Sivice

Sivice

Historie

Název obce Sivice
První podoba jména obce z roku 1317 zní Sibcz.
V záznamech z roku 1318 jsou Sivice zapsány jako SYPCZ
1338 - villis Siebitz - vesnice
1718 - Siwytz
Konečná dnešní podoba jména Sivice pochází z roku 1872 / L. Hosák, 1980 /.

Sivice /ty/ = podstatné jméno pomnožné, je utvořeno příponou -ice k obecnému jménu siv. Bylo utvořeno ze jména přídavného sivb / b = tvrdý znak, který nahradilo později -y /, což značí sivý, šedý. Z analogie pojmenování jiných osad z té doby víme, že nesly jména po svých zakladatelích, která se tvořila podle barvy pleti nebo vlasů. To značí, že osada Sivice byla pojmenována podle svého zakladatele, který byl pleti nebo vlasů sivých, šedivých, jako ves lidí Sivových.

Z dávné historie obce
První zpráva o Sivicích pochází z roku 1251, kdy Jeroným z Lomnice u Tišnova sděluje rychtáři v Brně, že částku, kterou mu dluží, zaplatí z desátek, které dostává ze své obce Sivic.Tehdejší první kronikář Jan Bajer zaznamenal tuto nejstarší zprávu v obecní kronice. Tuto zprávu však není možné doložit, protože zápis v historických listinách nebyl dosud nalezen.Opíráme se pouze o písemnou výpověď sivického kronikáře, který přebíral tyto nejstarší zprávy o existenci obce z neznámých pramenů.

První potvrzená zmínka o obci Sivice je doložena originálními pergamenovými listinami z roku 1317 psanými latinsky a opatřenými pečetěmi. V té době Kateřina, rozená z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice, zakládá před Brnem pod Špilberkem klášter svaté Anny. Dává mu patronátní právo kostelů v Ořechově a Šitbořicích, dále vsi Sivice, Velké a Malé Blažovice a Ořechovičky. Klášter vzniká na popud královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského.

V roce 1318 král Jan Lucemburský potvrzuje novému klášteru sv. Anny před Brnem vlastnictví poloviny vsí Sivic a Blažovic, kterou věnovala Geruše z Deblína své sestře Kateřině, vdově po Tasovi z Lomnice. Tyto listiny byly znovu potvrzeny 7. listopadu roku 1747 na prosbu kláštera sv. Anny v Brně.

Byly to pergameny:
z roku 1312 - založení kláštera s. Anny
z roku 1317 - patronátní právo vsi Sivice
z roku 1318 - darovací listina krále Jana Lucemburského, kterou daroval vesnici Sivice klášteru sv. Anny.

První historicky doloženou postavou ze Sivic byl purkmistr krále Jana Lucemburského pan Mikuláš ze Sivic, který s králem Janem zahynul v bitvě u Kresčaku. Jeho opevněný zemanský dvůr stál na místě p. č. 58.

Před 30letou válkou (1618 - 1648) bylo postaveno v Sivicích 38 domů, k vesnici patřilo 976 měřic polí a 77 měřic vinic. Sivice, které měly výhodnou polohu, se na počátku 17. století značně rozrostly. Jednak se nacházely v blízkosti Brna, jednak tudy vedla cesta do Olomouce. Také měly příznivé poddanské poměry.

V roce 1754 bylo zaznamenáno ve vesnici 50 domů, 7 lánů, 16 půllánů, 14 čtvrtlánů a 13 domkařů bez polí. Obci patřil téhož roku obecní dům, kovárna, pastouška, hostinec a zvonice. Kus lesa u Sivic, zvaný Hájek, patřil Blažovicím. Blažovští roku 1750 na Hromnice platili za používání lesa vrchnosti 2 zlaté, 40 krejcarů.Sivičtí platili vrchnosti za užívání panského lesa 30 zlatých také na Hromnice.

