Babice u Rosic

Babice u Rosic

Historie obce Babice
Babice jsou starodávná vesnice v severní části rosicko-oslavanské uhelné pánve. Původní selské statky tvoří okrouhlou podkovitou náves. Uprostřed je kaple a rybník.

Původní stará část osady leží v údolí (dolině), chráněné od západu a severu lesem a vyvýšenou tratí Padělky. Později stavěná část obce vybíhá ze svého středu do svahu směrem ke Zbýšovu a Kratochvilce.

Nejstarší povědomá zpráva o Babicích pochází z roku 1228. Není pochyb o tom, že již před touto dobou byly osídleny a že zrod vesnice spadá hlouběji do středověku. V roce 1228 král Přemysl Otakar I. písemně ztvrzuje založení panenského kláštera Cisterciátek v Oslavanech, v místě kde stojí dnešní zámek, které v této době se jmenovalo „Údolí Mariíno“. Ve své štědrosti mu dal různé výsady a osvobodil od zeměpanských povinností. Majetek tohoto kláštera byl na svou dobu značný a smluvně k němu patřila i osada Babice. Zřejmě zde bylo několik nízkých chýší z kmenů stromů, hlíny a mechu, nesouvisle postavených. Kolik polností bylo v této době obděláváno nelze říci. Lesní porosty byly i na území dnešní obce, protože až do dnešní doby se nazývá jedna z ulic Hájíček. Také ještě v minulém století bylo „na Padělku“ několik, snad 200 let starých, smrků. Poslední byly skáceny kolem roku 1940.

K oslavanskému klášteru patřily Babice od roku 1228 až do roku 1307, ve kterém je získal koupí klášter v Sedleci u Kutné Hory. Za 164 hřiven stříbrných grošů. Tento klášter obývaný mnichy z  řádu Cisterciáteckého byl velmi rozsáhlý, byl velmi bohatý a měl plno statků. Později vlastnili Babice různí majitelé, až konečně připadly k Rosicím. Od roku 1560 byl vlastníkem celého rosického panství Jan Starší ze Žerotína, později Karel Starší ze Žerotína, který je v roce 1628 prodal Albrechtu z Valdštejna. Celkem vlastnilo Babice asi 20 různých majitelů, jako příslušenství rosického panství.

Na počátku 17. století, po roce 1600, bylo v Babicích zaznamenáno 15 obydlí. V následujících letech jich bylo o 5 méně – byly opuštěné a zpustlé. Příčinou toho byla třicetiletá válka, která v Evropě řádila v letech 1618 až 1648.

O válečné hrůze svědčí to, že jen na Moravě bylo vypáleno a zničeno 22 měst, 63 hradů a 335 osad, které byly tehdy ponejvíce dřevěné, tedy snadno zápalné. Počet obyvatel klesl v zemi o více jak 40%.

Až do poloviny 18. století byla veškerá půda a lesy majetkem vrchnosti a zemědělským robotníkům byla půjčována k dočasnému užívání za určitý poplatek. To znamená, že usedlost a půdu nemohl prodat a když pro stáří a nemoc nemohl již pracovat, mohl nastoupit jeho syn jen se svolením vrchnosti. V roce 1749 při nové dělbě selských pozemků od vlády nařízené, bylo v Babicích utvořeno 21 půllánů s výměrou 30–34 měric a přiděleno robotníkům, kteří tu kterou usedlost v tu dobu obhospodařovali, do trvalého užívání. Tyto půllány byly také v tzv. „Josefínském“ katastru roku 1780 zaneseny. V té době bylo také pro lepší evidenci zavedeno číslování domů, přičemž majitelé pozemků dostali nová čísla. Tak v Babicích bylo v tu dobu 23 domovních čísel, ale gruntů pouze 21. Č. p. 10 patřilo obci a rovněž č. p. 23, kde byla obecní kovárna. Domy dostaly čísla od 1 do 23 tak, jak jsou doposud. Z toho vyplývá, že původně Babice tvořila nynější Náves.

Po třicetileté válce pomalu roste počet obyvatel. V roce 1840 je zde 32 domů a 236 obyvatel. V roce 1890 již 81 domů a 748 obyvatel. Na začátku 20. století v roce 1900, je v Babicích již 99 domů a 788 obyvatel. Tak vysoký přírůstek byl proto, že nastal velký odbyt zdejšího uhlí a doly potřebovaly stále více dělníků, kteří se do Babic přistěhovali z různých míst. Tím se z čistě zemědělské obce, kterou byla až do roku 1840, stala obec, v  níž žilo nejvíce horníků a zámečníků.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.babiceurosic.cz/, na kterých najdete další informace.