Drahonín

Drahonín

Malebná víska ležící za branami Českomoravské vysočiny. Obec vznikla při prameni bývalého Nevěrského potoka, jako kolonizační sídlo. Historie obce sahá až do roku 1353, kdy se poprvé setkáváme se jménem Drahonín v dnešní podobě, i když v historických listinách lze první zmínky o obci nalézt již v roce 1208.

Poloha obce v členité krajině Vysočiny, zřícenina hradu Košíkov, přírodní scenérie Trenckovy rokle či architektonicky významná lovecká chata jsou turistickými lákadly, kterým jen málokdo odolá. V samotné obci je pak možno shlédnout kapli Krista Krále, vysvěcenou roku 1935, v které se konají slavnostní bohoslužby.

Pro chvíle aktivního odpočinku lze využít fotbalové hřiště, koupaliště či sezónní posezení na výletišti, které v letním období ožívá nejrůznějšími kulturními akcemi. Hlavními nositeli kultury v obci jsou zejména hasičský, sportovní či myslivecký spolek a v neposlední řadě i obec sama. Pro malebnost zdejší členité krajiny, zajímavé stavby i přívětivost lidí je naše obec vyhledávána turisty a rekreanty.

Historie

1208
Nejstarší zmínka o Drahonínu - zápis jeho jména - Dragnik na falzu listiny olomouckého biskupa Roberta ze dne 25. 9. 1208. Podle ní měl Štěpán z Medlova vyměnit s biskupem Drahonín a další přilehlé obce. I když se tato listina považuje za falzum, není o právním aktu výměny pochyby a Drahonín již musel počátkem 13. století existovat. V následujících letech se objevují záznamy o Drahonínu v nejrůznější podobě - 1237-Drahonice, 1240 Drahnice či roku 1259 - Drahnisch.

1353
První zmínka o Drahonínu v současné podobě.

15. století
Vojnové z Litavy

16. století
Drahonín součástí pernštejnského panství.

1593 - 1782
Sloučení s klášterem Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. V tomto období byl v Drahoníně vystavěn mlýn, pila a pivovar.

18. století
pověst o baronu Trenckovi.

20. století
těžba chromitu Františkem Šafránkem

1935
slavnostní vysvěcení kaple Krista Krále

50. léta 20. století
Objevení ložiska uranové rudy. 30 let těžby uranu. Těžba r. 1989 ukončena, r.1990 důl zasypán a v roce 1991 zahájena rekultivace.

1976
obec pod správou MNV Olší.

1990
Drahonín samostatnou obcí.

Turistika

Víkend v Drahoníně
Zavítejte do Drahonína a prožijte zde některý z víkendů se svou rodinou či známými. Ubytovací kapacity, sportovní vyžití, koupání, letní posezení a turistické příležitosti jsou Vám k dispozici.

Trenckova rokle
Trenckova rokle je krajinářskou perlou zdejšího údolí. Jedná se o krátkou, leč velmi strmou rokli, jejíž spádovou křivku překonává nevelký potok několika vodopády a kaskádami. K místu samotnému nevede turistická značka, bývá však zvykem odbočit sem z červené turistické značky vedoucí údolím Loučky.

V exponovaných úsecích kolem kaskád a vodopádů nechybí fixní lano a romantiku zdejšího prostředí dotváří trampský srub, připomínající svou nedostupnou polohou orlí hnízdo. Podle pověsti se v Trenckově rokli před vojáky císařovny Marie Terezie skrýval známý pandur baron Trenck (1711-1749), který se měl zodpovídat za zlé skutky, jichž se dopustil. Tehdy prý mu do drahonínské skrýše nosil drahonínský stařeček Večeřa ovce, které panduři zabíjeli k jídlu. Ještě před tím, než baron místo opustil, měl v rokli zakopat naloupený poklad. Po zatčení zemřel na Špilberku a bez hlavy je pohřben v kapucínské kryptě v Brně.

Hrad Košíkov
Hrad Košíkov je poprvé připomenut roku 1437 jako majetek Pernštejnů a v roce 1482 se uvádí již jako pustý. Hrad vystavěl místní vladyka z Košíkova někdy po roce 1360, když se rozpadlo rozsáhlé dominium Bohuslava z Mitrova. K hradu patřil i dvůr na cestě z Košíkova do Drahonína. V roce 1427 se zmocnil Košíkova Jan z Pernštejna, v jehož rodě hrad - s přestávkou v druhé polovině 15. století, kdy patřil Vojnům z Litavy - dlouhý čas zůstal.