Roku 1738 vypuklo na jižní Moravě povstání, protože vrchnost nedodržovala patent o uvolnění roboty, který vydal císař Karel VI. Sivičtí se k tomuto povstání přidali a odmítli robotovat. Po potlačení povstání byli jejich vůdci Ondřej Zavřel, Antoš Daněk, Ondřej Dvořáček a Bartoloměj Pavlíček povoláni zemským gubernérem Šubířem do Brna. Byli krátce vězněni na Špilberku a zanedlouho propuštěni. Vůdci povstalců však byl zabrán majetek / celolán na č. 58 /, jeho syna odvedli na vojnu, kde zahynul.

Sivice sdílely spolu s Blažovicemi společný osud až do 2.5. roku 1782. V tomto roce zrušil císař Josef II. klášter dominikánek v Královské zahradě na Starém Brně. Tím ztratily Sivice svou dosavadní vrchnost.

Roku 1824 koupil František Xaver, hrabě z Dietrichštejna, v licitaci od c.k. správy státních statků statek blažovský s patronátním právem za 96.050 zlatých. Kupní smlouva byla vyhotovena roku 1829. Ke statku blažovickému náležely v okrese Slavkov Blažovice a Sivice.

Věnovací listinou z roku 1843 postoupil do společného vlastnictví svým dcerám Marii, Antonii a Teresii, provdané hraběnce z Mensdorffu - Pouilly. Když roku 1847 zemřela jeho dcera Antonie, provdaná Mitrovská, obdrželi její třetinu rovným dílem její synové František a Arnošt Mitrovští. Později, roku 1849, František, hrabě z Dietrichštejna - Pruskova svou věnovací listinu pozměnil a svolil, aby si dcery Marie a Teresie a dědicové zemřelé dcery Antonie směli statek blažovický s ostatními statky rozdělit mezi sebe.

Učinil tak smlouvou z roku 1850. Statek blažovický i se sokolnickým, tuřanským lénem a s jinými menšími realitami byl připsán Františku a Arnoštovi Mitrovským z Mitrovic a Nemyšle s výhradou, aby svému otci do jeho smrti dávali odtud čtvrtý díl příjmu. Synové se zavázali i k placení odškodného 72 231 zlatých. František však zemřel 2. 5. 1875 a Arnošt 14. 10. 1875. Dědicem se stal jejich otec Vladimír, hrabě Mitrovský, a po jeho smrti roku 1899 další jeho syn Vladimír. To byl poslední majitel panství.

Koncem 18. století roku 1790 měla zdejší obec 75 domů a 430 obyvatel, začátkem století 19. v roce 1830 bylo zaznamenáno 92 čísel a 478 obyvatel / 252 mužů a 226 žen /. Do roku 1900 vzrostla obec na 143 domy se 791 obyvateli.

Za osadou v lese se využívaly dva kamenné lomy, panský na stavební kámen, a singulární na silniční štěrk. V obci pracovaly také dvě cihelny, soukromá v trati polí Palegry a obecní, která byla zrušena roku 1862. Na Perku stála obecní sýpka.

Před zrušením roboty spravoval obec obecní rychtář, purkmistr a mladší, zástupce rychtáře.
(Podle zápisu J. Bajera v Pamětní knize).

Památky

Smírčí kámen
Nejstarší památka v obci. Pověst vypráví, že kámen zasadili do země na počátku 9. století Konstantin a Metoděj, kteří zvěstovali křesťanskou víru na Velké Moravě.

Druhá verze klade původ kamene do konce 10. století. Tento kámen měl zaznamenat zastavení Slavníkovce Vojtěcha na jeho cestě do pohanských Prus.

Smírčí kříže byly ve skutečnosti v 15. a 16. století zřizovány provinilcem nějakého hrůzného činu na usmíření s obětí nebo jejími příbuznými.

Barokní kříž z roku 1772
Původní dřevěný pocházel z dílny řezbáře Johana Burhala z Jihlavy. Nechal ho zbudovat celoláník Martin Hůla na počest Ondřeje Zavřela, účastníka selských nepokojů.

Boží muka
Na kopci Štumperk z roku 1913. Původně zde stával košatý dub, na jeho kmeni byl připevněn obrázek s náboženským motivem.

