Olší

Olší

Historie

Místní část Olší
Tato obec vznikla na místě porostlém olšemi a patřila v roce 1285 Demeteru z Bukové, který 15. února toho roku věnoval patronátní právo kostela v Olší doubravnickému klášteru. V polovině 14. století přešlo Olší k panství meziříčskému a později k tišnovskému klášteru. V roce 1482 se zde připomíná tvrz s dvorem. K jeho rozparcelování došlo v roce 1786.

Kostel sv. Jiří z 15. století byl zcela přestavěn v roce 1784 a upraven v roce 1905. Kostelní zvon od Adama Zvonaře z Velkého Meziříčí pochází z 16. století. Mramorový kříž pod kostelem pochází z roku 1890. K farnosti patří ještě Drahonín a dále Moravecké Pavlovice, Litava, Klokočí, Skryje a Bor.

V letech 1959 - 89 se v okolí Olší těžila uranová ruda.

Místní část Litava
V polovině 14. století patřila Litava Adamovi a majetek zde držela jeho dcera Anna z Litavy. Podle údaje z roku 1365 zapsal v Litavě lán své manželce Filip ze Zhoře.

Ve 14. století se připomíná vladycký rod Vojnů z Litavy, kteří zde měli zřejmě tvrz (u čp. 2). Otec Jana Vojny, Ctibor z Litavy, se připomíná v roce 1377. Vojnové drželi ves s tvrzí a pustý hrad Víckov i po většinu 15. století, aby nakonec přešlo k panství pernštejnskému prodejem v roce 1490. Pojmem litava se dříve označovala lítá, zákeřná, bystrá říčka.

Jako zajímavá stavební památka se zde zachoval bývalý barokní zájezdní hostinec s představěným loubím z roku 1734 (čp. 26, částečně přestavěn 1929). Na návsi je kaple sv. Anny a hned vedle mramorový křížek (1901) a pomník padlým v 1. sv. válce. Mramorový křížek z roku 1900 stojí u silnice vlevo před křižovatkou na Klokočí.

V Litavě nechybí ani požární zbrojnice. U obce rostou vzrostlé topoly. Dne 17. 5. 1950 byl Bohuslav Pavlů z Litavy zastřelen členy Lidové milice v Račicích.

Místní část Rakové
Osada měla dostat název podle množství raků v potoce Rakovci. Patří mezi nejstarší osady v okolí, protože už v roce 1235 patřila k Doubravnickému újezdu a byla majetkem kláštera.

V roce 1582 zde měl dva lány Musil. Podle pověsti tu držel právě rytíř Musil hamry i mlýn a z okolních vsí vymáhal desátky. Proto ho Pernštejnové uvěznili na svém hradě, kde Musil zemřel. Hamry a mlýn pak měla zničit povodeň. Pravděpodobně však šlo pouze o šrotovací mlýn a puchýrnu, kde se drtila železná ruda pro štěpanovské železárny. Ta se těžila v trati "V rudných dolech" naposledy v letech 1860-63.

V letech 1850-1964 bylo Rakové osadou obce Klokočí, od roku 1964 osadou a nyní část obce Olší.

V Rakovém se zachovaly zbytky Šiborovy továrny na marmeládu, která zpracovávala plody z blízkých lesů. Hynek Šibor (1908-87) ji založil před 2. světovou válkou. Na návsi je kaplička sv. Anny s dřevěnou vížkou, u níž se každoročně koná pouť. Mramorový kříž v osadě pochází z roku 1870.

Místní část Klokočí
Jméno obce vzniklo od keře, který zde hojně rozkvétal narůžovělými květy. Klokočí už v roce 1235 náleželo k Doubravnickému újezdu a bylo majetkem kláštera. Poté přešlo přímo pod správu Pernštejnů. V roce 1415 upsal Lev z Náchoda 50 hřiven grošů Bernardovi z Klokočí a jeho dědicům. V roce 1487 byli zdejší obyvatelé zbaveni povinnosti konat hlásku na hradě Pernštejně. Zachovala se starobylá pečeť s nápisem "Klokočská rychta".

Počátkem 19. století zde řádila cholera, její oběti byly pochovány pod vsí ve směru na Doubravník. Ještě v polovině 19. století se v okolí dobývala železná ruda pro štěpánovské železárny (do roku 1863). Klokočí je od roku 1964 součástí Olší.

