Sázava

Sázava

Současnost
Obec Sázava se nachází v pěkném prostředí Českomoravské vrchoviny na horním toku řeky Sázavy. Nyní má 590 obyvatel a náleží k ní obec Česká Mez a osada Kopaniny. Od roku 1990, kdy rozpadla tzv. středisková obec Velká Losenice a naše obec se opět osamostatnila, se mimo jiné podařilo vystavět čistírnu odpadních vod, novou kanalizaci ve větší části obce, celá obec je zplynofikována, byly položeny nové telefonní rozvody, dokončen veřejný vodovod, výstavba inženýrských sítí pro15 rodinných domků, rekonstruována škola, kulturní dům a obecní prodejna, postaveno dětské hřiště a tenisový kurt a postupně se upravují veřejná prostranství včetně autobusových čekáren apod.

V předchozích letech byly také vydány publikace o historii obce a Sdružení obcí pod Peperkem, pohlednice, letecký snímek obce, mapka místní turistické stezky a k vydání se připravují další materiály. V současné době probíhá výstavba chodníku podél státní silnice I/19, připravuje se výstavba inženýrských sítí pro dalších 20 rodinných domků a další akce.

Sázava je také členem několika sdružení obcí. Spolu s některými okolními obcemi vytvořila Sdružení obcí pod Peperkem a je zakládajícím členem sdružení Posázaví, které se zasloužilo o otevření dálkové Posázavské cyklotrasy č. 19.

Pokud se týká občanské vybavenosti, jsou v obci nyní v provozu dvě prodejny se smíšeným zbožím, dvě prodejny s dalším sortimentem kromě potravin, celkově opravený hostinec a další provozovny (kadeřnictví, broušení pilových kotoučů i dalších nástrojů, cukrářská výroba na zakázku, truhlářství, opravy varhan a ladění klavírů a jiné).

Turistické zajímavosti
Mezi turistické zajímavosti patří již zmíněná Posázavská cyklotrasa procházející celou obcí, chov koní, muzejní železniční trať Sázava – Přibyslav (poslední zachovalá část původní železnice Německý Brod – Žďár), která v letních měsících nabízí vyjížďky motorovými vlaky velmi pěknou krajinou údolí horního toku řeky Sázavy a především rozhledna na kopci Rosička, která je volně přístupná a nabízí celoroční vyhlídku na velkou část Českomoravské vrchoviny.

Památky
- Boží muka
- Kamenný most
- Katolická kaplička
- Kostel a fara Českobratrské církve evangelické
- Smírčí kámen

Historie
K postupnému osídlování horního Posázaví docházelo až v období, v němž začal být v úrodných částech země pociťován nedostatek vhodné půdy pro pěstování obilí a chov dobytka. Do značné míry při tom sehrála svoji roli i nutnost chránit přístupy do Čech před nebezpečím možných nepřátelských útoků z východu. To se sice poněkud zmenšilo po porážce Tatarů u Olomouce v roce 1241, ale nebylo nikdy zcela zažehnáno. Proto měli vlastníci a správci východního českého pohraničí zájem na tom, aby se v tomto prostoru trvale usadili lidé, kteří by jim současně svojí prací přinášeli jisté výnosy z dosud neobdělávané půdy.

Kromě toho byli lidé motivováni k osídlení horního Posázaví těžbou stříbra a železné rudy.

Není pochyb, že osídlování prostoru, v němž se rozkládá Sázava, začínalo kácením, mýcením a žďářením (vypalováním) tehdejších lesů, které měly až do 12. století pralesní charakter. Byly to lesy smíšené, v nichž převládaly buky, osiky, jedle a tisy.

Tím není vyloučeno, že v předchozích staletích, a možná i tisíciletích, procházely zdejším územím skupiny lovců z České kotliny na Moravu a naopak. Ojedinělé nálezy kamenných nástrojů tuto hypotézu potvrzují.

Ani skutečnost, že v nejstarších dobách byly východní Čechy doménou Slavníkovců, nelze ještě pokládat za důkaz existence trvalých lidských sídel v tomto prostoru. Dlouho to byla krajina bez lidí - nebo jen s nevelkými, od sebe velice vzdálenými, skupinami předchůdců zdejších zemědělců. Věrohodné důkazy o trvalejším osídlení horního Posázaví před 13. stoletím nebyly doposud shromážděny.

O kolonizaci zdejších území se pokoušel ve druhé čtvrtině 13. století velmož Jan z Polné. Jeho snahou bylo vytvořit poblíž Polné kolonizační základnu cisterciáckého kláštera. Ten měl být vybudován v prostoru Nížkova v letech 1232 - 1234. Podařilo se mu získat z kláštera v Oseku skupinu mnichů, kteří začali v uvedených dvou letech pracovat na výstavbě budoucího kláštera. Založen však byl jen kostel sv. Mikuláše. Opat oseckého kláštera po osobní návštěvě nížkovského prostoru své mnichy odvolal, a tak se první pokus o zřízení kláštera, a tím následné kolonizace zdejšího prostoru nezdařil.

Druhý pokus o zřízení cisterciáckého kláštera se podařil, i když se ho Jan z Polné už nedožil. Před svou smrtí však stačil ještě přenechat Přibyslavovi z Křižanova rozsáhlé lesní komplexy v prostoru nynějšího Žďáru nad Sázavou k založení kláštera, jakožto nezbytné kolonizační základny na českomoravském pomezí.

Ale ani Přibyslav z Křižanova nedokázal v průběhu svého života přání Jana z Polné uvést do života. Po jeho předčasné smrti se jeho zeť Boček z Obřan obrátil na opata cisterciáckého kláštera v Nepomuku o vyslání mnichů do prostoru vyhrazeného pro založení kláštera. V závěru roku 1251 vyhledal společně s dalšími osobami pro budoucí klášter nejvhodnější místo.

Kolonie mnichů pak přišla na zvolené místo 5. února 1252 a zřídila si zde provizorní dřevěné objekty, v nichž se ubytovala. Klášter přijal označení Fons Beatae Mariae Virginis (Studnice Panny Marie). Krátce nato byl obdarován rozsáhlými okolními pozemky, což bylo stvrzeno listinou tehdejšího moravského markraběte a budoucího českého krále Přemysla Otakara. Dne 7. 6. 1253 potvrdil založení kláštera také papež Inocenc IV., který ho vzal do své ochrany a poskytl mu současně imunitu (nedotknutelnost vůči případným nárokům světské správy). Boček z Obřan při své smrti dne 20. prosince 1255 odkázal klášteru všechen svůj majetek.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecsazava.cz/, kde najdete další informace.