárech. Ten největší zachvátil štěpánovský kostel 20. 9. 1917. Toho dne byl farář v Brně u zubaře a než odjel, zdržovala ho služka slovy: "Pro Boha, nikam nejezděte! Mně je tak úzko!" Farář Lev Hlouch se pak o požáru dozvěděl až během návratu na nádraží v Nedvědici. Vše zaznamenal do Knihy protokolů, která vlastně nahrazovala farní kroniku. Osudný požár vznikl v č. p. 18 u Josefa Fialy a rozšířil se na č. p. 19, kde měl Antonín Fiala obchod.

Zajímavé budovy
Státem chráněnou památkou je barokní fara s mansardovou střechou a zajímavým erbem nad vchodem. Mezi zajímavé budovy ve Štěpánově patří budova č.p.9 - mateřská škola, dříve škola základní a ještě dříve cechovní dům horníků a horní soud. Na fasádě má pernštejnský erb. Dalšími jsou č.p.12 - Panský dům, který do poschodí přestavěl nájemce hutí Ignác Částka kolem r. 1840 a č.p.16 - bývalý zájezdní hostinec. Pozornost si zaslouží i budova obecního úřadu s erbem Mitrovským (č. p. 23) a dnešní zdravotní středisko - bývalá škola.

Sochy, kříže, odlitky
V parku na „Městečku“ (náměstí) stojí socha sv. Jana Nepomuckého (1896), která je Státem chráněnou památkou a pomník padlých z r. 1925. Druhým křížkem, který je Státem chráněná památka je litinový křížek před farní budovou. Nese letopočet 1761 a byl odlit z prvního odpichu nové vysoké pece. Ve Štěpánově a okolí se zachovala spousta odlitků: např. anděl na místním hřbitově získal stříbrnou medaili na průmyslové výstavě v Jihlavě v r. 1890.

Z mnoha dalších můžeme připomenout kříž na vrcholu romantické Vysoké skály, kříž u bývalé pily na Hodůnkách (poslední obydlí za Štěpánovem směrem na Hodonín a Kunštát) z r. 1856, nebo naopak kříž z nedvědického mramoru s letopočtem 1885 u rozcestí k Bystřici n. P. Na vrcholu "Kopce" při pěšině k samotě Lhotky dokládá mramorový kámen (90 x 48 x 1 cm) se zašlým křížem smrt vojáka ve válkách prusko-rakouských. Kámen v úvozu nad školou (72 x 38 x 6 cm) byl postaven na paměť smrti Karla Ficze dne 8. 8. 1753 pod převrácenou fůrou. Novější památkou jsou nová Boží muka (1999) Na Horkách.

Hradisko
Hradisko nad Štěpánovem bylo opevněno už počátkem kolonizace zdejšího kraje, z hradu se zachovaly příkopy a zbytky zdí. Na Hradisku se našlo mnoho střepů a šipek. O hradu bohužel chybí písemné zprávy a nepřímo se ho dotýká pouze zápis z roku 1481 či 1491 (rok nelze s jistotou přečíst), ve kterém se dává markrabě Jošt Blažejovi z Kozlova 3/4 lánu pozemků od pustého hradu. Menší opevnění bylo zřejmě i na "Malém Hradisku" (mezi Balkánem a silnicí č.150 - dříve č. 18) a také v Olešničce, kde svobodnickým dvorem bylo č. 202. Později zde vznikl i malý zámeček s křížovou klenbou.

Štěpánovské zvony
Původní štěpánovské zvony pocházely z let 1639,1535 a nejstarší byl bez data a nesl latinský nápis: "Ave Maria gratia plena, o Rex gloria veni cum pace." Měřil v průměru 55 cm a vážil 93 kg. Největší zvon nesl nápis: "Tento jest zvon dělán ke cti a chvále léta Páně 1535." Byl na něm vyobrazen Kristus na kříži a Panna Maria se svatým Janem.

