Unkovice

Unkovice

Obec Unkovice naleznete v nížině svratecké sahající od stoku Jihlavky a Svratky k Brnu. Jižně od Vranovic mezi vypnulinou Popickou a výběžky vysočiny Českomoravské se zužuje na 2 km, nad Vranovicemi k Němčícím se rozšiřuje na 7 km, u Židlochovic, Hrušovan a Vojkovic je opět zúžena, načež se prostírá až k Rajhradu.

K západu přechází velmi pozvolna v pahorkatinu Českomoravskou. Pod Židlochovicemi řeka Svratka a její přítok Říčka plynou k jihu nížinou tokem klikatým a pomalým.

Historie

Paměti vesnice Hunkovic / Založení, původní jméno ...
(Napsal Fr. M. Vrána správce školy v Hunkovicích v roce 1881)

Původní jméno vesnice. Chrám Páně.

Jednou v zimě sešli se u rolníka Josefa Pokročila místní pan učitel, představený obce a předseda místní školní rady. Pokročil odebíral noviny, četl rád v knihách a čemu nerozuměl, na to se ptal pana učitele, kterého rád k sobě zval. Pokročil si vážil pana učitele velice. Říkával: Učitel je předním dobrodincem obce. Anebo rozumoval také tak: Řekněte mi, jak si učitele vážíte a já vám povím, jaká jste obec. Představený i předseda místní školní rady sotva se dočkali neděle, aby mohli něco nového a pěkného uslyšeti.

Pokročil: Můj Jeník vypravoval mi dnes takové věci o naší dědině, že jsem se až divil! Já jsem tak stár, a nevěděl jsem o tom. A moje Marie také mi toho napovídala", pravil předseda.

A nejmenovala prý se naše vesnice Hunkovice, povídá pudmistr, tak se mi svěřil můj chlapec.

Učitel: Ano, milý pane přednosto, za dávných časů, asi okolo roku 1300, říkali naší dědině Unišovice a též Unkovice. Od té doby měli jsme u nás samostatnou fáru až do r. 1600.

Přednosta: o tom jsem slýchával od mého dědečka. Patřily prý k nám do kostela: Hrušovany, Žabčice, Přísnotice a Želízko s Koválovem.

Předseda: Želízko a Koválov? Vždyť jsou tam nyní polnosti.

Učitel: Želízko a Koválov jmenovaly se také Horní Hunkovice a zanikly, když zuřila válka třicetiletá (r. 1618).

Pokročil: Můj Jeník vypravoval, že prý okolo r. 1600 Hunkovice malou vsí byly.

Učitel: R. 1600 žilo ve vsi naší pouze 24 rodin. časem se rozmnožily, zvláště, když zanikl Koválov a Želízko.

Předseda: A proč není více fáry u nás?

Učitel: R. 1630 byla vystavěna v Židlochovicích nová fára a náš kostel, (tehdy ovšem jen kostelíček!) byl do Židlochovic přifářen jako kostel komendátní.

Pudmistr: Tedy náš kostelíček je starší než chrám Páně v Židlochovicích?

Učitel: Ano, po fáře je u nás dosud památka.

Pokročil: O tom víme. Je to místo vedle čísla 27.

Učitel: V r. 1820 dne 21. prosince byla učiněna smlouva mezi důstojným panem farářem P. Ambrožem Řehořkou a mezi Matoušem Veselým (pudmistrem), Cyrilem Šafaříkem (rychtářem) a jinými sousedy, dle které v našem komendátním kostele tyto roční služby se konají:
1. Každou 3. neděli dle libosti zpívaná nebo tichá mše sv. Kázání nebo výklad vždy.
2. Na velikonoce, sv. Duch, Narození Páně pak Jitřní a na usvitě též.
3. Na den sv. Marka procesí a mše sv. tichá, též na křížové dny druhý den.
4. Slavnosť Božího těla v neděli po Božím těle. Odpoledne služby boží. (Dle libosti).
5. Na slavnosť nanebevzetí Panny Marie (založení chrámu Páně): Kázání, zpívaná mše sv., odpolední služby boží dle libosti.
6. O hodech v pondělí Rekviem a Kondukt.
7. Na dušičky též.
8. V advent v první a poslední Rorate, mše sv. zpívaná, neb čtená (dle libosti).
9. V čas jarních povodní, kdyžby nebylo možno na pobožnosť do Židlochovic, je p. farář Židlochovský povinen pana kaplana zde živiti a sem dovézti.
10. Nemocné zaopatřovati je povinen p. kaplan. Pan farář dá mu povoz. - Což i p. rektor Vincenc Kučera od. r. 1779 - 1818 vlastním podpisem stvrzuje.

