Želešice

Želešice

Charakteristika krajiny
Určujícím krajinným útvarem katastru Želešic je údolní niva říčky Bobravy sevřená na západě strmými svahy Bobravské vrchoviny, které se východním směrem zmírňují a otevírají do pánve obrácené do severního okraje dyjsko - svrateckého úvalu. Údolí Bobravy navazuje na Přírodní park Bobrava, který je lokalitou s významnou rekreační funkcí. Z hlediska životního prostředí obce je podstatná inverzní poloha jejích níže položených částí.

Jižní a jihovýchodní část katastru je převážně využívána pro rostlinnou výrobu na orné půdě. Jižně orientované svahy v severní části katastru zaujímají rozsáhlé plochy ovocných sadů. Krajinný ráz katastru Želešic je negativně poznamenaný těžbou kamene a zejména rozlehlými chatovými lokalitami, dominantním kladným prvkem jsou velkoplošné sady.

Klimatické podmínky
Katastrální území obce leží v klimatické oblasti teplé T2 (dle Quitt, 1975), průměrné noční teploty se pohybují okolo 8°C, roční úhrn srážek je 550 - 650 mm. Významný je výskyt inverzních situaci v údolí Bobravy a expozičního klimatu jižních svahů nad údolím Bobravy, s příznivými podmínkami pro ovocnářství.

První historická zmínka o Želešicích v písemných pramenech
V diplomatáři Českého království Gustava Friedricha „Codex diplomaticuset epistolarius regni Bohemiae“ (CDB), který byl vydán v roce 1912 je na stranách 315 – 319 přepsána s pořadovým číslem 320 latinská listina krále Přemysla Otakara I. Ze 7. listopadu 1228, v níž se poprvé objevují Želešice.

K ozřejmění historické události uveďme následující stručný historický exkurs:
Nejstarší dějiny Želešic jsou nedílně spjaty s e vznikem ženského cisterciáckého kláštera „Údolí Mariino“ v Oslavanech. Ve 12. století byl majitelem Oslavan jakýsi pan Ivan, jehož syn Štěpán prodal Oslavany roku 1197 klášteru třebíčskému. Dne 12. června vyměnila Heilvida ze Znojma s třebíčským klášterem své dědiny Horku, Hartlebice A Kosoviceza útulný a skrytý koutek Oslavany a zřídila zde ženský cisterciácký klášter. Zakladatelka darovala klášteru do začátku například vsi Martinice a Přibyslavice a dvanáct vinic, dále čtyři lány u Oslavan a vinice u Ivančic.

Klášter byl slavnostně vysvěcen v roce 1228 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I., královny Konstancie, syna Přemysla jiných urozených pánů. Při této příležitosti byla králem vydána listina, která potvrzovala existenci kláštera a jeho privilegia. Tímto právním aktem panovník osvobodil klášter od zaměpanských povinností a obdařil jej výsadami, jakých užíval klášter velehradský a také právem útrpným a ordalií (pozn.). Duchovním správcem měl být navždy opat velehradský. V listině se pak jmenují vsi, které byly při té příležitosti darovány oslavanskému klášteru a to Hnánice, Martinice, Ledkovice, Babice u Rosic, Želešice, Milíkovice, Všechovice, vinice v Louce, patronátní právo ve Sloupě u Jaroslavic a v Brně u sv. Jakuba.

Originál listiny se nedochoval. Její přepis obsahuje konfirmační listina českého krále Václava I., která byla vydána ve Znojmě již 7. srpna 1232 a dnes je patrně uložena v Archivu města Brna na Dominikánském náměstí. Další přepis listiny je z roku 1712 a ta je uložena v Národním muzeu v Praze. Z 18. století také pochází další dvě kopie listiny, které jsou uloženy ve fondu rajhradského benediktinského kláštera v Moravském zemském archivu v Brně na Žerotínově náměstí.

Vývoj názvu obce podle archivních dokumentů
V latinské listině krále Přemysla Otakara I. ze 7. listopadu 1228 je uveden název Želešic ve tvaru Chelesiz (CDB II, 320). Na listině z roku 1342 Schellschiz (CDM VII, 437), roku 1349 Zelsicz (ZDB I, 1 10), roku 1446 z Želšicích (KP III, 213), roku 1499 Sselssicz (DM VI, 4), roku 1554 Zelczycz (DM VII, 30), roku 1604 Zielissicze, (Chrlický urbář), v letech 1674 a 1718 Schellschitz, 1720 Schelschitz, 1846 Schöllschitz, Žýlossice, 1872 Schöllschitz, Žilošice, 1881 Želesice, 1924 Želešice, Schöllschitz.

Výklad místního jména
Místní jméno Želešice vzniklo připojením přípony -ice k osobnímu jménu Želech, které má hypokoristický tvar. Hypokoristikon je slovo změněné po způsobu dětské mluvy. V našem případě jde o zdrobnělinu jména osobního s komponentem žěli-, želeti, litovati. Nositel zdrobnělého jména ŽELECH se tedy mohl jmenovat například Želimír, Želipluk, Želislav, Střetužel apod. Jméno obce je tedy odvozeno patrně od jména jejího původního majitele Želecha. Želešice = ves lidí Želechových.

Znak obce
Od roku 1990 používala obec Želešice obecní znak, který, jak se ukázalo nemá žádné historické pozadí a je zároveň heraldicky zcela nesprávný.

Obec proto vstoupila do jednání s pracovníky okresního archivu v Rajhradě, kteří provedli rozbor podle dostupných materiálů. Mgr. Ivo Durec vypracoval několik návrhů obecního znaku.

Ve fondu C-160 Archiv obce Želešice, který je uložený ve státním okresním archivu Brno-venkov v rajhradském klášteře, se nachází na mnoha papírových dokladech několik přitištěných obecních pečetí a dokonce ve dvou velikostech a variantách. Tzv. malá želešická pečeť je oválná (17 x 19 mm) a v polceném pečetním poli je vpravo vinařský nůž (kosíř) a vlevo vinný hrozen se dvěma listy. Opis tvoří text S.DE.SCHEL.SCHICZ*, který je vně ohraničen perlovcem. Tato pečeť je přitištěná např. na listině - kupní smlouvě z 12. 2. 1816 (C-160, č.4).

Ze stejné doby je i tzv. velká želešická pečeť (průměr 22 mm), která vyhlíží takto: na polceném barokním štítě v pravém poli kosíř, v levém poli vinný hrozen se dvěma listy. Štít dole mírně zasahuje do opisu, pečetní obraz je lemován linkou, opisem a jednoduchým věncem. Opis tvoří nápis S.DE.SCHEL.SCHICZ*. Tato pečeť je uložena ve Státním okr. archivu Brno-venkov pod sign. C-160, i.č. 53.

Mladší obecní razítka z období tzv. První republiky již nebyla polcená. Návrh tedy vychází z nejstaršího znázornění obecního znaku, který byl dokonce vyveden v pečeti na štítě, což znamená, že byl užíván bez pochyby i jinak, než jen při pečetění listin. Barvy (červená) a kovy (stříbrná-bílá) byly zvoleny mimo jiné taky pro svůj slovanský původ. Obecní znak v této podobě byl přijat heraldickou komisí Parlamentu České republiky a od 1. 1. 2000 jej obec Želešice užívá jako oficiální znak.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.zelesice.eu/, na kterých najdete další informace.