Příroda
Podloží Štěpánova a jeho okolí patří k nejstarší jednotce Českého masívu. Tou je útvar mladších starohor - algonkium.Vznik pohoří na okolním území se datuje do mladších prvohor, do doby devonu až karbonu, kdy bylo součástí velkého oblouku pohoří táhnoucího se z Francie, Německa k nám a zpět do Anglie. Díky erozi se tyto velehory přeměnily za několik miliónů let na dnešní vrchovinu.

V druhohorách bylo okolí opět souší. Co pro mě zní velice lákavě, je skutečnost, že v mladších třetihorách bylo okolí Štěpánova mořským břehem. Ve Švařci, vesnici vzdálené 2 km od Štěpánova, byly zjištěny nejsevernější stopy činnosti tortonského moře. Jako důkaz slouží nález mořského jílu pod jedním z místních kopců, pod Stavskou - a také to, že se zde v minulosti těžil pro místní potřeby písek.

Podnebí je ve Štěpánově charakterizováno jako mírně teplé. Nadmořskou výškou patří do vegetačního stupně dubobukového, který je v České republice ohraničen od 200 do 500 metrů nad mořem. Dub i buk se však v místních lesích vyskytuje méně, protože byl přesázen smrkem. Vedle těchto druhů je častý i habr a bříza.

Štěpánov nad Svratkou patří k Nedvědické vrchovině (součást Českomoravské vrchoviny). Tato vrchovina se vyznačuje hlavně velmi strmými svahy. Okolním kopcům vévodící zřícenina Zubštejn, má nadmořskou výšku 688 metrů, zatím co samotný Štěpánov nad Svratkou pouhých 346 metrů nad mořem. Zubštejn je při tom od Štěpánova vzdálen přibližně 5 km. Tento rozdíl je stejně tak patrný jako výškové rozdíly přímo ve Štěpánově. Celá vesnice je ze všech světových stran obklopena strmě vzrůstajícími kopci.

Na východě vesnice se rozkládá Stavská. Největší kopec, který se táhne kolem Štěpánova směrem od Zubštejna k okresu Blansko. Stavská je celá osázená lesem. Je to les smíšený, kde však převládá smrk.

Na jihu navazuje na Stavskou Kopec, který ke Štěpánovu směřuje od jihu a u vesnice se stáčí na východ. Stranu, která směřuje ke Štěpánovu, nemá Kopec osázenu lesem. Je zde pouze malý březový hájek a pár řad ovocných stromů. Kopec sloužil jako pastviny pro ovce, které se na něm chovaly v ovčíně.

Na západě lemuje vesnici Hradisko. Tento kopec začíná přímo ve Štěpánově a navazuje na les táhnoucí se po kopcích od jihu směrem k Bystřici nad Pernštejnem. Je celý osázený jehličnatými stromy, opět převážně smrky.

Ze severu do Štěpánova zasahuje Dubovice, která je součástí lesů směřujících ke Štěpánovu od Zubštejna. Už podle názvu je patrné, že na svazích Dubovice porostou i duby. Je tomu tak, ale opět jsou v menšině vůči smrkům. V tomto lese je i patrný větší počet borovic.

Menší kopce zasahují i přímo do vesnice, čímž oddělují určité části Štěpánova. Je to hlavně Chocholík, vybočující západně ze Stavské. Chocholík není zalesněn, a tak se využívá k zemědělství. Je na něm velké množství polí a pastvin s ovocnými stromy. Na polích jsou pěstovány hlavně obiloviny pšenice a ječmen, v menší míře žito a oves. Dále brambory a řepa. Druhý z kopců nese název Doliny. Je menší a byl uměle (silnicí) oddělen od Hradiska a Dubovice. Jeho část byla do nedávna (přelom 80. a 90. let) využívána jako skládka domovního odpadu. Na Dolinách jsou především louky s ovocnými stromy a malá pole.

Štěpánov nad Svratkou však není jenom pár výše jmenovaných kopců. Všechny jsou součástí nějakého hřbetu táhnoucího se ke Štěpánovu a zase od něho. Tyto zalesněné hřbety můžeme z centra Štěpánova pozorovat jak na sever, tak i na jih, protože právě tímto směrem námi prochází údolí řeky Svratky.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.stepanovnadsvratkou.cz/, kde najdete další informace.