Pudmistr: Vím o tom. Máme to napsáno v obecních listinách. A což je náš chrám Páně malý?
Učitel: Byl. V r. 1767 kníže Karel z Dietrichsteinů (Ditrichštajnů) za pomoci kostelního jmění kostel rozšířil a vystavěti dal.

Předseda: Tehdy sem pochovávaly své mrtvé: Hrušovany, Hunkovice, Žabčice a Přísnotice.

Učitel: Ano. Hrušovany však založily si r. 1764 svůj vlastní hřbitov.

Paměti vesnice Hunkovic / Památnosti, studánka
Ve čtvrtek odpoledne kráčeli naši besedníci, a ještě několik občanů s nimi, na věž. Visely tu tři zvony. Na velkém zvonu četl pan učitel: Teno zvon jest slit od Wáclava Kon, léta Panie 1569 z Welike Biteśse, k swolání slowa Božího do chrámu Panie.

Na zvoně prostředním: Tento zwon jest slit kostelu hunkovského k swolání k slovu Božímu zkrze Ssimona. Wo. Letu Panie 1594.

Na malém (s obrazem sv. Trojice.) Libera nos Domine. A. 1700. A peste, famo bello, et igne (= od moru, hladu, války a ohně.)

Jako starožitnost spatřili v sakristii kalich se stříbrnou kuplí a patenou.

Učitel Vysvětloval nápis, nebo byl německý: Na paměť pánů (1593.) Urbana Marka, Jury Grunara, Šimona Ludla, Tomáše Šepky, Matiáše Dříčky A Pavla Šepky. Dle mého zdání, povídá učitel, byl kalich tento majetkem protestantů, kteří z něho požívali pod obojí.

Když všichni s věže sešli, povída učitel: Vizte náš hřbitov, ten byl v r. 1831 - 32 rozšířen, protože byla tehdy u nás kolera.

Pojďme ke studánce. A všichni brali se směrem k Hrušovanům.

Pudmistr: Musím tu studánku dát opraviť. Zlí lidé berou nám tu cihly

Učitel: A oprava by se vám vyplatila. Takové studánky není daleko široko. A jak zdráva je voda z ní! V čas kolery ukázala se býti voda ze studánky léčivou. Kníže Dietrichstein dal tu zařífit pěknou studni s úhledným vodojemem.

Za také řeči přiblížili se všichni ke studánce. Učitel vyndal koflík, načerpal vody, napil se a dal ostatním. Všichni, co jich tu bylo, nemohli se vody té vynachválit. Přednosta ještě jednou sliboval, že studánku dá opraviti.

Předseda: Hm voda je dobrá, ale víno by nám také neškodil!

Učitel: Jen míti vinohrady! Za dávných časů měli vaši předkové pěkné vinohrady!

Předseda: Tož si je zase založíme.

Tak a podobně bavili se občané se svým učitelem.

Pokročil: Ve jménu svých spoluobčanů děkuji vám, pane učitel, za poučenou a přeji Vám, abyste si brzo získal i ty ostatní.

Učitel: Pokusím se. A kdybyste, sousedé ve starých knihách něco o vesnici naší našli, sdělte to se mnou; dáme si to pak na památku vytisknouti.

Ještě si všichni ruce přátelsky stiskli a pak rozešli se.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.unkovice.cz/, na kterých najdete další informace.