Žďár nad Sázavou

Žďár nad Sázavou

Turistické zajímavosti

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Přeměnou gotických prvků do barokní podoby vznikl spíše v Itálii a přes Rakousko se k nám přesunul na počátku 18. století stavební sloh, označovaný jako barokní gotika, který nemá v Evropě obdobu. V tomto slohu byl v letech 1719 až 1722 vystavěn kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře poblíž města Žďáru nad Sázavou.

Poutní kostel na Zelené Hoře je unikátním uměleckým dílem a nepochybně nejosobitějším počinem geniálního českého architekta vlašského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.

Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavba byla zahájena v roce 1719 rozhodnutím opata blízkého cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté.

Kašna Panny Marie s Ježíškem
Socha Panny Marie s Ježíškem zdobí kašnu na prvním nádvoří areálu zámku Dr. Kinského. Jde o práci pražského sochaře M. V. Jackla (1655-1738) před rokem 1705. Od téhož autora je dřevěná polychromovaná plastika sedící P. Marie s Ježíškem v nadživotní velikosti v chodbě prelatury z doby kolem roku 1706.

Zvonice
Zvonice bývalého cisterciáckého kláštera je renesanční stavba barokně upravená. Byla postavená v menší vzdálenosti od konventního kostela, prelatury a konventu. Tím splňovala prvotní podmínku o omezení používání zvonů v cisterciáckém řádu.

Studniční kaple
Tato kaple byla symbolem cisterciáckého kláštera, jehož názvem byl Fons Beatae Mariae Virginis (Studnice blažené P. Marie). V desetistěnné prostoře zaklenuté valenou klenbou je vlastní studna. U kamenné obruby vybíhá železná kovaná konstrukce. Na vrcholu je socha Studniční P. Marie.

Muzeum klavíru
V rozsáhlé expozici nazvané Muzeum klavíru se seznámíte s historií nástroje, který neodmyslitelně patří do hudebního života několika posledních generací, a s jeho vývojem od 15. století až do dnešní doby. Můžete zhlédnout klavichordy, kladívkové klavíry, cembala, orfiky, stolové klavíry, zkrácené klavíry atd. Kolekce nástrojů vystavená v naší expozici je majetkem Národního muzea v Praze.

Muzeum knihy
Toto muzeum bylo otevřeno roku 1957 a je ojedinělé nejen v České republice, ale i v Evropě. Rozlohou náleží mezi největší zařízení tohoto typu na světě. Je zde umístěna stálá expozice Národního muzea charakterizující vývoj knihy, knihtisku a knižní kultury, která je řazena do 8 celků, chronologicky na sebe navazujících.

Radnice č. p. 294
Jednopatrová budova v severozápadní části náměstí. Postavená zřejmě na konci 16. nebo začátkem 17. století. Při úpravě ve druhé polovině 18. století dostala budova vzhled, který si zachovala v podstatě dodnes. Uvnitř se zachovaly z této doby klenby v bývalém průjezdu a přilehlém prostoru. Fasáda nese klasicistní znaky těchto posledních úprav. Obvyklá součást městských radnic, věžka s hodinami, byla zničena požárem roku 1864 a po něm už nebyla obnovena. V roce 1839 byla k radnici přistavěna věznice s bytem profousa (správce věznice). Dnes je tato část novodobě přestavěna. Stará budova radnice slouží k reprezentačním účelům a přízemí jako výstavní síň.

Farní kostel sv. Prokopa Stojí nedaleko náměstí. Prvá zmínka o kostele ve městě je z roku 1391. V letech 1521 až 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu a 28. 7. 1560 byl posvěcen "ke cti Boží a sv. Prokopa". Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století a barokní obraz sv. Prokopa s prokopskou legendou, který býval na starém hlavním barokním oltáři. Obraz maloval roku 1778 kutnohorský malíř K.Kautsch.
Za celkových oprav kostela v sedmdesátých letech v něm byla umístěna nová křížová cesta. Cínové reliéfy jsou replikou křížové cesty od sochaře K.Stádníka v kostele sv. Václava v Olomouci.

Kaple sv. Barbory
Stojí jen několik metrů východně od farního kostela. Jednoduchá barokní kaple byla postavena roku 1729 zásluhou žďárského faráře cisterciáka Ferdinanda Kristla. Dvě barokní sochy biskupů v kapli jsou přisuzovány klášterní sochařské dílně, kterou v té době vedl Řehoř Theny. Nejsou vlastní prací Thenyho a vykazují spíše rysy díla pražského sochaře I. F. Platzera.

Plastiky ve městě
Na náměstí Republiky stojí barokní morový sloup z roku 1706 od Jakuba Steinhubla, sochaře usazeného ve městě. Jeho prací je i sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého ze začátku 18. století v blízkosti barokního mostu v Žďáře nad Sázavou.

