Cikháj

Cikháj

Současnost
Obec Cikháj se nachází v samém srdci Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Svojí polohou v nadmořské výšce 675 metrů se řadí již mezi horské obce. Umístěním spadá pod územní správu kraje Vysočina, okres Žďár nad Sázavou. Od okresního města je obec vzdálena 12 km. Její katastr patří svojí rozlohou 2 146 ha mezi největší v CHKO.

Historie
První zmínky o obci pocházejí z druhé poloviny 14. století. Území, na kterém se dnes obec nachází, bylo předmětem vleklé pře mezi panstvím v Novém Městě na Moravě a Klášterem ve Žďáře nad Sázavou. Spor vyřešil až příkaz maršálka království českého, pána Jindřicha z Lipé. Z jeho podnětu bylo 9. září 1366 vyměřeno území spadající pod správu kláštera.

V katastru obce vznikla klášterní usedlost Walddorf, jejímž účelem byl chov dobytka a zásobování kláštera zemědělskými produkty (oves a len). Boček Žďárský vydal o dva roky později, 15. května 1368 příkaz ke "zužitkování přirůstajícího dřeva". Za tím účelem byla v blízkosti existujícího klášterního Dvora (usedlosti Walddorf) založena osada Czykhaki.

Jejími prvotními osadníky byli lesní dělníci a uhlíři, kteří přeměňovali lesní mýtiny na zemědělskou půdu. Rozvíjelo se zemědělství, lesnictví a rybářství, objevilo se i hornictví a sklářství - v místě se nacházely dvě sklářské hutě. Okolní hluboké lesy vytvářely předpoklady k těžbě dřevní hmoty a jejímu všestrannému zpracování. Výroba dřevěného uhlí sloužila k rozvoji hutního průmyslu v nedaleké Polničce a k zásobení místních skláren.

Ke sloučení obou sídel - osady Czykhaki a usedlosti Walddorf - došlo po zániku žďárského kláštera, v roce 1788.

Vedle výroby dřevěného uhlí a sklářských výrobků se v místě vyráběly nástroje pro potřeby sklářů, uhlířů, koše, opálky a pro obec specifické dřevěné hodiny se skleněným cimbálem. Od druhé poloviny 19. století se rozvíjel domácký průmysl: tkalcovství, zpracovávání lnu, bílení příze a plátna.

Počátkem 20. století se rozšířilo síťování – výroba čepců, sítí, šátků, tašek a záclon. Tato výroba se s různými výkyvy udržovala ještě v průběhu a po skončení II. světové války. Po zprůmyslnění Žďárska odcházeli osadníci do strojírenských a dřevařských oborů mimo místa bydliště, zbytek obyvatelstva se věnoval zemědělské a lesní práci.

Události 19. a počátku 20. století
V roce 1849 připadl Cikháj pod okresní hejtmanství v Novém Městě na Moravě. V roce 1850 byla k obci přičleněna sousední osada Kocanda. V dokumentech z roku 1759 je vedena pod jménem "Kozandiana", v roce 1787 v německých spisech jako "Kotsanda". Býval to název předměstských trhů a hospod. Tato souvislost není dosud zcela vysvětlena. Z pověstí občanů vyplývá, že kdysi dávno v blízkosti Svaté (Žákovy) hory, kdy v katastru Cikháje byly ještě hluboké lesy, stávalo město. Také stará obchodní cesta ze Světnova do Herálce a Kadova vedla právě okolo Svaté, posléze Žákovy hory.

Se vzrůstajícím národním uvědoměním druhé poloviny 19. století rostla potřeba vzdělání a úloha drobných občanských spolků a uskupení. V roce 1862 bylo v Cikháji zahájeno školní vyučování. Po prvotním provozu v provizorních prostorách byl v roce 1873 odkoupen rodinný domek, ve kterém probíhala výuka až do přelomu století. Nově postavenou budovu školy začali žáci užívat 8. prosince 1901. Výuka v ní probíhala až do roku 1976, kdy byla škola v Cikháji pro malý počet žáků zrušena.

V roce 1905 místní občané založili Sbor dobrovolných hasičů, z prostředků získaných veřejnou sbírkou byla o sedm let později zřízena obecní knihovna. K prohlubování národního cítění byly pořádány kulturně-společenské akce a setkání. 7. března 1930 se stal čestným občanem Cikháje prezident T. G.  Masaryk, 24. července 1938 byl odhalen památník obětem I. světové války.