Na návsi stojí kaple z konce 19. století, u ní v parčíku mramorový kříž (1920) a pomník padlých s plaketami prezidentů Masaryka a Beneše. Plakety byly za války ukryty před Němci v kapli, v roce 1945 byly opět osazeny a pak přečkaly komunistickou snahu o jejich likvidaci.

Památky

Historie chrámu páně sv. Jiří v Olší
První zmínky o kostele jsou nepřímé. Pocházejí z roku 1242, kdy Bohuslav z Bukové daroval Olší za záchranu templářskému řádu s pěti lány pole (lán je 18,15 ha). Demetrius z Bukové roku 1285 daroval právo patronátního kostela s farou u kláštera v Doubravníku. V té době byly v Olší dva dvory. Rozhodující farníci byli z okolních obcí.

Současný vzhled kostela je z 15. století, avšak později zcela přestavěn. Z té doby jsou známa jména několik kněží – Mikuláš od roku 1380, Tomáš v roce 1931, Hošek roku 1413.

Často na faře bývali i dva kněží. Obsazování fary ovlivňovala abatyše tišnovská k jejímuž panství Olší a statek Drahonín r. 1593 přešlo. Vedle katolických farářů byli zde i nekatoličtí pastoři: Ondřej vavřinec (r. 1570), Tomáš závorka (r. 1572), Václav Písecký (r. 1591). V tomto období bylo v okolí mnoho protestantů.

Od roku 1650 je Olší filiálkou doubravnické fary. Roku 1660 je Olší přiřazeno k Dolním Loučkám. Roku 1691 patřilo do farnosti 6 obcí: Olší, Pavlovice, Drahonín, Litava, Střítež a Bor. Příklad povinností k farnosti: "Z Olší a Pavlovic, kdežpouze jen 2 usedlí, dávají desátek ze rži, pšenice, trochu ovsa a pohanky. Drahonín a Litava dávají desátek ze rži, pšenice, ovsa, ječmene a pohanky, avšak z Kopaniny dávají činži klášteru. Ze Stríteže a Boru dostával farář po 7 zlatých. Všichni v Olší dávají 30 snopů pšenice, 10 kop rži, 1 kopu ječmene, 4 kopy a 10 snopů ovsa, 1 kopu pohanky, kuře, husu a půl mírky másla."

Výstavba kostela
Záznamy o původním kostele s okolním hřbitovem nejsou dochovány. Po několika úpravách do 16. století dostává konečný půdorys. Kostel a hlavní oltář je zasvěcen sv. Jiří, levý boční je sv. Barbory, pravý boční sv. Anny.

Osudy zvonů
Jejich osudy charakterizují a vyjadřují dobu a události. Ve věži byly postupně umístěny 3 zvony. První roku 1495 o průměru 84 cm a váze 332 kg. Druhý a třetí roku 1908 o průměrech 73 cm a 57 cm a vahách 219 kg a 117 kg. Výnosem rakouských úřadů byly dne 22. 4. 1917 dva menší zhozeny, věže zabrány pro válečné účely.

V roce 1925 byly ze sbírek občanů pořízeny dva nové zvony (199 kg a 128 kg) za 10623 Kč. Pod vedením faráře Matějíčka a za velké slávy přivezeny z nádraží z Doubravníka panem Humpolcem z Klokočí.

Tyto 2 zvony byly pro válečné účely znovu sňaty 7. 4. 1942. Spolu s nimi byly odvezeny i zvony z okolních obcí. Rozsáhlé pátrání po válce bylo bohužel bezvýsledné.

Za velkých obětí farníků a pod vedením faráře Pezlara a organizátora Jana Kučery z Drahonína byly zvony znobu pořízeny v letech 1972 a 1973 (váhy 260kg a 180 kg) v melodickém ladění (starý h1, nové cis 2 a dis 2).

V celém období je mnoho připomínek i charakteru lidí té doby. Vedle mnoha poznámek příznivých jsou i nelichotivé jako např.: "Lidé v Olší jsou povahy nesnášenlivé a nepřející jeden druhému. Stále si nadávají, mají stálé soudní opletačky. Z neštěstí bližního projevují radost."

Po vzniku samostatného státu v roce 1918 někteří občané provokativně přestupovali k nově vzniklé církvi Československé. Když se znovu hlásili zpět ke katolické církvi, kladli si podmínku, že jim musí být od fary pronajaty pozemky, jako by dělali církvi milost.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.olsi.cz/, na kterých najdete další informace.