Dalšími už novodobými plastikami jsou práce žďárského rodáka sochaře Jana Růžičky (1898 -1965). Jsou to pomník padlým v první světové válce ve Žďáře nad Sázavou, deska k dvacátému výročí Zborova umístěná roku 1937 na 1. ZŠ na náměstí Republiky, náhrobní pomník lesnického spisovatele a redaktora Jana Doležala z roku 1934 a pomník obětem druhé světové války z roku 1947 v parku u Nádražní ulice. Řada plastik je od sochaře Julia Pelikána (1887-1969), rodáka z nedalekého Nového Veselí.

V poslením období jsou ve městě umisťovány díla vytvořené na pravidelném sympóziu Dřevěná plastika.

Barokní most
Most na silnici od Žďáru nad Sázavou byl postaven za opata Bernarda Henneta. Chronogramy na osmi sochách světců určují dobu vzniku. Na sedmi vychází letopočet 1761 a na jedné (sv. Metoděj) 1766. Není znám autor těchto plastik. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé pak sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

Historie
Osada Žďár vznikla při cisterciáckém klášteře založeném Bočkem z Obřan roku 1252. Po krátkodobé existenci v místech označovaných dnes "Na starém městě" byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy do míst dnešního historického jádra.

O Žďáře jako městečku se poprvé zmiňuje listina z roku 1293. Podle zachovaných urbářů z roku 1407 čítalo městečko 93 usedlostí, roku 1462 na 97 usedlostí a roku 1483 na 104 usedlostí.

Roku 1588 se dostal žďárský klášter pod pravomoc olomouckého biskupství. Toto bylo příčinou dlouholetého sporu biskupství s klášterem, který nechtěl nový stav uznat. Městečko Žďár stálo na straně kláštera. Spor byl ukončen kardinálem Františkem z Ditrichštejna zrušením cisterciáckého kláštera roku 1606 a diplomatickým vyrovnáním s městečkem roku 1607. Kardinál tehdy povýšil městečko Žďár na město a udělil mu nová privilegia a nový znak. Později se bývalé klášterní panství stalo soukromým majetkem kardinála. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství z pozůstalosti kardinála Ditrichštejna a do Žďáru se navrátili cisterciáci. Na konci třicetileté války, roku 1642, byl napaden klášter Švédy, ale ozbrojení měšťané jej ubránili. Roku 1647 Švédové město vydrancovali.

Roku 1704 potvrdil císař Leopold I. městu Žďáru jeho výsady a rozmnožil jeho znak. Do znaku města z roku 1607 byl přidán znak opatský a znak žďárského kláštera. Tohoto rozmnoženého znaku používá město dodnes. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. přešlo jeho panství do správy Moravského náboženského fondu a po jeho prodeji mělo postupně několik majitelů.

Při nové politické organizaci po roce 1848 se Žďár stal roku 1850 sídlem soudního okresu. Politický okres byl v Novém Městě na Moravě.

Ve druhé polovině 19. století se začal ve městě rozvíjet národní život. Vznikla řada kulturních spolků a v letech 1884 až 1901 zde působil první český odborný lesnický spisovatel a redaktor Jan Doležal (1847-1901). Pro žďárské kulturní spolky postavilo město Národní dům (Městské divadlo) slavnostně otevřený roku 1901.

Na přelomu 19. a 20. století vznikly první větší podniky, hlavně obuvnické. Město získalo ve dvou etapách (1898 -1905) železniční spojení (Havlíčkův Brod - Žďár - Nové Město - Tišnov). Došlo též k prvním větším zásahům do staré zástavby města. V souvislosti s tím se ve městě roku 1911 ustavilo prvé Družstvo pro stavbu rodinných domků.

Na frontách první světové války v letech 1914 až 1918 padla řada žďárských občanů a čtyři z nich jako českoslovenští legionáři.  V roce desátého výročí vzniku Československé republiky, roku 1928 navštívil město president T. G. Masaryk. Snímek z této návštěvy se stal velmi populárním v tisku a byl vzorem pro československou známku vydanou roku 1938.

Druhá světová válka postihla město nejvíce ve svých posledních dnech. V květnu 1945 byla zničena nebo poškozena řada domů. V roce 1949 se stal Žďár sídlem politického okresu (tehdy ONV - Okresní národní výbor). Téhož roku došlo ke sloučení s obcí Zámek Žďár a místo původního úředního názvu Žďár byl zvolen nový název města - Žďár nad Sázavou.

Po válce došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel. Bylo to v souvislosti s výstavbou strojíren a sléváren - Žďas. Vznikly nové části města a v sedmdesátých letech bylo přestavěno celé historické jádro.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.zdarns.cz, kde najdete další informace.