Můžeme se domnívat, že hrad Košíkov náležel k systému hradů, které snad kdysi měli chránit cestu proti toku řeky Loučky vedoucí z Moravy do Čech. Bylo z něho možno dohlédnout na blízké hrady Víckov a Rysov. Zánik Košíkova patrně souvisí s tzv. uherskými válkami, které v druhé polovině 15. století probíhali mezi českými králi a uherským panovníkem Matyášem Korvínem. Do dnešní doby se z hradu zachovaly jen zbytky zdiva mohutné hranolové věže a také stopy hradeb a předhradí, které obklopují příkopy. Přímo ke zřícenině hradu vede zelená turistická trasa, začínající v obci Drahonín.

Hrad Víckov
Nevelká zřícenina gotického hradu 0,7 km západně od vsi Víckov na ostrohu nad říčkou Loučkou a bezejmenným potokem. Postaven v 1. polovině 14. století pány z Víckova. Od r. 1375 náležel moravským markrabatům, před husitskými válkami jej získal stoupenec husitství Hašek z Valdštejna. Snad byl Zikmundovým vojskem poškozen již r. 1425 a později opraven. Definitivně zanikl koncem 15. století, snad když po vymření Vojnů z Litavy náležel r. 1481 králi. Na západní straně zachován příkop a val. Dále zbytky hradby se 2 hranolovými baštami, sklep a část zdiva přízemí hradního paláce. Z ostatních budov zachovány jen základové zdi.

Hrad Rysov
Hrad Rýsov vznikl patrně jako zeměpanský v druhé polovině 13. století, v době Přemysla Otakara II., a stál na nejvyšším bodě skalnatého hřebenu, jenž je obtékán tokem Bobrůvky ve Skryjích. Vlastní hrad tvořil palác s mohutnou válcovou věží, zabezpečený předhradím a příkopem. V pramenech se připomíná poprvé v r. 1368 jako středisko panství místních vladyků. Za husitských bouří se Rýsova a všech hradů v této oblasti zmocnil Jan z Pernštejna, který jej prodal v r. 1436 Janu mladšímu Vojnovi z Litavy. Když poslední potomci litavských vladyků, zemřeli, přešlo rýsovské panství na krále Matyáše. Ten je v r. 1482 daroval Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali tehdy už pusté hrady Rýsov a Kozíkov s okolními vesnicemi Vilému z Pernštejna. Hrad Rýsov zanikl za česko-uherských válek. Dochoval se jen příkop, oddělující strmý vrchol ostrohu od polí, a náznaky hradeb a hradní budovy.

Šafránkův mlýn
První zmínky o Šafránkově mlýnu lze nalézt již roku 1666, kdy mlýn po svém otci kupuje Blažek Buchal. Dynastie Buchalů vlastnila mlýn 200 let - až do roku 1897. Po nich se novými majiteli stali manželé Šafránkovi - původem z Doubravníku. Posledními majiteli mlýna byli bratři František a Jaroslav Šafránkovi, přičemž Jindřich spravoval pilu (která k mlýnu náležela) a Františkovi patřil mlýn. Rodina Františka Šafránka byla však v 50. letech z politických důvodů pronásledována, mlýn jim byl zabaven a rodina byla vystěhována do Čech. V současné době probíhá rekonstrukce objektu a mlýn slouží jako rekreační zařízení.

Havlov a samota Anny Pammrové
Letní sídlo vybudované roku 1907 rodinou Havlových. Penzion dal vybudovat otec Václava Havla a budoucí první prezident České republiky zde se svým bratrem Ivanem trávil léto a navštěvoval školu ve Žďárci. Na samotě poblíž Havlova si již roku 1899 dala postavit svůj první srub svérázná myslitelka a spisovatelka Anna Pammrová (1860-1945), známá především z korespondence s básníkem Otokarem Březinou. Na samotě žila velmi skromně, v souladu s přírodou a některými svými myšlenkami o desítky let předešla dnešní ekologické aktivisty.

Pernštejn
Mohutný hrad tyčící se na vysoké skále nad soutokem řeky Svratky a Nedvědičky. Svou neobvyklostí a čistou krásou se řadí mezi historické skvosty naší vlasti. Ačkoliv jeho základy sahají až do 13. století patří mezi nejzachovalejší hradní stavby u nás zejména proto, že nebyl nikdy dobyt, ani jinak válečně poškozen. Hrad se zachoval dodnes ve své neporušené gotickorenesanční podobě tak, jak jej dostavěli v 1. polovině 16. stol. Pernštejnové, tehdy nejbohatší a nejmocnější panský rod Českého království. V erbu měli Pernštejnové zubří hlavu s nozdrami protaženými houžví.

Počátky hradu lze datovat do 13. století (patrně mezi léty 1270-85). Byl tehdy postaven jako typický ostrožní hrad na místě, které jedinečně vyhovovalo svému účelu: ze tří stran je chráněn příkrým skalnatým ostrohem (skála prostupuje stavbu hradu až do 2. poschodí), přístupným jen ze sev. strany po hřebeni, jenž se ke svému zakončení a k místu hradu mírně zvyšuje a mohl být snadno přehrazen příkopy a chráněn soustavou opevnění. Protáhlé vysunuté předhradí je tvořeno pěti nádvořími, vymezenými hospodářskou zástavbou, hradbami, branami, na severu baštou a uprostřed barbakánem.

