Velká Losenice

Velká Losenice

Historie
Prapůvod vesnice je položen do mlhovin hlubokého středověku. Chybí jakékoliv písemné doklady. Název je, podle jedněch, odvozen od potoka, který byl životním prostorem lososu, nebo se zastává mínění jiných, totiž podle losa.

V sousední Malé Losenici měli kdysi na obecním razítku losa, hlásili se tedy k druhé alternativě. Všechny tyto dohady jsou jen pokusem o logické vysvětlení, avšak jistoty se nelze dobrat. Velká Losenice se připomíná v letech 1352 - 1367, kdy je vedena v evidenci brodského děkanství.

Dr. Antonín Profous ve spise Místní jména v Čechách /1949/ uvádí, že první zmínka o Velké Losenici je z let okolo 1052, což je nepravděpodobné.

Ve 14. století figuruje jako významná osada v držení Čeňka z Ronova, roku 1405 zní Lossnitz, 1502 Hynek z Kunštátu ji dává jako odúmrť městu Polné, v roce 1547 se objevuje označení Welika Losenicze, dále je o ní zmínka v roce 1597 a dalších.

Dá se soudit, že se značnou pravděpodobností byla obec založena ve dvanáctém století. Původní roztroušené obyvatelstvo mohlo být české, ale záhy sem byli přivedeni odborníci na těžbu užitkových nerostů z Německa, z hornických revírů v Durynsku a Horním Sasku. Masa rolníku, která mýtila les a vytvářela ornou pudu, pocházela z bavorské Horní Falce a Durynska. Proces kolonizace probíhal intenzivně zejména za posledních Přemyslovců, kteří dali provést zmíněnými cizinci geologickou prospekci celého kraje.

Oblast těžby a zpracování stříbrné rudy označují osady Velká Losenice, Stříbrné Hory, Dlouhá Ves, Utín, Macourov, Šenfeld a Česká Bělá. Pásmo, ve kterém se těžila železná ruda, lze vykolíkovat od Havlíčkova Brodu, přes Ransko, Dlouhou Ves, Štoky do Jihlavy a dále až ke Stonařovu.

Když v roce 1252 byl ve Žďáře založen klášter, k slavnosti položení základního kamene chrámu byli pozváni horníci z blízkého i dalekého okolí, němečtí kolonisté i dříve již usedlí Češi. Na Peperku těžbu stříbrné rudy podporoval žďárský klášter, který rychle získával vliv v dějinách kraje. Těžbu u Velké Losenice převzal do svých rukou.

V okolí Peperku, směrem ke Šlakhamrům a k zámku Žďáru se těžil také vápenec a pálilo vápno pro stavební účely žďárského kláštera, i jako nutná přísada pro zpracování rud. Těžbu a pálení vápna možno časově vymezit obdobím od 13. do začátku 20. století.

Dnes jdeme jen po mizejících stopách. Jedna vápenka byla též poblíž cesty Šlakhamry - Velká Losenice, nedaleko vrcholu Peperku. Donedávna tam trčely zbytky zdiva. Druhá stará vápenka stála dále v lese, dnes už je zarostlá stromy. Poslední vápenka, která byla v provozu ještě začátkem minulého století, byla u dnešního jezírka, kterému se říká Vápenice. Jezírko je zatopený lom vápence. Je hluboké přes 20 metrů a voda má krásnou zelenou barvu. Vápenec se vypaloval též ve vápence u Račína a v sázavském dvoře.

Postupně les ustupoval a pilná ruka obyvatel, kteří chtěli uživit své rodiny, po vyklučených lesích urovnávala pudu pro setbu a pěstování kulturních plodin, jako bylo žito a oves k získávání suroviny na pečení chleba a na krmení domácího dobytka.

Zakladatelská epocha je poznamenána bližším určováním vytvořených polních tratí. Tito obyvatelé nezvratně německého původu, pojmenovali oblasti polí kolem Losenice tak, jak to odpovídalo charakteru těchto polí a luk. Např. Robízeň /Rohe Wiese/, hrubá louka, Nížkobold /Nischwald/, les, ve kterém jsou hnízda ptáku a zvěře, Lenopuš /Lehnbusch/, křovitý svah, Štánych /Steinig/, kamenitý, Pyšlík /Büschlig/, křovinatý, porostlý křovím, Kociperk /Katzenberg/, Kočičí hora, Rozprureo /Rostbrunnen/, rezavá studna, pramen, Dmerk /Merk/, znamení. Německého původu jsou názvy polí ve Frenku, nebo Trenku /Frön/, povinnost v rámci nevolnictví, Šípy /Schiffe/, lodi, lesy v Tálkách /Teil, Teilchen/, díl, díleček. V blízkém okolí Velké Losenici jsou rybníky Rotajch /Rotteich/, rudý rybník, rybničná oblast nazvaná Šiškotajch, muže mít svůj původ v době Žižkova tažení krajem, jako Žižkův rybník. Směrem k Malé Losenici se říkalo U hýblu /Hübel/, kopec.

Pro losenické hamry byl hlavním zdrojem surovin blízký kopec Peperek, německy Bergwerk. Otázkou zůstává, do jaké míry omezilo proces tavby zemětřesení, které kraj postihlo 4. a 5. srpna 1328. V literatuře se mluví o tom, že byly štoly zasypány, což přispělo k zastavení těžby a tím hornické činnosti.
Naproti tomu zmíněná opatření, která za sebe a své nástupce učinil Čeněk z Ronova, byla vydána až za více než 40 let po zemětřesení a jsou založena na předpokladu, že bude hamernická činnost nadále pokračovat.

Zpráva o zemětřesení, které by milo pustošivé následky a zasypalo doly na Vysočině, se zdá na první pohled nepravděpodobná. Známe však z dějin, že ještě dvakrát bylo letopisci zaznamenáno zemětřesení, a to 20. února 1616, po kterém následovaly kruté mrazy, na obloze se objevil zajímavý úkaz v podobě trojnásobně viditelného slunce, což lidi nemálo polekalo. Dále pak v polovině dubna 1748, v době, kdy byli občané souženi různými okupačními vojsky. Protože tehdejší stavení byla vystavěna většinou ze dřeva, nezhroutila se, takže obiti na životech nebyly zaznamenány.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.losenice.cz/, kde najdete další informace.