Turistické zajímavosti

Bunkr a památník sídla partyzánského štábu Brigády M. J. Husa
V období 2. světové války bylo pro potřeby partyzánského hnutí v lesích v katastru obce vybudováno 5 bunkrů - pod Tisůvkou, na Kamenném vrchu, za Roučkovým rybníkem, na Žákově hoře a na Fryšavském kopci. Působili zde partyzáni, ukrývali se jugoslávští, francouzští, ruští a polští uprchlíci z německých zajateckých táborů. Úkryty sloužily jako sklady jídla i munice.

K památce partyzánského odboje byl udržován bunkr na Fryšavském kopci, sídlo štábu brigády M.J. Husa. Po celkové rekonstrukci byl 8. května 1975 v blízkosti odhalen památník. Kámen pro jeho výstavbu byl dovezen z vrchu Tisůvka. Z kovu odlitý znak partyzánské brigády, součást památníku, byl po roce 1990 odcizen a místo chátralo. Za významného přispění Svazu bojovníků za svobodu se podařilo památník zrekonstruovat. Slavnostní odhalení proběhlo 3. května 2003.

Památník boje o výsadek zbraní
Památník v blízkosti hlavní silnice spojující Cikháj se sousední obcí Herálec stojí na místě, kde partyzáni skupiny Kirov dne 27. dubna 1945 svedli s fašisty boj o výsadek zbraní a zásob. Je to připomínka jednoho z mnoha střetů, ke kterým mezi partyzány a okupačními vojsky v katastru obce a na celé Českomoravské vrchovině v průběhu 2. světové války došlo. Zde partyzáni zneškodnili čtyři nacistické vojáky a za Cikhájem „U Snítku“ v přestřelce zastřelili sedm německých četníků, kteří jeli na kolech k výsadku ze Zámku Žďáru. Památník se také nevyhnul řádění vandalů. Původní bronzová deska byla odcizena. Památník se podařilo obnovit v rámci oslav 60. výročí konce 2. světové války.

Žákova Hora
Se svými 810 metry se řadí mezi nejvyšší vrcholy Žďárských vrchů. Do roku 1954 zde stála dřevěná rozhledna o výšce 40 m nabízející výhled do kraje. Součást Národní přírodní rezervace. Záznamy z roku 1366 uvádějí název "Mons clericus", jiné, z roku 1368 německé označení "Schuelespech". K místu se váže řada pověstí.

Stříbrná studánka
Nedaleko vrcholu Žákovy hory. Je považována za pramen řeky Svratky. Místo je obklopeno řadou pověstí a pověr a stalo se i námětem některých veršů. Voda ze Stříbrné a nedaléké Křemelné studánky prý měla léčivý účinek. Turisticky atraktivní místo se 27. června 1970 stalo i dějištěm vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Ustanovující výnos zde na pařezu podepsal prezident republiky Ludvík Svoboda.

Nedaleko pramenu byl zasazen památný buk. Slavnostního aktu se zúčastnili občané Cikháje i širokého okolí. Soubor Horáček z Rokytna předvedl skaldbu Bohuslava Martinů a M. Bureše. "Otvírání studánek". Později byl postaven v blízkosti studánky památník. Nedaleko je umístěn model milíře připomínající pálení dřevěného uhlí v oblasti. Zde také byl jeden z bunkrů partyzánské skupiny.

Prales
Lesy v katastru obce náleží do jedlo-bukového a smrko-bukového vegetačního stupně. V dřívější době pokrýval celé území katastru prales, do kterého začal člověk zasahovat teprve v 11. a hlavně ve 13. století. Od 19. století převládají smrkové monokultury. V kronice obce se lze dočíst, že na Žákově hoře byla jedle, která měřila v objemu 4,5 m a na Tisůvce měla být svalena jedle, která dala 35 kubických metrů dřeva. V roce 1954 byla na jižním a jihozápadním svahu Žákovy hory vyhlášena Národní přírodní rezervace. Pralesní útvar představuje autochtonní zbytek lesa - jedlobukový prales s příměsí smrku. Padlé a odumřelé kmeny jsou domovem vzácných druhů mechů, lišejníků a dřevních hub.