Kříž u lesa postaven na trati Široké v roce 1944. Věnovali ho sivičtí podílníci lesa /singularisté/.

Socha svatého Floriána
Dali ji postavit v roce 1894 manželé Dominik a Františka Tomancovi.

Sakrální pomník se symbolikou svaté Trojice z roku 2000
Autor projektu Doc. Ing. Arch. Jiljí Šindlar, autor vitráží Dr. Karel Rechlík.

Osamělá stará hrušeň, zvaná šmigule, v Nových horách.

Památky v okolí

Zřícenina hradu Vildenberk
Hrad na zalesněném kopci severně od Pozořic byl rozbořen za válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem. Již roku 1402 se o něm hovoří o zřícenině, ale ještě dnes jsou v místě zvaném Na hradě patrné terénní nerovnosti. Kousek od Pozořic se nalézá i zřícenina hradu Hradišček, známá spíše coby archeologická lokalita.

Zámek a zámecký park v Sokolnicích
Původně renesanční tvrz Petra Sadovského ze Sloupna z roku 1560 byla v letech 1750 - 1775 z iniciativy Františka Xavera z Ditrichštejna přestavěna na barokní zámek. Zámecká kaple, jedna z nejhodnotnějších památek v Sokolnici, sice byla zřízena už před rokem 1685, ale zřítila se poté, co byly podmáčeny zdi. V roce 1690 byla obnovena a rozšířena, ale mohly se v ní sloužit jen sváteční mše pro vrchnost. Měla tehdy jen jeden neposvěcený oltář a není dochováno, komu byla zasvěcena.

V roce 1750 založil hrabě Leopold Dietrichstein rentu s ročním příjmem 182 zlatých a volným bydlením na zámku pro zámeckého kaplana, který pro personál zámku kázal, vyučoval děti a sloužil mše svaté. V témž roce byla kaple ještě jednou rozšířena a opatřena třemi oltáři - Povýšení sv. Kříže, matky Boží, Františka Xaverského a celá vyzdobena v barokním slohu. 13. září 1750 byly tyto oltáře posvěceny olomouckým biskupem.

Nad vchodem bylo zřízeno oratorium pro vrchnost, nad sakristií chór s malými varhanami. Zvenku má kaple známky gotického slohu, uvnitř je však zařízena barokně. Za povšimnutí stojí nástropní freskové malby od vynikajícího rakouského malíře Franze Antona Maulpertschta. Od roku 1750 je kaple přístupna veřejnosti.

Mitrovští z Nemyšle, kteří koupili sokolnické panství roku 1843, zámek přestavěli v tehdy módním pseudogotickém stylu. V roce 1853 byla provedena výměna oken, 1903 byla kaple opravena nákladem hraběte Vladimíra Mitrovského. Dnešní vzhled získala po roce 1969, kdy se zavedla nová elektroinstalace, byla položena nová dlažba a zrestaurovány malby. V roce 1983 byly pořízeny nové lavice. V letech 1995 až 1997 byla provedena generální oprava oltářů a nástěnných maleb.

Kolem zámku a dál směrem k severu se rozkládá park a na něj navazující bažantnice ze začátku 18. století s mnoha druhy dřevin a několika památnými stromy.

Za povšimnutí stojí latinský nápis nad hlavním vchodem do kaple. Jeho text zní:
"Kostel Povýšení svatého kříže Pána našeho Ježíše Krista, za vlády nejvyššího velekněze Benedikta XIV. a za panování nejvznešenějšího císaře Františka I. a nejvznesenější císařovny královny uherské i české Marie Terezie, vysvěcený 13. září od olomouckého světícího biskupa Jana Karla Leopolda hraběte ze Schenfenbergu za účasti 2.000 biřmovanců, 4.000 zpovídajících se a přitom svěcených tří kněží a jednoho podjáhna, byl postaven a vybaven Leopoldem, hrabětem svaté Římské Říše z Dietrichsteina".