Na místě pro stavbu nejpříhodnějším je ve skále jezírko s nevysychajícím pramenem (dnes je zastavěno hradními budovami a sestupuje se k němu z vnitřního hradního nádvoří). Zde bylo postaveno jádro hradu: věž Barborka (okrouhlá pětipodlažní věž s břitem obráceným k příjezdní cestě), hradní palác a nádvoří chráněné hradbami. Tyto partie byly zcela překryty pozdějšími přístavbami, jen vysoká věž Barborka vyčnívá dodnes nad komplexem hradních budov.

Stavitele hradu neznáme. Za prvního historicky doloženého předka Pernštejnů se pokládá Štěpán z Medlova, významná osobnost Moravy na počátku 13. století. Byl velmožem a služebníkem markraběte Jindřicha Vladislava a Přemysla Otakara I., purkrabím na hradě Děvičkách, zakladatelem doubravnického kláštera. Zřejmě on přenesl těžiště rodového majetku z již. Moravy (Medlov je u Pohořelic) na Vysočinu. Sem nezasahoval příliš panovníkův vliv, bylo zde dostatek půdy pro kolonizaci, lesů pro lovy, míst pro stavbu hradů a vládlo zde soukromé právo.

V 15. až 17. století vojenskopolitický význam hradu vyvrcholil. Pernštejn je v této době nejen centrem rozsáhlého panství, ale i pevností, jež má důležitou úlohu v bojích o Moravu a o Brno. Této úloze hradu odpovídá i další etapa v jeho budování - Jan I. provedl největší přestavbu hradu, která měla též napravit škody po velikém požáru, k němuž došlo před r. 1460. Ale ještě jednou se podoba hradu změnila, a to koncem 15. a v 1. pol. 16. století.

Z pevnosti se stal symbol velkolepého rozmachu moci a bohatství pernštejnského rodu v této době. Přestavbu zahájil největší z Pernštejnů, Janův syn Vilém II. (1435- 1521). Vilém II. žil v době přeměny středověku v renesanci a převedl svůj rod do nové epochy s jedinečným úspěchem. Po smrti Jana II. v r. 1548 se o statky rozdělili jeho 3 synové a nastal tak nezadržitelný rozklad rodového majetku.Následuje již jen agónie nejslavnějšího moravského rodu. V r. 1596 byl hrad Pernštejn prodán a rod dožíval v Litomyšli.

Koncem 16. a poč. 17. stol. se na Pernštejně vystřídalo několik majitelů. Východně od barbakánu upoutává pozornost staletý tis, k němuž se váže pověst o založení hradu. Má obvod kmene 4,5 m a je nejstarším a nejmohutnějším tisem v Jihomoravském kraji. Sňatkem a přikoupením přešel hrad spolu s panstvím v r. 1818 do vlastnictví rodiny Mitrovských z Nemyšle, v jejichž vlastnictví zůstal až do r. 1945. Mitrovští rovněž zachránili hrad před úpravami navrženými Augustem Prokopem, kterými měl Pernštejn získat romantizující vzhled.

Dnešní podobu tedy hrad Pernštejn získal během dvou hlavních přestaveb, které se uskutečnily za Viléma II. a jeho syna Jana II. Dnes je hrad majetkem státu. Státní památková péče v posledních letech zajistila a zpřístupnila tuto jedinečnou stavební památku naší národní minulosti, která je dokladem, jak kdysi vypadalo sídlo předních velmožů země. Při restaurátorských pracích posledních let byly na Pernštejně odkryty pod omítkami chodeb a některých místností desítky nápisů (v českém, německém a latinském jazyce) a kreseb, datovaných většinou do pol. 16. stol. Jsou zajímavým dokladem o životě na hradě a o kulturním profilu doby.

Drahonín-Šafránkův mlýn-Tišnov
Místní komunikací či lesní cestou lze z Drahonína sestoupit k Šafránkovu mlýnu - do údolí řeky Loučky, kde lze navázat na červenou turistickou značku a pokračovat přes Skryje (víska s dochovanými mlýny ve stylu zlidovělého baroka), Předklášteří (klášter Porta Coeli) k Tišnovu. Při průchodu údolím řeky Loučky nelze opomenout ani sestavu zřícenin hradů (Košíkov, Rýsov, Újezd, Loučka), která jistě stojí za zhlédnutí.

Nové Město na Moravě
Město nabízející milovníkům zimních sportů veškerý komfort. Lze využít až 100 km upravených běžeckých tratí či sjezdovku na Harusově kopci. V letním období skýtá velké množství turistických příležitostí, včetně přírodního koupání v rybnících Medlov či Sykovec.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.drahonin.cz/, na kterých najdete další informace.