Čertův kámen na vrcholu Tisůvka - (nadmořská výška 792 m)
Vrcholový skalní útvar, přírodní památka. Typ skalní hradby vznikl při ústupu kontinentálního ledovce mrazovým zvětráváním odkrytých skalních výchozů ve vrcholové části Tisůvky. Je typickým prvkem krajiny Žďárských vrchů a dokladem geomorfologického vývoje krajiny. Ke vzniku skalního masivu se váže lidová pověst, podle které se jedná o dílo čerta.

Krčma Petra Jokla - (lidového vypravěče Vysočiny)
Jako každá budova má svoji historii. Říkávalo se, že v době rozvinutého sklářství v obci se zde vyráběly šrouby a jiná zařízení. Budova měla nést název "Ve šroubně". Později byla přestavěna na panskou krčmu. Zprávy o hospodě lze získat již z 16. století. Stala se střediskem kulturního a společenského života té doby. Scházela se v ní vrchnost, rychtáři, konvršové, myslivci, mistři, vedoucí, přijížděli formani. Po zrušení žďárského kláštera hospodu koupil za 100 zlatých František Peschel z Cikháje. Panstvu musel platit činži ve výši 20 zlatých. V roce 1894 se do hospody přiženil Petr Jokl.

Spolupracoval s brněnským rozhlasem a měl v držení státní hřebce. Formani přijíždějící do hospody předávali majitelům a návštěvníkům informace o důležitých událostech z blízkého i vzdáleného okolí, doručovali vzkazy, zásilky, kolportovali kalendáře, knihy, vozili náklady a lidi. Později se k Joklům přiženil František Hladík ze Sazomína. Hospoda byla uzavřena počátkem šedesátých let minulého století. Budova je vedena v kategorii kulturních památek obce.

Zvonice
Dříve byla zvonice umístěna v podkroví stodoly bývalého Dvora. V roce 1861 tehdejší rychtář Ignác Pešl nechal postavit zděnou zvonici s kruhovým půdorysem v druhé části obce. Měla šindelovou střechu ukončenou obyčejnou makovicí. V roce 1872 hrozil kryt zvoničky spadnutím. Tehdejší starosta, Josef Haman z čp.1, nechal zvoničku obnovit a makovice byla nahrazena křížkem. Zvonici chybí zvon. Ten byl po válce umístěn do kapličky postavené v roce 1908 (dnešní Chalupa Cikháj), aby zde nahradil zvon odvezený za okupace Němci. Zvonice patří do kulturních památek obce.

Památník obětem I. světové války
Myšlenka postavit památník vznikla počátkem roku 1938, v době, kdy události neodvratně směřovaly k vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. Odhalen byl za velké účasti občanů 24. července 1938. Kámen pochází z lesa pod Tisůvkou. Finanční prostředky na výstavbu poskytli sami občané a místní strany a spolky. Odhalení památníku a s ním spojené oslavy a doprovodné akce měly přispět ke sjednocení obyvatel a prohloubení vlastenectví.

Památník partyzánského hnutí
Památník byl postaven při příležitosti 30. výročí konce 2. světové války. Kámen váží 24 tun a byl přivezen z lesů u obce Křižánky. Při jeho odhalení 8. května 1975 se v Cikháji konala i velká mírová manifestace. Na ní byl připomenut široký odboj občanů proti německé agresi a to nejen z obce Cikháj, ale i širokého okolí Horácka. Cikháj se stal centrem a křižovatkou partyzánského hnutí. V jeho okolí působily partyzánské skupiny "Zarevo", "M. J. Hus", "Kirov", "Vpřed". Někteří cikhájští občané byli pro spolupráci s partyzány zatčeni gestapem a odvezeni do koncentračních táborů, jiný odesláni na nucené práce do německé Říše. Úloha obce a občanů nebyla nikdy doceněna.

Pamětní kříž
Pamětní kříž u silnice byl postaven roku 1884. Bylo to místo zastávky procesí při klášterních poutích i místo modliteb a oslav při různých příležitostech společenského života. Proti kříži stál pašijový barokní památník ("Boží muka") s reliéfem, postavený koncem 17. století. Ten je dnes umístěn v depozitáři. Kříž se stal symbolickým místem posledního rozloučení se zesnulými občany obce. Je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.cikhaj.cz/, kde najdete další informace.