Kostel ve Křtinách
Dominantou proslulého poutního místa je Mariánský chrám geniálního barokního architekta Jana Blažeje Santiniho - Aichla, který se rovněž podílel na stavbě benediktinského kláštera v Rajhradě. Podle původního projektu sice měl být mnohem větší - Santini navrhl symetricky nalevo i napravo od hlavního chrámu ambity a dvě vysoké kaple, ale nedokončený areál i tak působí impozantním dojmem. Kostel Panny Marie je šestapadesát metrů dlouhý, osmatřicet metrů široký a jeho kopule se klene do výšky pětatřiceti metrů. Chrámový komplex, dokonale zasazený do půvabné krajiny, patří k nejmonumentálnějším a umělecky nejhodnotnějším moravským stavbám svého druhu.

Paulánský klášter ve Vranově u Brna
Významné poutní místo je opředeno mnoha pověstmi o zázračných uzdraveních. Jedna z legend tak mimochodem předpokládá, že Vranov vznikl v roce 1240, kdy tu údajně zemský úředník pan Vilém nabyl na přímluvu Panny Marie ztraceného zraku. Uzdravení mělo jedinou podmínku - že pan Vilém na vranovské hoře vystaví nový kostel. V roce 1562 je doložena existence dvou kostelů - farního a mariánského. Kromě toho na místě zrušeného hřbitova stával farní kostel sv. Barbory, zbořený koncem 18. století patrně kvůli špatnému technickému stavu.

Na místě někdejšího dřevěného kostelíka nechal Maxmilián z Lichtenštejna v letech 1617 - 1633 postavit podle plánů jezuity Jana Maria a brněnského stavitele italského původu Jana Křtitele Erny raně barokní chrám Narození Panny Marie, jehož interiér je vyzdoben freskami Jana Jiřího Etgense.

V kostele jsou umístěny Vranovské jesličky, vyřezané z lipového dřeva v letech 1946 - 1950 akademickým sochařem Františkem Bartošem. Betlém s mechanickým pohonem doplňuje hudební automat s koledami. Pod kostelní lodí je krypta zakladatelů kláštera, rodu Liechtensteinů, v roce 1820 doplněna empírovou hrobkou. Klášter mnišského řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, takzvaných paulánů, byl zrušen v roce 1784 v důsledku josefínských reforem; řád se do Vranova vrátil až v roce 1992 s cílem vytvořit zde duchovní centrum brněnské diecéze. Silnice směrem na Útěchov je lemována kapličkami vranovské křížové cesty z 19. století.
Adresa: Kostelní nám. 7, 664 32 Vranov u Brna

Galerie Rudolfa Březy v Podolí
Galerie na obecním úřadu v Podolí obsahuje předměty z pozůstalosti podolského rodáka, akademického sochaře a medailéra Rudolfa Březy (1888 - 1955). Základ galerie tvoří původní umělcův ateliér.
Adresa: 664 03 Podolí u Brna, tel.: 544 247 659, fax: 544 247 636
Otevírací doba: pondělí a středa 15.00-17.00
Vstupné: dobrovolné

Okresní muzeum Brno-venkov
Okresní muzeum Brno-venkov je největším muzeem okresu.
Spravuje čtyři pobočky:
- Okresní muzeum Brno-venkov, pracoviště Šlapanice
- Muzeum v Ivančicích
- Památník Mohyla míru
- Podhorácké muzeum Předklášteří

Okresní muzeum sídlí na náměstí ve Šlapanicích v budově někdejší scholasterie. V budově s gotickým jádrem, upravované v období renesance a baroka, sídlil během bitvy u Slavkova štáb francouzského maršála Soulta. V muzeu mohou návštěvníci spatřit například původní mapu bitevních pozic z Napoleonova velitelského stanoviště na nedalekém návrší Žuráň či stálou expozici Pohledy do národopisných sbírek. V muzeu ve Šlapanicích se konají četné příležitostné výstavy.
Adresa: Masarykovo nám. 18, 664 52 Šlapanice
tel.: 544 228 029, 544 228 655, fax: 544 228 029
Otevírací doba: celoročně od středy do neděle 13.00-17.00

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://sivice.cz/, na kterých najdete další informace.