Jámy

Jámy

Současnost
Obec leží v nadmořské výšce 586 m na mírném svahu pod kopcem Vejdochem ve vzdálenosti 6,4 km jihovýchodně od okresního města Žďáru nad Sázavou.

Původní domy - grunty stojí převážně vedle sebe a tvoří dlouhou řadu vpravo podél komunikace Žďár nad Sázavou - Hlinné. Uprostřed návsi je kostel, fara a kulturní dům s prodejnou a restaurací. Mezi nimi je vodní nádrž. Rodinné domky jsou na horním a dolním konci obce postaveny samostatně.

Starší domy byly stavěny z kamene a jsou zomítány. Nové domy jsou cihlové. Starší domy roubené se v obci již nevyskytují. Historicky se horní konec obce jmenuje „Vejpustek horní“ a dolní konec „Vejpustek dolní“ také „Chudobín“. Zahrádky před domy se tvořily postupně od roku 1880, kdy byla vybudována dvojí silnice po obou stranách návsi. Pod hájkem v poválečné době vyrostly nové domy, kde se říká „Na Pančavě“. Jako samota patří obci hájenka a dvě chaty na hranici katastru v prostoru Veselíčka.

Turistické zajímavosti

Památný strom
Městský úřad ve Žďáře nad Sázavou jako pověřený úřad, a tím orgán ochrany přírody příslušný podle ustanovení § 76, odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyhlásil dne 21. 9. 1995 strom "lípa na Kříbu" v k. ú. Jámy, p. č. 1544 v majetku paní Františky Mazlové, bytem Mirošov 12, za památný strom.

Kostel
První zprávy o kostele zasvěceném sv. Martinu jsou známé z roku 1672. Založila jej klášterní vrchnost. Tehdy měl kostel zděnou sakristii, 1 oltář, dřevěný kněžský kůr, kazatelna 3 zvony. Výprava kostela byla prostá. Byla zde schránka se sv. ostatky, měděný vyzlacený kalich s patenou, 2 kasuly se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 polštářky na mešní knihu, alby, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6 podložních roušek a některé další drobné vybavení. Jmění pocházelo z malých odkazů na třech domech.

V katastru obce je 10 křížů, z toho jeden velký kamenný u kostela. Mezi nejhezčí kříže patří železný u silnice do Žďáru nad Sázavou. Lípa na Kříbu je vyhlášena památným stromem.

Z vrchu Vejdoch (663 m) je kruhový výhled do okolí až ke zřícenině Lipnice, na západě lze spatřit vrch Melechov (vzdálený 50 km), na východě Sýkoř (vzdálený 30 km). Přímé autobusové spojení je se Žďárem nad Sázavou, Mirošovem a Dolní Rožínkou.

Historie
První zprávu o osadě známe z roku 1252, kdy jí dal do vínku Boček s tchyní Sibylou nově založenému klášteru žďárskému. Osadu zdědili po Přibyslavovi z Křižanova. Přibyslav jí získal asi roku 1240 od Jana z Polné včetně rozsáhlého území v okolí.

Podrobnější zpráva o osadnících se nachází teprve v urbáři z roku 1470. Rozlohou plodné půdy to byla tehdy největší klášterská osada, neboť měla již 31 převážně větších hospodářských celků. Byl zde rychtář s lánem polí a se svými poddanými. Nacházel se zde i svobodný vladycký dvorec asi po prvním lokátorovi. Dosud není znám erb tohoto rodu, byla však u něho Kateřina z Jam (de Yam).

Do roku 1562 vzrostl počet hospodářských celků na 33 o rozloze 18 lánů. V urbáři z roku 1483 je již vynechán poddanský grunt rychtářův a svobodný dvůr měl 2 lány.

Další zprávy o osadnících jsou až v gruntovní knize z roku 1653, kdy bylo v obci 34 hospodářství. Při nové politické organizaci v roce 1850 byla zde utvořena místní obec a jako první představenstvo zvoleni: starostou František Svatoň, členové Josef Nedvěd č.p. 18, Jan Starý č. p. 13, František Nevrkla č. p. 35, Jan Dvořák č. p. 10, František Mička č. 12, Jan Mužátko č. p. 20, Josef Kostelenec č. p. 26, František Košťál č. p. 31, František Holemář č. p. 25 a Jan Havlíček č. p. 1.

Po velkém požáru, který postihl obec v roce 1888, byl z popudu faráře V. Bezděka založen na počátku roku 1889 sbor dobrovolných hasičů. Roku 1909 Spořitelní a záloženský spolek. Dále v té době v obci působil Místní odbor Národní jednoty pro j.z. Moravu a místní osvětová komise.

Obecní knihovna byla založena v roce 1921 a v té době měla 370 knih. Ve stejném roce se uskutečnilo první sčítání lidu v nové republice. Obec v té době měla 662 obyvatel. V roce 1926 byl v obci zřízen družstevní lihovar (č. p. 32).

Dne 18. 11. 1928 byl odhalen pomník padlých, který postavila obec v 10. roce trvání republiky. V roce 1929 začala firma „Západomoravské elektrárny“ elektrifikaci obce. První elektrická světla zazářila v domech i na návsi 27. 8. 1929.

Obci se nevyhýbaly ani živelné pohromy. Tak například v roce 1904 bylo tak velké sucho, že všechny studny vyschly kromě studny u č. p. 2 a 8. Rybníky vyschly zcela, voda pro hospodářská zvířata se musela dovážet ze Sádky. V roce 1940 napadlo mnoho sněhu. Podle zákona o pracovní povinnosti museli všichni muži i ženy od 18 do 60 let odklízet sníh z cest.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://sweb.cz/obec.jamy/, kde najdete další informace.